Ahmed Benchemsi - Ahmed Benchemsi

Ahmed Benchemsi
Benchemsi v roce 2015
Benchemsi v roce 2015
narozený (1974-05-19) 19. května 1974 (věk 46)
Maroko
Alma materParis 8 University, Sorbonna, Pařížský Institut d’Etudes Politiques
ŽánrŽurnalistika

Ahmed Reda Benchemsi (arabština: أحمد رضا بنشمسي) Je a Marocký novinář. Je zakladatelem a byl vydavatelem a editorem časopisu Tel Quel a Nichane časopisy.[1]

Životopis

Vzdělání

Benchemsi navštěvoval střední školu v Casablanca. První roky strávil v Rabatu Mohammed V University před připojením Paris 8 University, od kterého obdržel a B.A v oboru financí v roce 1994. Později získal titul M.A v rozvojové ekonomice od Sorbonna v roce 1995 a an MPhil v politologii od Sciences Po v roce 1998.[1]

Kariéra

Začínal jako reportér a polemik v marockém týdeníku La Vie Éco v roce 1996. Poté, co krátce působil jako komunikační poradce člena vlády, byl v roce 1999 šéfredaktorem časopisu Téléplus. Po smrti Kinga Hassan II, byl korespondentem v Maroku pro Jeune Afrique časopis. V říjnu 2001 založil TelQuel, týdenní zpravodajský časopis, jehož se stal vydavatelem a editorem. Pod redakční linkou „Maroko, jaké je“, se TelQuel věnuje monarchii, politice, obchodu a kultuře a prosazuje demokracii, sekularismus a individuální svobody. Jeho nezávislý, liberální postoj[2] od svého vzniku se stal rozhodným kritikem Makhzen (autokratický monarchický systém) stejně jako Islamisté. Oba na oplátku silně zaútočili. V roce 2005 se společnost TelQuel stala týdeníkem č. 1 v Maroku.[3]V roce 2006 byla založena společnost Benchemsi Nishan, arabská verze TelQuel, bránící stejné hodnoty a redakční linku. V roce 2008 se Nishan stal arabským týdeníkem č. 1 v Maroku.[4]V říjnu 2010, po 4 letech konfrontace s úřady (viz část „právní záznamy“), byl Benchemsi násilně nucen uzavřít Nishan,[5] která zbankrotovala v důsledku dlouhodobé reklamní bojkotovací kampaně,[6] pod taktovkou společností v blízkosti královského paláce. V prosinci 2010 opustil TelQuel[7] (za účelem uložení[8] od sledování Nishanovy cesty, pozorovatelé[9] řekl) a odešel z Maroka do Spojených států. Od ledna 2011 je politologem na Stanfordské univerzitě a autorem pro mezinárodní odbytiště, jako např. Le Monde,[10] Čas[11] a Opatrovník.[12]

Právní záznam

Redakční linka společnosti TelQuel dostala Benchemsiho do potíží s marockými úřady, které ho opakovaně stíhaly Reportéři bez hranic pokárán jako „obtěžování soudem“.[13]V prosinci 2006, po úvodním příběhu s názvem „Jak Maročané vtipkují o náboženství, sexu a politice“,[14] Nishan byl zakázán[14] rozhodnutím předsedy vlády[14] Driss Jettou. Zatímco zaměstnanci Benchemsi a Nishan byli vyhrožováni smrtí[15] stejně jako podpůrné dopisy[16] z celého světa byl tehdejší šéfredaktor a autor kontroverzního článku vládou žalován za „poškození islámu“. Byli odsouzeni[17] na 3 roky podmíněného vězení.

V srpnu 2007 byl Benchemsi vyslýchán během dvou dnů ve vazbě kvůli jednomu z jeho úvodníků.[18] Bylo zabaveno 100 000 výtisků TelQuel a Nishan[19] a zničen policejními silami. Benchemsi byl žalován[20] za „neúctu ke králi“, která je v Maroku hodná 5 let vězení. O rok později byl proces odročen[21] bez rozsudku. v srpnu 2009 bylo zabaveno 100 000 výtisků TelQuel a Nishan[22] znovu a zničen policií, tentokrát proto, že představoval průzkum veřejného mínění[23] o veřejném záznamu krále Mohameda, společně s francouzským deníkem Le Monde. "Král je nad volebními místy," řekl vládní mluvčí před psaním násilného článku[24] proti dvěma týdeníkům. V roce 2010 podepsal tentýž úředník, který je také ministrem informací, prudký „otevřený dopis Ahmedovi Benchemsimu“[24]

Ocenění a uznání

V roce 1996 obdržel Benchemsi v Casablance ve věku 22 let „cenu za investigativní příběh“, kterou uděluje marocká novinářská unie.

