Abdur Rouf Choudhury - Abdur Rouf Choudhury
![]() | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
Abdur Rouf Choudhury | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 1996 |
Národnost | Bangladéšština |
obsazení | Spisovatel |
Abdur Rouf Choudhury (1. března 1929 - 1996) byl a bengálský spisovatel.
Časný život
Choudhury se narodil 1. března 1929 v Mukimpur, Nabiganj, Okres Habiganj, Bangladéš (tehdy součást Assam ) kde bydlel jeho otec Azhar Choudhury, vlastník půdy, a jeho matka Nazmun Nesa Choudhury, manželka domu.
Příspěvky
Ve svých příspěvcích k Bengálská literatura, spisovatel a filozof Choudhury zobrazil transparentní portrét moderního bengálského života v zahraničí. Byl vědcem, s velkými intelektuálními schopnostmi a výmluvným perem i řečí. Měl pozoruhodnou otevřenost vůči moderně Západní znalosti stejně jako Východní znalost. Choudhury trvale přispěl k bengálské literatuře svými romány, cestopisy, eseji a introspektivními autobiografickými a epistolary funguje.[1]
Jeho romány a povídky byly často postaveny na pozadí vznikajícího městského prostředí, ale častěji ve městech mimo Bangladéš, jako je Londýn, Bedford, Kalkata, Karáčí a Kohat; kde bydlela většina bengálských přistěhovalců. Choudhury vytvořil své postavy z velmi různorodého prostředí a vytvořil témata, která se točila kolem zvratů událostí, konfliktů a rozporů převládajících v sociálních procesech. Jeho postavy přijaly novou změnu; smrt starých společenských hodnot, které byly založeny na myšlenkách korupce, náboženských, politických, ekonomických; a vzestup svobody sebe sama, zrod nové společnosti, tyto bezprostředně předcházely společenským procesům současnosti, a proto jsou životně důležité pro identifikaci a porozumění současným problémům.[2]
Je nezbytné analyzovat Choudhuryho spisy ve světle sociálního scénáře z 60. až 90. let, kdy byly deprivace a degradace považovány za samozřejmost v Bangladéši, Londýně a Indii a Pákistánu, které někteří znali a jiní neznali. Tyto skutečnosti byly někdy zasvěceny a nesmazatelné ve jménu náboženských kázání a sociálních sankcí. Jeho hlavním úkolem tedy bylo zaměřit pozornost čtenářů tím, že poskytl snímek po snímku bezmocnosti a nelidské situace obětí bezpráví.[3]
v Porodeshe Porobashi (Life on Distant Shores), Chowdhury nejen objevil Londýn, kde zůstal s kolegou Sylhetisem, ale také objevil svou vlastní domovinu. Když jste daleko, když jste odděleni od svého objektu lásky, vaše vnitřní oko začne fungovat a objevíte pravdu. Tento objev je ošklivý z blízkého pohledu, ale je krásný a roztomilý při pohledu z dálky. Většina z nás, kteří zůstáváme ve své vlasti, se jí nedaří podrobně se podívat. Ale romanopisec uspěl v objevování své vlastní země, zatímco zůstal v zámoří, myslel na ni a miloval ji. Realita a nostalgie se navzájem mísí a vytvářejí v jeho mysli dokonalý obraz vlasti spisovatele. Porodeshe Porobashi je kvalitní umělecké dílo podle jakéhokoli standardu. Spisovatel je silný vypravěč a docela obratně používá vtip a humor. Je šikovným uživatelem slov. Spisovatel závisí na autobiografických prvcích a má filozofický rozhled. Jasně chápal psychiku Bangladéšanů, kteří zůstávají v zahraničí. Ponoří se hluboko do lidské mysli, jak psal jinde o knize, spisovatel mísí realitu se světlem a stínem pravdy. Jde tedy o skutečný obraz běžného života. Je živý a klobouk vůbec nudný, ani cestopis, ani monografie, je to román se živými postavami, dojemný příběh lidského utrpení a příběh věčného osamělého člověka.[3]
