Aleksandar Ehrmann - Aleksandar Ehrmann

Aleksandar Ehrmann
Aleksandar Ehrmann.JPG
narozený(1879-09-14)14. září 1879
Podbuż (Pidbuzh), Rakousko-uherská monarchie, (Nyní Ukrajina )
Zemřel13.dubna 1965(1965-04-13) (ve věku 85)
Záhřeb, SFR Jugoslávie (Nyní Chorvatsko )
NárodnostChorvat
Manžel (y)Dora (rozená Wilczek) Ehrmann
DětiAda (b. 1909)
Hedi (b. 1913)
Leon (b. 1916)
PříbuzníIgnác Ehrmann
(otec)
Adela (rozená Liebermann) Ehrmann
(matka)

Aleksandar Ehrmann (14. září 1879 - 13. dubna 1965) bylo známo chorvatský průmyslník, filantrop a diplomat.

Časný život a praxe

Ehrmann se narodil v Podbuż (Pidbuzh) v Království Galicie a Lodomeria bohatému židovský[1][2] rodina Ignáců a Adely (rozená Liebermann) Ehrmann. Měl tři bratry, Leona, Oskara a Leopolda.[3] Celá rodina Ehrmannů byla zapojena do dřevařského průmyslu. Inspirován rodinnou tradicí byl Ehrmann od raného dětství připravován na vedoucí pozice ve dřevařském průmyslu, takže v letech 1899 až 1908 pracoval v několika prestižních dřevozpracujících společnostech. V roce 1899 začal pracovat v pilařské pobočce bratří Freundlichů z Mnichov.[4] V roce 1901 se přestěhoval do Vídně a začal pracovat v prestižní továrně na výrobu podlah bratrů Engelů. Zůstal uvnitř Vídeň na dva roky.[5] Od roku 1907 do roku 1908 pracoval pro Budapešť dřevařský průmysl "Mundus", který vlastnila jeho rodina, v závodě v Užhorod, v továrně "Vrata" v Gorski Kotar jako vedoucí zásobování a nakonec v továrně na nábytek v Varaždin jako šéf.[6] V mládí pracoval Ehrmann v tolika předních dřevařských společnostech, jak jen mohl, navštívil několik průmyslových zpracovatelských závodů, aby tyto znalosti a zkušenosti mohl uplatnit ve své vlastní společnosti.[7]

Obchodní, politická a diplomatická kariéra

Nábytková společnost „Bothe & Ehrmann“ d.d., vlastněná společností Ehrmann

V roce 1916 převzal Ehrmann rodinnou dřevozpracující společnost „Slavonija“ d.d. z Slavonski Brod, jako majitel - generální ředitel, kterého vedl až do roku 1934. Společnost byla založena v roce 1903 jeho bratrem Leonem. Od roku 1919 vlastnil a vedl Ehrmann se svým bratrem Oskarem nábytkářskou společnost „Bothe & Ehrmann“ d.d. z Záhřeb, kterou založili v roce 1895 jeho bratranci Samuel Ehrmann a Eugen Ferdinand Bothe. Pod Ehrmannnem do roku 1934 společnost „Bothe & Ehrmann“ d.d. zaměstnávala přes 500 pracovníků a byla největší nábytkářskou společností v České republice Rakousko-Uhersko.[1][8][9] 8. června 1917 byl Ehrmann zvolen za člena městské rady Slavonski Brod, a tuto povinnost vykonával až do roku 1919.[10][11] Ehrmann byl také generálním ředitelem „Jugoslavenska šuma“ d.d. ze Záhřebu a dřevařský průmysl „Una“ d.d. z Bosanska Dubica.[12] V roce 1923 podpořil a zahájil založení „společnosti na výrobu vagónů, strojů a mostů“ ve Slavonském Brodě (nyní)Đuro Đaković d.d. ") přilákáním zahraničního kapitálu.[13] Ehrmann byl řádným členem „Unie průmyslníků“ a „Obchodní komory“. 30. dubna 1925 byl Ehrmann jedním z významných osobností, které založily „Aero Club Záhřeb“.[14] Ehrmann byl také členem představenstva záhřebské sekce „Jugoslávského automobilového klubu“ a několik let zastával vedoucí funkce v klubu.[15][16] Ehrmann byl honorárním konzulem Portugalsko po dobu 30 let.[7][17][18]

Uvnitř nábytkářské společnosti „Bothe & Ehrmann“ d.d.

