Éric Savin - Éric Savin - Wikipedia

Éric Savin
narozený (1964-11-14) 14. listopadu 1964 (věk 56)
Dijon, Francie
Národnostfrancouzština
obsazeníHerec, ředitel
Aktivní roky1989-dosud

Éric Savin (narozený Dijon, 14. listopadu 1964) je francouzský filmový a televizní herec.[1]

Životopis

Savin pochází z ragby rodiny, což znamenalo, že se více zajímal o sportovní kariéru. Ale silné přesvědčení ho přivedlo do Paříže, aby si vyzkoušel hereckou kariéru. Byl nemocničním agentem v nemocnici Bichat v Paříži v letech 1985 až 1988 a poté absolvoval (dramatickou školu) Cours Florent soutěž ve volné třídě. Bylo to během konkurzu, který potkal Xavier Durringer (dramatik, scenárista a filmař), se kterými spolupracuje dodnes.

Debutoval v roce 1989 v Lorenzaccio (napsáno Alfred de Musset ) režie Francis Huster. Bertrand Tavernier mu v roce 1992 svěřil svoji první filmovou roli Inspektor Lefort v L.627. Poté střídal divadlo, televizi a kino. Jeho první divadelní úspěchy přišly s Durringerovými show La Petite Entaille v roce 1991, nebo Jistě v roce 1997 představen na Avignonský festival.[2]

V roce 1993 hrál s herečkou Karin Viard v La nage indienne (Indian Swim), v prvním celovečerním filmu Durringera.[3] Pak měl několik vedlejších rolí včetně Giordano v Emmène-moi (Take me) od Michela Spinosy,[4] význačný na Berlínský mezinárodní filmový festival a Kapitáne Conane znovu s Tavernier v roce 1996, následovaný Nesnáším lásku (J'ai horreur de l'amour) od Laurence Ferreira Barbosa v roce 1997 pak v roce 1998 sociální film Jediná minuta ticha („Jedna minuta ticha“) první film z Florent Emilio Siri. Vrátil se do práce s Durringerem J'irai au paradis car l'enfer est ici (Půjdu do nebe, protože tu je peklo) v roce 1997 je film o gangsterech.

Získal nominaci na Září za zobrazení rozvedeného otce, který unesl jeho dceru v Televizní film Volná pracovní místa (nebo Ukradená dovolená), režíroval ho Olivier Panchot.[5] Doprovází také mnoho filmařů a režisérů od krátkých po hrané filmy, jako např Laurent Firode (Les astres (Hvězdy) v roce 1998, Štěstí (Mávání křídlem motýla) v roce 2000),[6] s Pierre-Erwanem Guillaumeem v Bonne résistance à la douleur(Dobrá odolnost proti bolesti) v letech 1999 a 2006 L'Ennemi naturel (Přírodní nepřítel) v roce 2004. Poté s Lyčče Boukhitine, pro kterou si vzal postavu v jejím krátkém filmu La Vielle barrière (Stará bariéra), která získala „cenu poroty“ na festivalu v Clermont-Ferrand v roce 1998. Nakonec v roce 2002 hraje ve slavném krátkém filmu Squash režie Lionel Bailliu, který získal několik ocenění na několika festivalech po celém světě, včetně ceny za tlumočení v Clermont-Ferrand. Lionel Bailliu vyhrál Oscar nominace v roce 2004 na Nejlepší hraný krátký film.[7] Toto představení vede Érica Savina k převzetí vedoucí role nutkavého vládnoucího šéfa v adaptaci celovečerního filmu v roce 2006 s názvem Fair play kde sdílí plakát Marion Cotillard a Benoît Magimel.

Nyní Éric Savin, kterému se občas říká chameleonský herec, prochází mnoha vesmíry, jako je ten z Sébastien Lifshitz (Studené země (Telefilm v roce 1999), Presque rien (Téměř nic) v roce 2000, nebo Lætitia Colombani v À la folie ... pas du tout (K šílenství vůbec ne) v roce 2002. Znovu pracuje také v roce 2002, pro Xaviera Durringera Quoi dire de plus du coq (Uši na zadní straně), televizní film pro Arte, převzato z povídky od Georges Arnaud (kdo napsal Mzda strachu ), stíhací závod napříč Amazonkou. V divadle hraje duet s Franckem Meyerem Zabou Breitman v Hildo, režie Frédéric Belier-Garcia, na Théâtre de l'Atelier, Paříž. Více nedávno v kině hrál po boku Cassel / Bellucci pár dovnitř Frédéric Schoendoerffer je Tajní agenti v roce 2004.

