Ṣafwān ibn Idrīs - Ṣafwān ibn Idrīs - Wikipedia
Ṣafwān ibn Idrīs nebo Abū Baḥr al-Tujībī (1164 / 6–1202), celé jméno Abū Baḥr Ṣafwān ibn Idrīs ibn Ibrāhīm ibn ʿAbd al-Raḥmān ibn ʿĪsā ibn Idrīs al-Tujībī al-Mursī al-Kātib, byl muslim tradicionalista a adīb z al-Andalus kdo napsal poezie v arabštině pod Almohads.[1]
Život
Ṣafwān se narodil v Murcia (odkud nisba al-Mursī) do prominentní místní rodiny, Banū Idrīs.[1] Narodil se v letech 1164 až 1166,[2] pravděpodobně po bitva Faḥṣ al-Jullāb dne 15. října 1165.[3] Už jako dítě začal psát poezii.[4] Hodně z toho, co víme o jeho rodině, pochází z jeho vlastní Zád al-musafír. Zaznamenává, že studoval u svého vlastního otce Abū Yaḥyi a také u dalšího příbuzného, qāḍī Abu ʾl-Qāsim ibn Idrīs. Abu ʾl-ʿAbbās ibn Maḍāʾ naučil ho Ṣaḥīḥ z Muslim ibn al-Ḥajjāj a Ibn Bashkuwāl dal mu ijāza (právo na přenos ḥadīth ) když mu bylo pouhých sedmnáct let. Studoval také u prominentního Murciana Abu ʾl-Qāsim Ibn Ḥubaysh; pod Abu ʾl-Walid ibn Rushd, dědeček slavného filozofa Ibn Rushd; a pod vezírem Abu Rijāl ibn Ghalbūn.[1][4]
V Zad, Ṣafwān uvádí seznam svých dalších učitelů: Abū Bakr ibn Mughāwir, Abu ʾl-Ḥasan Ibn al-Qāsim, Abū bAbd Allāh ibn Ḥumayd, Abū Muḥammad ibn ʿUbayd Allāh al-Ḥajarī, Abū Muhammad ibn ḤḤhahmad ibn Ḥ Kromě poezie a ḥadīth, Ṣafwān byl považován za odborníka na adab (etiketa).[1] Jeho nejbližším přítelem byl Abú Muḥammad ibn Ḥāmid (zemřel 1223/4), vezír kalifa al-ʿĀdil.[4] Jeho nejslavnějším studentem byl Abu ʾl-Rabīʿ ibn Sālim al-Kalāʿī.[1]
Podle jeho životopisců Ṣafwān cestoval do Marrákeš při hledání patronátu. Psal chvalozpěvy Almohadského kalifa al-Manṣūr v naději, že vydělá dost peněz na věno své dcery. Když se to nepodařilo, obrátil se na psaní chvalozpěvů o Muḥammad. Následně se Muḥammad zjevil Al-Manṣūrovi ve snu a promluvil jménem Ṣafwāna, jehož finanční potíže kalif okamžitě řešil. Přestože měl Ṣafwān dceru v manželství, nebylo mu po jeho smrti ještě 40 let.[1] Zemřel 8. prosince v Murcii[2] nebo 9. července 1202 a byl pohřben vedle mešity al-Jurf.[3] Jeho otec řekl modlitbu na jeho pohřbu.[1]
Spisy
Ṣafwān napsal nejméně třináct děl.[2] Tyto zahrnují:
- Kitāb al-Riḥla[1]
- Badāhat al-mutaḥaffiz wa-ʿujālat al-mustawfiz, antologie jeho vlastních děl v próze i ve verši[1]
- Zad al-musāfir wa-ghurrat muḥayyā ʾl-adab al-sāfir, antologie s biografickými poznámkami o andaluských a maghribských básnících z 12. století doplňující díla Ibn Khāqān a Ibn al-Imām al-Shilbī.[1][5] Byl to vliv na Tuḥfat al-qādim z Ibn al-Abbar a zdroj pro Rāyāt al-mubarrizīn z Ibn Saʿīd al-Maghribī, který zahrnoval biografii Ṣafwāna.[1]
- Mezi jeho přeživšími rasāʾil (písmena) jsou jedny do qāḍī Abu ʾl-Qāsim ibn Bakī a emir ʿAbd al-Raḥmān ibn Yūsuf ibn ʿAbd al-Muʾmin ibn ʿAlī. Rovněž udržoval korespondenci s básníkem Muḥammad ibn Idrīs ibn Marj al-Kuhl.[1]
- Výběr z jeho poezie (dīwān ) citují jeho životopisci. Jeho marāthī (elegie ) comemmorating al-Husayn ibn ʿAlī a potomci Mohameda jsou nejznámější.[1]
Poznámky
Zdroje
- Alubudi, Jasim (1993–1994). „Dos viajes inéditos de Ṣafwān b. Idrīs“. Sharq Al-Andalus. 10–11: 211–243.
- Castro León, Víctor de (2020). "Historiografie a geografie". V Maribel Fierro (ed.). Routledge Handbook of Muslim Iberia. Routledge. 398–424.
- „Ibn Idris al-Tuyibi, Safwan“. Fundación Ibn Tufayl de Estudios Árabes. 24. srpna 2017.
- Fierro, Maribel (1995). „Ṣafwān b. Idrīs“. v Bosworth, C. E.; van Donzel, E.; Heinrichs, W. P. & Lecomte, G. (eds.). Encyklopedie islámu, nové vydání, svazek VIII: Ned – Sam. Leiden: E. J. Brill. p. 819. ISBN 978-90-04-09834-3.