Ai Qing - Ai Qing

Ai Qing
Ai Qing v Paříži, Francie, 1929
Ai Qing dovnitř Paříž, Francie, 1929
Nativní jméno
蔣正涵
narozenýJiang Zhenghan
(1910-03-27)27. března 1910
Vesnice Fantianjiang, Jinhua okres, Zhejiang provincie, Čína
Zemřel5. května 1996(1996-05-05) (ve věku 86)
Peking, Čína
Jméno peraEjia (莪 加)
Ke'a (克阿)
Linbi (林 壁)
obsazeníbásník
Jazykčínština
Alma materČínská akademie umění
Doba1936–1986
ManželkaGao Ying
DětiAi Xuan, Ai Weiwei
V tomhle čínské jméno, rodinné jméno je Ai.

Aì Qīng (čínština : 艾青; pchin-jin : Aì Qīng; Wade – Giles : Ai Ch'ing, 27. března 1910 - 5. května 1996), narozen Jiǎng Zhènghán (Čínština: 蒋正涵; pchin-jin: Jiǎng Zhènghán) a stylizovaný Jiǎng Hǎichéng (Čínština: 蒋海澄; pchin-jin: Jiǎng Hǎichéng), je některými považován[lasičková slova ] jako jeden z nejlepších moderních čínština básníci. Byl znám pod svým jména pera Línbì (Čínština: 林 壁; pchin-jin: Línbì), Kè'á (Čínština: 克阿; pchin-jin: Kè'á) a Éjiā (Čínština: 莪 伽; pchin-jin: Éjiā).

Život

Ai Qing se narodil ve vesnici Fantianjiang (贩 田 蒋), Jinhua okres ve východní Číně Zhejiang provincie. Po vstupu do umělecké školy v Hangzhou Xihu v roce 1928, na radu ředitele Lin Fengmian, odešel do zahraničí a následující jaro studoval v Paříži. V letech 1929 až 1932, kromě studia umění ve Francii, studoval ve Francii Renoir a Van Gogh filozofie Kant a Hegel, studoval také moderní básníky jako Majakovskij a byl zvláště ovlivněn belgickým básníkem Verhaeren.

Po návratu do Šanghaj V Číně v květnu 1932 vstoupil do Čínské asociace umělců levého křídla a v červenci byl zatčen za odpor proti Kuomintang. Během svého uvěznění přeložil Ai Qing Verhaerenovy básně a napsal svou první knihu Dayanhe - moje chůva (大 堰河—我的保姆), „Rákosová flétna“ (芦 笛) a „Paříž“ (巴黎). Nakonec byl propuštěn v říjnu 1935.

Po zahájení Druhá čínsko-japonská válka v roce 1937 Ai Qing napsal „Na čínskou zemi padá sníh " (雪落 在 中国 的 土地 上) po příjezdu na Wuhan podporovat válečné úsilí. V roce 1938 se přestěhoval do Guilin stát se redaktorem Guixi denně noviny. V roce 1940 se stal děkanem čínského odboru v Čchung-čching YuCai University.

V roce 1941 se přestěhoval do Yan'an,[1] a připojil se k Čínská komunistická strana v následujícím roce. Od roku 1949 byl v kulturních výborech.[2]Byl redaktorem Časopis poeziea spolupracovník redaktora Lidová literatura.[3]

V roce 1957, během Protipravicové hnutí bránil se Ding Ling[4] a byl obviněn z „pravicovosti“. Byl vyhoštěn na farmy v severovýchodní Čína v roce 1958 a byl převeden do Sin-ťiang v roce 1959 komunistickými úřady. Během období Kulturní revoluce byl nucen každodenně čistit komunální toalety pro svou vesnici s asi 200 lidmi, což byla fyzicky náročná práce, kterou měl vykonávat po dobu pěti let, poté mu bylo 60 let. Podle zprávy jeho syna Ai Weiwei, ztratil zrak v jednom ze svých očí kvůli nedostatku výživy.[5] Nesměl publikovat svá díla Zpáteční píseň(《归来 的 歌》) a Óda na světlo(《光 的 赞歌》) dokud nebyl obnoven v roce 1979. v roce 1979 byl místopředsedou Asociace čínských spisovatelů.