Rodina a pozdější život

Hrad Erdödy v Jastrebarsko, kdysi vlastněná rodinou Ehrmann

Když žil ve Varaždinu, ve věku 27 let se Ehrmann setkal s Dorou (rozená Wilczek), dcera bohatého židovského podnikatele Alberta Wilczeka a jeho manželky Elizabeth rozená Deutsch. Vzali se 22. prosince 1907 ve Varaždinu synagoga. Po svatbě se Ehrmann přestěhoval se svou ženou do Slavonského Brodu, kde sídlila jeho společnost. V roce 1909 se jim narodila nejstarší dcera Ada. V roce 1912 se rodina Ehrmann přestěhovala do Záhřebu. V roce 1913 se jim narodila druhá dcera Hedi a v roce 1916 syn Leon. V dubnu 1918 se Ehrmann s rodinou přestěhoval do Budapešti a v březnu 1919 se vrátili do Záhřebu. Vzhledem k tomu, že se rodina Ehrmannů trvale usadila v Záhřebu, v roce 1922 architekt Viktor Kovačić postavil vilu pro rodinu Ehrmannů, která se nacházela na Jurjevské ulici 23. Ehrmann a jeho rodina byli známí filantropové, kteří pomáhali chudým a potřebným, město Záhřeb, různé katolické a židovské organizace, Červený kříž Chorvatsko a další.[19][20] 16. května 1926 koupil Ehrmann hrad od Ljudevit Erdödy, v Jastrebarsko s celým statkem a lovištěm za částku 2,5 milionu dináry. Ehrmann investoval velkou částku prostředků do rekonstrukce hradu, který byl ve špatném stavu.[7][21][22]

V průběhu druhá světová válka, s Nezávislý stát Chorvatsko Ehrmann a jeho rodina byli povinni podat povinnou žádost o majetek úřadu pro Židy na ministerstvu veřejné ekonomiky.[23] Ante Pavelić nařídil, aby s Ehrmannem bylo zacházeno jako se zástupcem Portugalska v Chorvatsku.[17][18] Ehrmann pomohl Židům uniknout z nezávislého chorvatského státu tím, že jim vydal víza do Portugalska.[2][17] Jeho syn Leon byl uvězněn nacistické Německo jako důstojník Království Jugoslávie armády a jeho dcera Ada uprchla do Rozdělit s manželem Juliusem Weinrebem, který byl pod Fašistická Itálie obsazení. Během války Ehrmann pomáhal, chránil a zachraňoval oběti nacistického teroru. V letech 1939 až 1942 také věnoval značné částky na boj proti nacistům.[7][24]

Po válce byl Ehrmann, i když antifašistický, třídním nepřítelem nově zřízeného SFR Jugoslávie. Ehrmann právo na důchod nebylo uznáno a jeho bohatství a majetek mu nebyly vráceny. S manželkou žil skromně až do své smrti 13. dubna 1965 v Záhřebu. Byl pohřben v rodinném hrobě v Mirogojský hřbitov arkády.[7][25][26]