V roce 2005 obdržel v Bruselu Novinářská cena Lorenza Nataliho,[25] uděluje Evropská komise „novinářům, kteří přispívají k demokracii“.

V roce 2007 získal v Bejrútu Cena Samira Kassira[26] za svobodu tisku udělenou Evropskou unií.

Pod Benchemsiho dohledem obdrželo mnoho novinářů TelQuel a Nishan mezinárodní ocenění, zejména reportéry RFI bez hranic[27] cenu a cenu Press Now.[28]Benchemsi absolvoval stipendia v Newsweek a Los Angeles Times.

Uspořádal také konference na Blízkém východě, v Evropě, Spojených státech a Indii o svobodě projevu v Maroku a o islámu a sekularismu.

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Ahmed Benchemsi, MPhil“. Centrum pro demokracii, rozvoj a právní stát. Citováno 2018-08-27.
  2. ^ „Le Monde.fr: Archives“. lemonde.fr. Archivovány od originál dne 04.09.2012.
  3. ^ „OJD Maroc“. ojd.ma.
  4. ^ Isabelle Mandraud. „Au Maroc, le magazine“. Le Monde.fr.
  5. ^ Sohrab Ahmari (8. října 2010). „Úmrtí pro marocký svobodný tisk“. opatrovník. Londýn.
  6. ^ „Časopis byl vyhlášen bankrotem a vyvolává obavy ohledně marockého závazku svobodného tisku“. moroccoboard.com. Archivovány od originál dne 29.4.2011.
  7. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 06.05.2011. Citováno 2011-05-02.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  8. ^ „Ahmed Reda Benchemsi opustil TelQuel“. Bladi.net.
  9. ^ „Oslo Journal:‚ Rozhodčí jsou pryč'". týdeníkstandard.com.
  10. ^ Ahmed Benchemsi, amatérský časopis „TelQuel“ a chercheur à l'université de Stanford (Etats-Unis). „La sacralité de la monarchie marocaine est un frein à la démocratisation“. Le Monde.fr.
  11. ^ Benchemsi, Ahmed (19. června 2011). „Marockí revolucionáři: Bláznivé děti vyrostly“. TIME.com.
  12. ^ Ahmed Benchemsi (30. června 2011). „Marocký král ničí naději na demokracii“. opatrovník. Londýn.
  13. ^ „Le harcèlement judiciaire à l'égard de TelQuel continue: l'hebdomadaire de nouveau condamné en appel - Reportéři bez hranic“. rsf.org. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-02.
  14. ^ A b C „Reporters sans frontières condamne“ fermement et sans aucune réserve „l'interdiction de Nichane - Reporters sans frontières“. rsf.org. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-02.
  15. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 04.04.2011. Citováno 2011-05-02.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  16. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2010-02-15. Citováno 2011-05-02.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  17. ^ „Le directeur de Nichane condamné à trois ans de prison avec sursis: Reporters sans frontières dénonce une décision scandaleuse - Reporters sans frontières“. rsf.org. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-02.
  18. ^ MAJESTE QUE DITES VOUS LA?. Youtube. 1. září 2007.
  19. ^ „Reporters sans frontières dénonce la saisie des hebdomadaires Nichane et TelQuel pour„ non Respect du roi “- Reporters sans frontières“. rsf.org. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-02.
  20. ^ „Le procès du directeur de Tel Quel et Nichane reporté au 7 novembre - Reporters sans frontières“. rsf.org. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-02.
  21. ^ „Le procès d'Ahmed Reda Benchemsi reporté sine die par la Justice marocaine - Reporters sans frontières“. rsf.org. Archivovány od originál dne 22.07.2011. Citováno 2011-05-02.
  22. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2012-11-05. Citováno 2011-05-02.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  23. ^ „Maroc: le sondage interdit“. Le Monde.fr.
  24. ^ A b „404 - Introuvable“. aujourdhui.ma. Archivovány od originál dne 21. 7. 2011.
  25. ^ „Cena Lorenza Nataliho - přihlášení“. lorenzonataliprize.eu.
  26. ^ Digitální ITS. "-". prixsamirkassir.org.
  27. ^ „prix-rfi-rsf-oif.org“. prix-rfi-rsf-oif.org.
  28. ^ „Free Press Unlimited“. pressnow.org.

externí odkazy