Široká plátna slov a příběhů tohoto umělce přinesla nepříjemnou situaci žen ve společnosti, v níž dominují muži. Kromě islámského kodexu víry společnosti; společnost mužské nadvlády tlačila ženu do úplného podmanění, čímž se stala majetkem pro užívání mužů, protože takové „nastavení životního stylu, ekonomický a sociální útlak byly vystaveny hlavně ženám. To vedlo ženy k naprosté frustraci a zoufalství. Choudhury vylíčil ženy, jejich nepříjemnou situaci a jejich bezmocnost tváří v tvář této společnosti ovládané muži. Na druhou stranu psal o jejich smyslu pro humanitární hodnoty, jejich lásce, bolestech, jejich hluboké touze po životě normálním a krásném jako svobodné ženy.[2]
V návaznosti na 1971 Bangladéšská osvobozenecká válka, který narostl po celém Bangladéši, byl líčen v jeho psaní Ekti Jatike Hotay (Legacy of a Nation). Choudhury věřil, že v dnešním světě se muži již nechtějí udržovat zúžení v oblasti stanovené povinnosti.[2]
V době Choudhuryho, v moderní společnosti, jejíž obhájcem a ochráncem byl kněz, ztratilo náboženství veškerý svůj progresivismus. Došlo to tak daleko, že náboženství upadlo do rituálů, pověr a fanatismu, zatímco jeho zastánci páchli chamtivostí, korupcí, ba zhýralostí: dokonce ani takzvaní mulláhové se nedokázali od tohoto pádu osvobodit. Téměř polovina postav v jeho románech Sampan Crass (St. Pancras) a Aniketon představovaly hlavní pilíř dekadentní společnosti, zatímco druhá polovina byla pohlcena objevujícími se myšlenkami, ideály a hodnotami nové společnosti - humanistické a obsahově sekulární.[4]
Choudhury je nejživěji líčil jednotu Bengálska a formulování bengálského nacionalismu ve svém románu Natun Diganta (New Horizon) sv. 1, 2, 3. Toto je největší Choudhuryho román. Román vychází hlavně z politických aktivit a politických vůdců Pákistánu, indického subkontinentu ve smyslu rady, a zahrnuje rozpětí od roku 1968 do Bangladéšské osvobozenecké války (1971). Román začíná pouze jinou postavou než Bhuttovou a postupně odhaluje jeho pravou podstatu. Čtenáři také získají živý obraz většího „nerozděleného Bengálska“, změn v sociální struktuře a vytvoření socialistického státu. Autorovy vlastní zkušenosti s napětím, představivostí a sny spojily dohromady a vytvořily mnohostranný román.[5]
V Choudhuryho povídkách píše příběh o změnách vesnického života, které přinesla doba. Je velmi zamilovaný do své vlasti, řek a rýžových polí. Zobrazuje londýnský život lidí z Sylhet docela věrně a velmi podrobně. Vědcům se jeho práce budou hodit v budoucnu. Choudhury zpracovává spoustu postav a širokou škálu času. Většina textů je dokonalým obrazem naší společnosti a má také krásný vzhled. V některých svých povídkách dává spisovatel velkou důležitost fyzickému stavu lidské existence, společnost by se měla zbavit svých negativních sil a budovat sílu na lidském těle a jeho duši, které jsou spolu úzce propojeny, a proto jsou pro člověka velmi důležité.[2]
Byl to chápavý revolucionář sám o sobě a sám oral pevnou brázdu. Pokračoval ve své revoluci odhalením odhalení všech přežívajících společenských praktik a norem. Na rozdíl od mnoha jiných jeho postavy se Choudhury jako muž tyčí vysoko nad Choudhury jako spisovatel, i když si pro sebe vybojoval místo mezi galaxií současných romanopisců.[1]
Funguje
Romány
- Nuton Diganta (New Horizon), svazek 1, 1992.
- Šampanský kříž (St. Pancras), 1993.
- Nuton Diganta (New Horizon), sv. 2, 1994.
- Porodeshe Porpashi (Life on Distant Shores), Dhaka 2003.
- Nuton Diganta Samagra (New Horizon), svazek 1, 2, 3, Dháka, 2005.
- Aniketan, Dháka 2007.
- Nam Mucha Jai Na, Dháka, 1989.
Sbírka povídek
- Golpo-samvar, Dháka, 1995 a Dháka, 2012.
- Bideshi Bristi, Dháka, 2001.
- Golpa-salpa, Dhaka, 2005.
- Golpa-bhuban, Dháka, 2012.
Eseje
- Ekti Jatike Hotya, Dháka, 2003.
- Mohan Ekushe (1947-1952), Dháka, 2007.
- Shayattoshason, shadhikar o shadhinota, 1947-1971 (History of Bangladesh), Dhaka, 2009.
- 1971 (History of Bangladesh), Vol I, Dhaka, 2012.
- 1971 (History of Bangladesh), sv. II, Dháka, 2013.