Druhou cestu do Francie podnikl v roce 1980 a v roce 1985 francouzským prezidentem François Mitterrand udělil mu titul velitele Řád umění a literatury.

Rodina

Je otcem slavného čínského umělce a aktivisty Ai Weiwei, který se také podílel na navrhování Pekingský národní stadion a umělec Ai Xuan. Se svou druhou manželkou měl dvě dcery.[1]

Jméno pera

V roce 1933 byl mučen a uvězněn Kuomintang a psaní jeho knihy Řeka Da'an - moje chůva, šel napsat své příjmení (Jiang, 蒋), ale zastavil se u první složky „艹“ kvůli své hořkosti vůči KMT vůdce Čankajšek. Nerad sdílel stejné příjmení (Jiang / Chiang) a zbytek znaku jednoduše přeškrtl znakem „X“.[6] Toto je čínský znak ài (艾) a od zbytku jeho jména, Ahoj Chéng Znamenalo to průzračnost moře, znamenalo to barvu průzračné vody qīng (青, tyrkysová, modrá nebo zelená), takže přijal pseudonym Ai Qing.

Funguje

  • Kuangye (1940; „Divokost“)
  • Xiang taiyang (1940 „Směrem ke slunci“)
  • Beifang (1942; „Sever“)
  • Guilai de ge (1980; „Píseň o návratu“)
  • Ai Qing quanji („The Complete Works of Ai Qing“) v roce 1991.

Práce ve francouzštině

  • Chant de la lumière «Guang de zange» 光 的 赞 歌, redaktor, překladatel Ng Yok-Soon. Vyd. les Cent fleurs, 1989
  • De la poésie; Du poète / Ai Qing «Shilun» 诗 论, překladatelka Chantal Chen-Andro, Wang Zaiyuan, Ballouhey, Centre de recherche de l’Université de Paris VIII, 1982
  • ''Poèmes / Ai Ts’ing, redaktorka, překladatelka Catherine Vignal. Publikace orientalistes de France, 1979.
  • Le récif: poèmes et bajky / Ai Qing, redaktor, překladatel Ng Yok-Soon. Vyd. les Cent fleurs, 1987[7]

Práce v angličtině

  • Eugene Chen Eoyang (ed), Vybrané básně Ai Qing, Indiana University Press, 1982

Antologie

  • Edward Morin, Fang Dai, ed. (1990). Červená azalka: čínská poezie od kulturní revoluce. Přeložil Edward Morin; Fang Dai; Dennis Ding. University of Hawaii Press. ISBN  978-0-8248-1320-8.
  • Joseph S. M. Lau; Howard Goldblatt, eds. (2007). Columbia antologie moderní čínské literatury. Columbia University Press. ISBN  978-0-231-13841-3.

Reference

  1. ^ A b Lee Khoon Choy (2005). Průkopníci moderní Číny: porozumění nevyzpytatelným Číňanům. World Scientific. ISBN  978-981-256-618-8.
  2. ^ „Ai Qing (čínský básník) - Britannica online encyklopedie“. Britannica.com. Citováno 2012-08-05.
  3. ^ Tony Barnstone; Chou Ping, eds. (2010). Anchor Book of Chinese Poetry. Random House Digital, Inc. ISBN  978-0-307-48147-4.
  4. ^ „Ai Qing, čínský básník“. FileRoom.org. Archivovány od originál dne 2004-05-30. Citováno 2012-08-06.
  5. ^ Obrist, Hans Ulrich (2011). Ai Weiwei mluví. London: Penguin. str. 73–4. ISBN  978-0-241-95754-7.
  6. ^ Gong Mu (1991). 新詩 鑑賞 辭典 [Lexikografie ocenění moderní poezie] (v čínštině). Šanghaj: Šanghajské lexikografické nakladatelství. str. 366. ISBN  7-5326-0115-3. 为了 躲过 敌人 的 注意 ， 我 就 根据 本名 蒋海澄 的 谐音 第 一次 用 了 „艾青“ 这个 笔名 [Abych unikl pozornosti nepřátel, odvodil jsem nom de perume „Ai Qing“ z rodného jména]
  7. ^ „Ouvrages de référence et étude thématique“ (PDF). Citováno 2012-09-20.

Další čtení

Portrét

Zdroje