Reference

  1. ^ A b Snješka Knežević (2011, str. 58)
  2. ^ A b (v chorvatštině) Filozofski fakultet Sveučilišta u Zagrebu (Zavod za hrvatsku povijest); Ivo Goldstein; Solidarita i pomoć Židovima u Hrvatskoj; stranica 211; srpanj 2004.
  3. ^ (v chorvatštině) Općina Medveščak (Záhřeb), Izvadak iz matične knjige umrlih, br. 215/65
  4. ^ (v chorvatštině) Braća Freundlich, Mnichov - Svjedodžba parna pilana „Agnethelns“, Aleksandru Ehrmannu, 15. března 1901
  5. ^ (v chorvatštině) Braća Engel, Vídeň - Svjedodžba carska i kraljevska dvorska tvornica Parketa, Aleksandru Ehrmannu, 31. března 1903
  6. ^ (v chorvatštině) PAOB-ZG, Svjedodžba tvornice „Mundus“
  7. ^ A b C d E (v chorvatštině) Aleksandar Ehrmann (1879–1965), veleindustrijalac i mecena (skica za portret) Sv. 41 - Marko Fak - Zavod za hrvatsku povijest Filozofskoga fakulteta Sveučilišta u Zagrebu - Tiskara Rotim i Market, Lukavec - Studeni, 2009 - ISSN  0353-295X - UDK 929 Ehrmann, A.
  8. ^ (v chorvatštině) AgramerTagblatt (20 [1905] 271)
  9. ^ (v chorvatštině) Božena Šurina, Bothe, Eugen Ferdinand, HBL, 2, 211-212
  10. ^ (v chorvatštině) Gradsko poglavarstvo, Broj: 5035-1917, Blagorodnom gospodinu Alexanderu Ehrmannu, gradskom zastupitelstvu u Brodu, 25. lipnja 1917.
  11. ^ (v chorvatštině) Gradsko poglavarstvo u Brodu na Savi, Broj 2811-1919, Ehrmann Alexander, uredovna svjedočba, 31. V. 1919.
  12. ^ (v chorvatštině) Adresar trgovačkih i industrijskih poduzeća u Bosni i Hercegovini, Sarajevo, 1920, 21.
  13. ^ (v chorvatštině) Mira Kolar-Dimitrijević, Ehrmann, HBL, 4, 20.
  14. ^ (v chorvatštině) Motor, 18. V. 1925, 4. s.
  15. ^ (v chorvatštině) Svijet, br. 12, 19. IX. 1931, 275.
  16. ^ (v chorvatštině) Hrženjak 2006, 65.
  17. ^ A b C Goldstein (2001 136, 513)
  18. ^ A b (v chorvatštině) Josip Horvat 1989, 46, 247-248. Preživjeti u Zagrebu: dnevnik 1943. – 1945., Záhřeb: Nakladnizavod Matice hrvatske.
  19. ^ (v chorvatštině) Seznam Jutarnji (br. 9.571) 18. rujna 1938. Svečanost u domu konzula Ehrmanna.
  20. ^ (v chorvatštině) Potvrzujte se u PAOB-ZG.
  21. ^ (v chorvatštině) Zemljišnoknjižni odjel Općinskog suda u Jastrebarskom, Zbirka isprava, Kupoprodajni ugovorbr. Z-1418/26.
  22. ^ (v chorvatštině) Zemljišnoknjižni odjel Općinskog suda u Jastrebarskom, Zbirka isprava, Kupoprodajni ugovorbr. Z-1418/26, Čl. 1. ugovora.
  23. ^ (v chorvatštině) HDA-ZG, Fond obnove privrede Ministarstva narodnog gospodarstva, kutija 666.
  24. ^ (v chorvatštině) PAOB-ZG, Potvrda dr. Srećka Šilovića
  25. ^ (v chorvatštině) Općina Medvešćak (Záhřeb), Izvadak iz matične knjige umrlih, br. 215/65.
  26. ^ (v chorvatštině) Gradska groblja Záhřeb: Aleksandar Ehrman, Mirogoj Ž-924-ARKP-13/1

Bibliografie

  • Snješka Knežević, Aleksander Laslo (2011). Židovski Záhřeb. Záhřeb: AGM, Židovska općina Záhřeb. ISBN  978-953-174-393-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Goldstein, Ivo (2001). Holokaust u Zagrebu. Záhřeb: Novi Liber. ISBN  953-6045-19-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)