- Smrite Ekattur, 2000.
- Rabindra a Nazrul, Dháka, 2000.
- Nazruler Sangeet Jagat, Dháka, 2000.
- Rabindrer Sangeet Jagat, Dháka, 2000.
- Joge Joge Bangladéš (Dějiny Bengálska), Dháka, 2003.
- Mohan Ekushe, Dháka, 2008.
- Islamer Nabi, Dháka, 1990.
- Bible a Mohammed, Dháka, 1991.
- Dhormer Nirjash (Závěrečná slova o náboženství), Dhaka, 2000.
- Mohammed (Prophet of Islam), Dhaka, 2004.
- Je Kotha Bola Jai Na, Dháka, 2007.
Sbírka básní
- 1971, Londýn 1971.
Chronologie
- 1934, nastoupil na základní školu „Khanjanpur“.
- 1936, nastoupil do anglické školy „Sherpur“ ve třídě tři.
- 1938, nastoupil na střední anglickou školu Shadhuhati a v roce 1939 seděl na závěrečné zkoušce ME a obdržel první divizi.
- 1940, dokončil FE finále a obdržel první divizi.
- V polovině roku 1943 zemřel jeho otec Azhar Choudhury.
- Pozdní 1943, nastoupil na školu „Habiganj Brindabon“. Dokončil IA v roce 1945 a BA v roce 1947.
- Pozdní 1947, opustil školu, aby pracoval Silchor. Začal pracovat v obchodě jako účetní.
- V roce 1948 opustil Silchor a začal učit na střední škole „Aaushkandi“.
- 1949, připojil se Pákistán Air Force.
- 1950, zasláno do Kawrangi Creek na další rok další školení.
- 1951, ženatý s Shirin Choudhury.
- 1955-56, byl externím kandidátem University of Dhaka, reg. č. P-64.
- Na konci roku 1956 se vydal na cestu lodí se svou ženou do Kalkata, Colombo a Karáčí. Později se se svou ženou přestěhoval do Kuhat.
- 1961, požádal o příchod do Velké Británie na další školení jako a Pákistán Air Force je opravář.
- 1962, poprvé přišel do Bedfordu pracovat pro Royal Aircraft Establishment, Ministerstvo letectví.
- 1963, založil Bedford Pákistán Sdružení a stal se generálním tajemníkem. Začal psát knihu „Jméno nelze smazat“, výzkumnou knihu pro boj proti nesprávné interpretaci islámu nemuslimy.
- 1964 se stal členem Bedfordského volebního obvodu Labour Party. Začal psát knihu „Bible a Mohammed“, další výzkumnou knihu pro boj proti nesprávné interpretaci islámu nemuslimy.
- 1965, začal pravidelně poskytovat dary Pákistánskému pomocnému fondu. Začalo psát „Závěrečná slova zapnuta Náboženství “, další výzkumná kniha pro boj proti nesprávné interpretaci islámu muslimy.
- 1966 se stal členem volební komise Asociace národní federace Pákistánu Velké Británie. Opustil ministerstvo letectví a vrátil se do Bangladéše.
- 1968, začal psát o reformní politice školství Madrassaha Pákistán. Pákistánský prezident ocenil reformní politiku Choudhuryho a napsal: „... dochází k pokusům o reformu školství v Madrassaha ... proces změny musí být postupný“ [dopis zaslaný pákistánskému ministru školství, 1968]. Vrátil se do Anglie a připojil se k Illist Automation, St Albans. Žil tam několik let. Založil Pákistánskou asociaci St Albans a byl prvním prezidentem Asociace. Začal psát výzkumnou knihu „Ježíš“.
- 1971, založil bangladéšský akční výbor St Albans a zasílal pravidelné dary Výboru pro bangladéšskou pomoc a Bangladéšskému fondu. Obdržel mnoho korespondence od vedoucího mise Bangladéšské lidové republiky (Kalkata a Londýn) a vysokého komisaře (Kalkata), Shirley Williams MP, Nigel Fisher MC MP, Mervyn Pike MP, Victor Goodhew MP, Peter Shore MP a mnoho dalších.
- 1971, připojil se Janomot, bengálské noviny, jako pravidelný publicista a vyjádřil vlastní frustraci v písemných výbuchech proti útoku Pákistánu na Bangladéš. Tyto spisy byly později začleněny do jeho knihy „Blood Legacy of a Nation“.
