Šťastná smrt - A Happy Death

Šťastná smrt

Obálka prvního vydání
Autor	Albert Camus
Originální název	La mort heureuse
Země	Francie
Jazyk	francouzština
Žánr	Existencialista, Absurdní
Vydavatel	Francouzština: Gallimard Angličtina: Knopf
Datum publikace	1971
Publikováno v angličtině	1972
ISBN	0-679-76400-3
OCLC	33430967
Dewey Desetinné	843/.914 20
LC Class	PQ2605.A3734 M613 1995

Šťastná smrt (původní název La mort heureuse) je román od Absurdní Francouzský spisovatel-filozof Albert Camus. The existencialista tématem knihy je „vůle ke štěstí“, vědomé vytváření štěstí člověka a potřeba času (a peněz). Čerpá ze vzpomínek autora, včetně jeho práce na námořní komisi v Alžír, jeho utrpení tuberkulóza a jeho cestách po Evropě.

Camus román složil a přepracoval v letech 1936 až 1938, ale poté se rozhodl jej nezveřejnit. Nakonec vyšlo v roce 1971, více než 11 let po autorově smrti. Anglický překlad Richard Howard objevil se v roce 1972.

Šťastná smrt byl Camusův první román a byl zjevně předchůdcem jeho nejslavnějšího díla, Cizinec, publikováno v roce 1942. Hlavní postava v Šťastná smrt se jmenuje „Patrice Mersault“, podobně jako Cizinec's „Meursault“; oba jsou Francouzský alžír soudní úředníci, kteří zabijí jiného muže. Šťastná smrt je napsán třetí osobou, zatímco Cizinec je napsán v první osobě. Román má něco přes 100 stran a skládá se ze dvou částí.

souhrn

Část 1 s názvem „Přirozená smrt“ popisuje monotónní a prázdný život Patrice Mersault s jeho nudným kancelářským zaměstnáním a nesmyslným vztahem s jeho přítelkyní Marthe. Mersault poznává bohatého neplatného Rolanda Zagreuse (Zagreus je postava řecké mytologie), která ukazuje Mersaultovi cestu ven: „Jen štěstí potřebuje čas. Hodně času. Štěstí je také dlouhá trpělivost. A téměř v každém případě si život vyděláváme vyděláváním peněz , kdy bychom měli používat své peníze k získání času. “ Zagreus naznačuje, že jeho život je nesmyslným plýtváním, a proto se ho Meursault rozhodne zabít, aby si z peněz bohatého muže vytvořil vlastní štěstí.

Část 2 s názvem „Vědomá smrt“ následuje po Mersaultově následující cestě do Evropy. Cestuje vlakem z města do města, nemůže najít klid a rozhodne se vrátit do Alžíru, bydlet v domě vysoko nad mořem se třemi mladými kamarádkami. Všichni zde mají jediný cíl: hledání štěstí opuštěním světa. Přesto Mersault potřebuje samotu. Ožení se s příjemnou ženou jménem Lucienne, kterou nemiluje, koupí dům ve vesnici u moře a nastěhuje se sám. „V tuto noční hodinu se mu jeho život zdál tak vzdálený, byl tak osamělý a lhostejný ke všemu i k sobě samému, že Mersault cítil, že konečně dosáhl toho, co hledal, že mír, který ho nyní naplnil, byl zrozený z toho trpělivého sebeopuštění, kterého sledoval a dosáhl pomocí tohoto teplého světa tak ochotného ho bez hněvu popřít. “ Těžce nemocný zemře šťastnou smrtí: „A kámen mezi kameny, vrátil se v radosti svého srdce k pravdě nehybných světů.“

externí odkazy

• Posouzení podle Anatole Broyard, The New York Times, 13. června 1972
• Poznámky k Šťastná smrt Bob Corbett
• Šťastná smrt, přeložil Richard Howard
• Z recenze David Latham