Abd Allah ibn Masada al-Fazari - Abd Allah ibn Masada al-Fazari - Wikipedia
ʿAbd Allāh ibn Masʿada al-Fazārī (arabština: عبد الله بن مسعدة الفزاري) (fl. 627 – C. 689) byl arabský velitel z Banu Fazara kmen, který bojoval ve službách Umajjád kalifové Mu'awiya I. (r. 661–680) a Yazid I. (r. 680–683). Pod kalify také hrál politickou roli Marwan I. (r. 684–685) a Abd al-Malik (r. 685–705).
Život
Abd Allah byl synem Banu Fazara domorodec Mas'ada ibn Hakama ibn Malik ibn Badr (tradičními muslimskými zdroji označovaný také jako Mas'ada ibn Hudhayfa ibn Badr[1]), který byl zabit v Wadi al-Qura Údolí muslimů během náletu na kmen od Zajd ibn al-Haritha v 627/28, nařízeno islámským prorokem Muhammad. Abd Allah, tehdy mladý chlapec, byl během nájezdu zajat a přiveden k Mohamedovi,[2][3] kdo ho dal své dceři Fatimah jako otrok.[4] Osvobodila Abda Alláha a vychovala ho se svým manželem, Mohamedovým bratrancem Ali.[4] Později se usadil Damašek.[5]
Abd Allah bojoval v armádě Mu'awiya ibn Abi Sufyan, islámský guvernér Sýrie, proti silám Ali, kteří se stali kalif v roce 656, na Bitva o Siffin v létě 657 během První muslimská občanská válka.[6] V letech 659/60 ho Mu'awiya vyslal v čele 1700 jezdců, aby vyzvedli daň z almužny a přísahy věrnosti na jeho nárokovaný kalifát od obyvatel Tayma oáza a kočovní Arabové, se kterými by se měl na cestě setkat, a zabít každého, kdo to odmítne.[7][8] Připojilo se k němu mnoho jeho domorodců z kmene Fazara. Aby čelil údajnému útoku Abda Alláha, vyslal Ali svého vlastního loajalistu Fazaritů, al-Musayyab ibn Najaba. Když se tento setkal s Abd Alláhem, jejich síly bojovaly několik hodin a Abd Allah byl třikrát zasažen al-Musayyab. Poté někteří jeho vojáci uprchli do Sýrie, ale Abd Alláh a většina jeho mužů se zabarikádovali v Taymově pevnosti. Po třídenním obléhání Al-Musayyab zapálil pevnost, ale na výzvu Abd Alláha ohledně kmenového příbuzenství nechal oheň uhasit a umožnil Abd Alláhovi útěk do Sýrie.[9][10]
Během Mu'awiyova kalifátu (661–680) sloužil Abd Alláh jako velitel války proti Byzantské říši.[5] Podle historika Khalifa ibn Khayyat „Abd Allah vedl každoroční zimní nálet proti Anatolii v letech 669/70.[11] Historici al-Waqidi a al-Ya'qubi domnívejte se, že Abd Alláh uspěl Sufyan ibn Awf jako velitel Arabů po jeho smrti při nájezdu 672.[12] Podle moderního historika Marka Jankowiaka tradiční muslimské zprávy o této epizodě naznačují, že nálet nedosáhl svého cíle a že Abd Alláh „jej [arabskou armádu] nevymohl a nevrátil bezpečně domů“.[13]
Abd Alláh bojoval v Bitva o Al-Harru a Obležení Mekky v roce 683 jako velitel Kontingent Damašku v Muslim ibn Uqba armáda, kterou poslal Mu'awiyův syn a nástupce Yazid I. (r. 680–683) potlačit odpor v Medina a Mekka.[5][14] Po smrti Yazida a jeho nástupce Mu'awiya II, Umajjád pravidlo se zhroutilo přes chalífát. Když Marwan ibn al-Hakam Umayyad z jiné větve klanu předal svou nominaci do kanceláře v Jabiya, Abd Allah mu dal svou věrnost.[5][15] Žil do doby Marwanova syna a nástupce Abd al-Malik (r. 685–705). Poradil Abd al-Malikovi, aby ušetřil život Yahya ibn Sa'ida, bratra příbuzného Abd al-Malika Amr al-Ashdaq, který byl po neúspěšném puči popraven kalifem v roce 689; kalif poslouchal radu Abda Alláha.[16]
Reference
- ^ Biesterfeldt & Günther 2018, str. 854.
- ^ Fishbein 1997, str. 96.
- ^ Hawting 1996, str. 200, poznámka 785.
- ^ A b Madelung 1997, str. 290, poznámka 543.
- ^ A b C d Morony 1987, str. 222, poznámka 585.
- ^ Biesterfeldt & Günther 2018, str. 854, poznámka 1415.
- ^ Madelung 1997, str. 289.
- ^ Hawting 1996, str. 200.
- ^ Hawting 1996, s. 200–201.
- ^ Madelung 1997, str. 289–290.
- ^ Jankowiak 2013, str. 267.
- ^ Jankowiak 2013, s. 266–267.
- ^ Jankowiak 2013, str. 279.
- ^ Biesterfeldt & Günther 2018, str. 854 poznámka 1415, 944.
- ^ Biesterfeldt & Günther 2018, str. 854 poznámka 1415.
- ^ Fishbein 1990, str. 164.
Bibliografie
- Biesterfeldt, Hinrich; Günther, Sebastian (2018). Díla Ibn Wāḍiḥ al-Yaʿqūbīho (svazek 3): Anglický překlad. Leiden: Brill. ISBN 978-90-04-35621-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fishbein, Michael, ed. (1990). The History of al-Ṭabarī, Volume XXI: The Victory of the Marwānids, A.D. 685–693 / A.H. 66–73. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN 978-0-7914-0221-4.
- Fishbein, Michael, ed. (1997). Dějiny al-Ṭabarī, svazek VIII: Vítězství islámu: Muḥammad v Medíně n. 626–630 / A.H. 5–8. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN 978-0-7914-3149-8.
- Hawting, G.R., vyd. (1996). The History of al-Ṭabarī, Volume XVII: The First Civil War: From the Battle of Siffīn to the Death of ʿAlī, A.D. 656–661 / A.H. 36–40. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN 978-0-7914-2393-6.
- Jankowiak, Marek (2013). „První arabské obléhání Konstantinopole“. V Zuckerman, Constantin (ed.). Travaux et mémoires, sv. 17: Konstrukce sedmého století. Paříž: Association des Amis du Centre d’Histoire et Civilization de Byzance. 237–320.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Madelung, Wilferd (1997). Následnictví Mohameda: Studie raného chalífátu. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-56181-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Morony, Michael G., vyd. (1987). Historie al-arabarī, svazek XVIII: Mezi občanskými válkami: chalífát Muʿāwiyah, 661–680 n.l. / A.H. 40–60. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN 978-0-87395-933-9.