Šťastná smrt - A Happy Death
![]() Obálka prvního vydání | |
Autor | Albert Camus |
---|---|
Originální název | La mort heureuse |
Země | Francie |
Jazyk | francouzština |
Žánr | Existencialista, Absurdní |
Vydavatel | Francouzština: Gallimard Angličtina: Knopf |
Datum publikace | 1971 |
Publikováno v angličtině | 1972 |
ISBN | 0-679-76400-3 |
OCLC | 33430967 |
843/.914 20 | |
LC Class | PQ2605.A3734 M613 1995 |
Šťastná smrt (původní název La mort heureuse) je román od Absurdní Francouzský spisovatel-filozof Albert Camus. The existencialista tématem knihy je „vůle ke štěstí“, vědomé vytváření štěstí člověka a potřeba času (a peněz). Čerpá ze vzpomínek autora, včetně jeho práce na námořní komisi v Alžír, jeho utrpení tuberkulóza a jeho cestách po Evropě.
Camus román složil a přepracoval v letech 1936 až 1938, ale poté se rozhodl jej nezveřejnit. Nakonec vyšlo v roce 1971, více než 11 let po autorově smrti. Anglický překlad Richard Howard objevil se v roce 1972.
Šťastná smrt byl Camusův první román a byl zjevně předchůdcem jeho nejslavnějšího díla, Cizinec, publikováno v roce 1942. Hlavní postava v Šťastná smrt se jmenuje „Patrice Mersault“, podobně jako Cizinec's „Meursault“; oba jsou Francouzský alžír soudní úředníci, kteří zabijí jiného muže. Šťastná smrt je napsán třetí osobou, zatímco Cizinec je napsán v první osobě. Román má něco přes 100 stran a skládá se ze dvou částí.
souhrn
Část 1 s názvem „Přirozená smrt“ popisuje monotónní a prázdný život Patrice Mersault s jeho nudným kancelářským zaměstnáním a nesmyslným vztahem s jeho přítelkyní Marthe. Mersault poznává bohatého neplatného Rolanda Zagreuse (Zagreus je postava řecké mytologie), která ukazuje Mersaultovi cestu ven: „Jen štěstí potřebuje čas. Hodně času. Štěstí je také dlouhá trpělivost. A téměř v každém případě si život vyděláváme vyděláváním peněz , kdy bychom měli používat své peníze k získání času. “ Zagreus naznačuje, že jeho život je nesmyslným plýtváním, a proto se ho Meursault rozhodne zabít, aby si z peněz bohatého muže vytvořil vlastní štěstí.
Část 2 s názvem „Vědomá smrt“ následuje po Mersaultově následující cestě do Evropy. Cestuje vlakem z města do města, nemůže najít klid a rozhodne se vrátit do Alžíru, bydlet v domě vysoko nad mořem se třemi mladými kamarádkami. Všichni zde mají jediný cíl: hledání štěstí opuštěním světa. Přesto Mersault potřebuje samotu. Ožení se s příjemnou ženou jménem Lucienne, kterou nemiluje, koupí dům ve vesnici u moře a nastěhuje se sám. „V tuto noční hodinu se mu jeho život zdál tak vzdálený, byl tak osamělý a lhostejný ke všemu i k sobě samému, že Mersault cítil, že konečně dosáhl toho, co hledal, že mír, který ho nyní naplnil, byl zrozený z toho trpělivého sebeopuštění, kterého sledoval a dosáhl pomocí tohoto teplého světa tak ochotného ho bez hněvu popřít. “ Těžce nemocný zemře šťastnou smrtí: „A kámen mezi kameny, vrátil se v radosti svého srdce k pravdě nehybných světů.“
externí odkazy
- Posouzení podle Anatole Broyard, The New York Times, 13. června 1972
- Poznámky k Šťastná smrt Bob Corbett
- Šťastná smrt, přeložil Richard Howard
- Z recenze David Latham