V roce 2008 natočil film s více než 80 rolemi Skalp Televizní seriál pro Canal +, kde v 8 epizodách hrál Raphaela, poměrně složitého obchodníka.[8] Zároveň byl v Théâtre La Bruyère, v Chocolat Piment scénář Christine Reverho, režie José Paul (pět nominací na Molières), poté nedávno v Sans mentir (Bez lži) od Xaviera Daughreila na Théâtre Tristan-Bernard, Paříž.

Vrací se do kina v politickém thrilleru Une affaire d'État (Státní záležitost) režiséra Erica Valette v roce 2009,[9] Copacabana podle Marc Fitoussi v roce 2010 a Une pièce montée (Mounted Piece), převzato z bestselleru Blandine Le Calleta, sborového filmu spojujícího několik generací herců a režírovaného Denys Granier-Deferre. Stejně jako vystupování v Captifs, první celovečerní film Yanna Gozlana v roce 2010, který získal hlavní cenu Mezinárodního festivalu fantastických filmů Gérardmer 2007.

Objevil se v jedné epizodě krátkého francouzského televizního seriálu Střet jako Daniel, který byl vysílán na Francie 2 v roce 2012.[10]

V roce 2013 režíroval svůj první krátký film Cadrage / débordement založený na muži, který měl hrát svůj první ragbyový zápas.[11] Zahrál si také v pokračování Lady Bar (TV film), Lady bar 2 Režie: Xavier Durringer Thajsko.[12]

V roce 2014 je velmi důvěryhodným hierarchickým nadřazeným sadistou předmětné hrdinky Les Heures souterraines (Podzemní hodiny) televizní film pro Arte v režii Philippe Harel převzato ze stejnojmenného románu Delphine Le Vigan.

Objevil se na Chata na Francie 2 který je nyní zapnutý Netflix.[2]

V roce 2018 se vrátil na jeviště pro hru, kterou napsal François Bégaudeau, Au Début v Théâtre Le Petit Louvre v Avignon.[2]

Filmografie

Reference

  1. ^ „Eric Savin“. AlloCiné.
  2. ^ A b C Giraud, Anne-Sophie (17. července 2018). „[Interview] Eric Savin:« Je suis très fier de faire ce podívaná v Avignonu »". Ciné, Séries, kultura (francouzsky). Citováno 6. ledna 2019.
  3. ^ Nesselson, Lisa (17. ledna 1994). „La Nage Indienne“. Odrůda. Citováno 5. ledna 2019.
  4. ^ „Casting de Emmène-moi (1995) - SensCritique“. www.senscritique.com (francouzsky). Citováno 5. ledna 2019.
  5. ^ „PANCHOT Olivier“. cinephilazr.pagesperso-orange.fr (francouzsky). Citováno 6. ledna 2019.
  6. ^ „Le Battement d'ailes du papillon (2000, film, 1 h 30 min)“ (francouzsky). Citováno 6. ledna 2019.
  7. ^ „76. ročník udílení Oscarů, 2004“. Oscars.org, Akademie filmových umění a věd. Citováno 3. ledna 2019.
  8. ^ ""Skalp ", brzy na kanálu +" (francouzsky). jeanmarcmorandini.com. Citováno 6. ledna 2019.
  9. ^ Carrière, Christophe (12. září 2007). „Une Affaire d'Etat, d'Eric Valette“. LExpress.fr (francouzsky). Citováno 5. ledna 2019.
  10. ^ "katakinen" (francouzsky). Citováno 6. ledna 2019.
  11. ^ „Cadrage débordement“, un film d'Eric Savin “. Ciel (francouzsky). Citováno 6. ledna 2019.
  12. ^ Le Bloa, Alan (27. září 2013). „Lady bar 2, back to Thailand“ (francouzsky). Citováno 6. ledna 2019.

externí odkazy