Adile Ayda - Adile Ayda
 | Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace. (Února 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Adile Ayda | |
|---|---|
 | |
| narozený | 7. března 1912 Petrohrad, Rusko |
| Zemřel | 5. listopadu 1992 (ve věku 80) |
| Odpočívadlo | Zincirlikuyu, Istanbul |
| Národnost | turečtina |
| Státní občanství | turečtina |
| Vzdělávání | Lycée Notre Dame de Sion Istanbul |
| Alma mater | Ankarská univerzita, Právnická fakulta |
| Manžel (y) | Reşid Mazhar Ayda |
| Děti | Gönül Pultar, Gülnur Ayda Üçok |
| Rodiče) | Kamile Rami Arsal, Sadri Maksudi |
Adile Ayda (7. Března 1912 - 5. Listopadu 1992) byla první diplomatkou z povolání krocan, ale dnes je lépe připomínán jako Etruskolog. Začala se zajímat Etruské studie při umístění v Řím jako Ministr-rádce z Turecké velvyslanectví, provedla výzkum na toto téma během svého pobytu v Itálie a zapsala svá zjištění do řady knih v turečtina a v francouzština. Co je na jejích textech velkolepé Etruskové a zajímá je to, že považuje Etrusky za Turkic, návrh, který je dnes stejně kontroverzní jako za jejího života.
Ayda byla v Turecku známá také jako otevřená poslankyně během svého působení ve funkci člena Turecký senát, ke kterému se při svém jmenování připojila jako jeden z malého počtu jmenovaných senátorů, zvaných „kontenjan senatörü“ v r. turečtina, po jejím odchodu z Turecké ministerstvo zahraničních věcí.
Ayda měla bohatý profesionální život. Opustila Ministerstvo zahraničních věcí ČR brzy poté, co se k ní připojila, a nejprve učila francouzskou literaturu na Ankara pak Istanbul univerzity, absolvovala řadu akademických studií v turečtině a francouzštině, poté se znovu vrátila na ministerstvo.
Životopis
Aydin osobní život nebyl o nic méně rušný. Narodila se Gadile Sadreyevna Maksudova (ruština: Гадиле Садреевна Максудова, Tatar: cyrilice Гадилә Садри кызы Максудова, latinský Sadädilä Sadri qızı Maqsudova) v Petrohrad zatímco její otec Tatar Sadri Maksudi byl členem Duma, sloužící jako zástupce Ittifaq al-Muslimin párty, zavřít Kadety. V roce 1917 se její otec stal vůdcem první formace státu v Idel-Ural od území Kazan Khanate byl okupované Rusy v roce 1552. Odešla Rusko Během hladomor 20. let jako malé dítě, když její matka Kamile, dcera těžby zlata Ramievova rodina z Orenburg, vzal ji a její mladší sestru Naile k tajnému překročení rusko-finské hranice. Sešli se dovnitř Finsko s Sadri Maksudov, který sám opustil zemi oblečený jako mujik, po Bolševici ukončil svou vládu v roce 1918. Rodina pak strávila rok v Německo kde Adile nastoupil do školy; poté se přestěhovali do Francie, kde se usadili. Pozvánka zakládajícího tureckého prezidenta Atatürk svému otci, aby přišel pracovat krocan a ten, kdo pozvání přijal, přinesl v Adilově životě radikální změnu.
Poté, co se v Turecku Adile stala Adile Arsal, její otec si podle zákona vzal nové příjmení. Ve vzdělávání pokračovala v Istanbul ve škole francouzských jeptišek, Lycée Notre Dame de Sion Istanbul, a tak pokračovalo francouzské vzdělávání, s nímž byla seznámena Paříž. Takto vychovaný ve francouzské intelektuální tradici se Adile stal a zůstal až do konce francouzským intelektuálem, neschopným trpět blázny. Poté navštěvovala právnickou školu v Ankaře, kde učil její otec. Byla také věrná Kemalista po celý život. Známá svou silnou osobností, byla ve skutečnosti jednou z mnoha impozantních žen, které modernizační snahy Turecká republika přivede do popředí.
Ayda byla dvakrát vdaná. Její první manželství s lékařem bylo velmi krátké. Její druhý manžel byl Reşid Mazhar Ayda (1900–1986), a Spojené státy - vzdělaný strojní inženýr, za kterého se provdala v roce 1942. Byl potomkem starého Osmanský rodina Istanbulu. Aydové měli dvě dcery a pět vnoučat.
Funguje
- „L’Influence de Victor Hugo sur Mallarmé.“ Dialogy. Istanbul, 1953.
- Le Drame Intérieur de Mallarmé ou l'Origine des Symboles Mallarméens. Istanbul: La Turquie Moderne, 1955.
- Un Diplomate Turc Auprès du Roi-Soleil. Istanbul, 1956.
- „Molière et l’Envoyé de la Sublime Porte.“ Les Divertissements de Cour au XVIIe Siècle. Actes du VIIIe Congrès de l'Association Internationale des Études Françaises, Paříž, 3. – 5. Září 1956 v Cahiers de l’Association Internationale des Études Françaises, 9 (červen 1957). 103-116.
- Yahya Kemal. Kendi Ağzından Fikirleri ve Sanat Görüşleri. Ankara: Ajanstürk Yayınları, 1962.
- Les Étrusques Étaient-ils des Turcs? Paříž: 1971.
- Etrüskler Türk mü idiler? Ankara: Türk Kültürünü Araştırma Enstitüsü Yayınları, 1974.
- Yahya Kemal’in Fikir ve Şiir Dünyası. Ankara: Hisar Yayınları, 1979.
- Böyle İdiler Yaşarken. Ankara: 1984.
- Les Étrusques Étaient des Turcs. Preuves. Ankara: 1985.
- Atsız’dan Adile Ayda'ya Mektuplar (derleme). Ankara: 1988.
- Türklerin İlk Ataları. Ankara: 1987.
- Sadri Maksudi Arsal. Ankara: Kültür Bakanlığı Yayınları Türk Büyükleri Serisi, 1991.
- Etrüskler (Tursakalar) Türk idiler. Ilmî Deliller. Ankara: 1992.
- Садри Максуди Арсал. Перевод (Çeviren) В.Б. Феоновой. Москва: 1996.
- Bir Demet Edebiyat. Makaleler. Halil İnalcık’ın önsözü ile. Ankara: Türkiye İş Bankası Kültür Yayınları, 1998.
Viz také
Reference
- İnalcık, Halil. „Dile Abla.“ Bir Demet EdebiyatAdile Ayda. Ankara: Türkiye İş Bankası Kültür Yayınları, 1998. 1-19.
- Aygün, Ömer (hazard. Ve çev.) Stéphane Mallarmé. Profil. Istanbul: Yapı Kredi Yayınları, 2002.
- Çaykara, Emmine. Tarihçilerin Kutbu: Halil İnalcık Kitabı. Söyleşi. Istanbul: Türkiye İş Bankası Kültür Yayınları, 2005.
- Pultar, Gönül. „Batı Avrupa Kültürü ile Türk-Tatar Kültürünün Sentezi: Adile Ayda (1912-1992)“ (A Synthesis of Western European Culture and Turco- * Tatar Culture: Adile Ayda, 1912–1992). “Papír přednesený na konferenci s názvem„ Kulturní Vztahy mezi Tureckem a Tatarstánem "pořádané * v září 2005 v Kazani Ústavem tureckých studií (Türkiyat Enstitüsü) Istanbulská univerzita a Ústav jazyka a literatury Akademie věd Republiky Tatarstán. (Sborník příspěvků z konference se připravuje, upravil Osman Sertkaya.)
