Aimeric de Sarlat - Aimeric de Sarlat

N'Aimerics de sarlat si fo de peiregors dun ric borc q 'a nom sarlat. . .
„Sir Aimeric de Sarlat byl z Périgordu, z bohatého bourg jménem Sarlat. . . “
Aimeric se zobrazuje při hraní na píšťalu a tabor.

Aimeric de Sarlat (fl. c. 1200) byl a trubadúr z Sarlat v Périgord. Podle jeho vida povstal talentem z hodnosti žonglér trubadúrovi, ale složil pouze jednu píseň. Ve skutečnosti čtyři cansos přežít pod jeho jménem.

Jediným tématem jeho přežívající práce je dvorská láska; byl napodobitelem Bernart de Ventadorn. Pátý canso„Fins e leials e senes tot engan“, připisováno v šansoniéři na Aimeric de Belenoi, byl přidělen k Aimeric de Sarlat moderním stipendiem, částečně proto, že je zaměřen na Elvira de Subirats, manželka Ermengol VIII z Urgell, kterému Aimeric de Sarlat adresoval své „Ja non creirai q'afanz ni cossiriers“. Příklad Aimeric poezie:

Si saubesson parlan mei oill,
e.l cor, don tan soven sospir,
tot saupras quals son mei consir;
auto la boca non a ges vassalatge
de vos dire zo don lo cor languis. . .
Kdybys věděl mluvit do mých očí,
a do mého srdce, které tak často vzdychá,
brzy poznáš všechny mé starosti;
protože ústa nemají žádnou autoritu
abych ti řekl, za co srdce chradne. . .

Aimeric byl pravděpodobně sponzorován William VIII z Montpellier. Jedno z jeho děl mohlo inspirovat Denis z Portugalska skládat báseň portugalština.

Zdroje

  • Vidas z Troubadours. Margarita Egan, trans. New York: Garland, 1984. ISBN  0-8240-9437-9.
  • Lang, H. R. „Vztahy nejstarší portugalské lyrické školy s Troubadoury a Trouvères.“ Poznámky k modernímu jazyku, 10: 4 (duben 1895), str. 104–116.
  • Riquer, Martín de. Los trovadores: historia literaria y textos. 3 obj. Barcelona: Planeta, 1975.