- 1972, 18. února, obdržel dopis od předsedy vlády Sheikh Mujibur Rahman po návratu do Bangladéše.
- 1972, navštívil Moskvu. Začal psát eseje o konfliktech a rozporech převládajících v sociálních procesech bengálské společnosti. Později bylo několik z nich zařazeno do sbírky eassys.
- 1972, nastoupil na poštu a přestěhoval se do Londýna.
- 1974, založená základní škola Mukimpur.
- 1979, začal psát svou autobiografii „Můj život“. Na konci téhož roku přišel o matku Nazmun Nesa Choudhury.
- 1983 se Shirin Choudhury přestěhovala do Británie se svými třetími a čtvrtými dětmi. Začal přepisovat svůj první román „New Horizon“.
- 1987, založil Králův kříž Mešity a islámského centra a stal se předsedou. Začal psát svůj druhý román „St Pancras“.
- 1988, zahájil překlad „Proroka islámu“ K S R Rao.
- 1989 odešel z pošty a vrátil se s manželkou do Bangladéše.
- 1989-1996, napsal a vydal mnoho z jeho prací.
- V roce 1990 založil školu islámských sirotků Habiganj a stal se pokladníkem islámské nadace Habiganj.
- 1993, doživotní členství v Bangla Academy, Dháka.
- 1993, zakladatel a viceprezident Habiganj Shahitya Parishod. Patron Khela Ghor, Payra, Shet Payra, Shurja Shiri, Pithua Girls 'School a Mukimpur Madrasha.
- 1994, zakladatel a předseda literární společnosti „Sangjojan“, Habiganj.
- 1995, získal Cenu knihy.
- 1996, 23. února se zhroutil na přednášce Literární společnosti, zemřel v Červený kříž Budova, Habiganj v 11:30.
[Zdroj: Jibani Granthamala: Řada literárních životopisů, Akademie Bangla, Dháka, únor 1991.]
Smrity Award
Následující bengálští spisovatelé a myslitelé obdrželi cenu Smrity Award Drouhee Kotha-shahitayka Abdura Rouf Choudhuryho:
- Partho Sharati Choudhury (Poetry, 1997)
- Shamshuzaman Khan (Folklór, 1998)
- Razia Khan (Novel, 1999)
- Shah Abdul Karim (Hudba Baul, 2000)
- Farid Gazi (Bangladéšská válka za nezávislost, 2001)
- Shirajul Islam Choudhury (Filozofie, 2002)
- Hasan Azizul Huq (Literatura, 2003)
- Barun Ray (Politics, 2004)
Komentáře a recenze
- Abdul Mannan Syed, New Horizon: Nový směr pro bengálské romány, 2004.
- Biplob Maji, Nový styl pro svět bengálských románů, Amritalok: 106, 2006.
- Ketoki Dyson, Life on Distant Shores, autor R Choudhury, únor 2005.
- Syed Mojurul Islam, New Horizan for Bengali, únor 2005.
- Shirajul Islam Choudhury, díla R. Choudhuryho, 2001.
- Hasan Azizul Huq, free-myslitel, 2003.
- Selina Hussain, Ženy ve spisech Choudhuryho, 1997.
- Shamshuzaman Khan, Lidová kultura v Choudhuryho dílech, 1998.
- Jibani Granthamala: Řada literárních životopisů, Akademie Bangla, Dháka, únor 1999.
- Biletey Bish Shotoker Bangla Kobi, Rabbani Choudhury, Agamee Prakashani, Dháka, únor 2000.
- Pamětní svazek stříbrného jubilea nezávislosti Bangladéše, Výbor pro oslavu stříbrného jubilea nezávislosti Bangladéše, Londýn, 1997.
- Brihattar Syleter Itihas (History of Greater Sylhet) Vol.1, Brihattar Sylheter Itihas Pranayan Parished, listopad 1997.
- Shoto Bochorer Sangbadikota, Sylhet Itihas Pranayan Parished, leden 1998.
- Habiganj Porikroma, Habiganj Etihash Pronoyan Parished, Bangladesh, říjen 1994.
- Protayo, Shahitya Porishad, 1993.
- Habiganj-er Muslim Manosh, Habiganj.
- Habiganj-er Shahitoyang, Nandalal Sharma, Jhalabad Lokashahitya Porishad, Bangladéš, prosinec 1992.
- Aajo Onek Rohoshya, Londýn, 1997.
- Sharak 1 (Dhaka, 1997), Sharak 2 (Dhaka, 1998), Sharak 3, (Dhaka, 1999).