Zenith (časopis) - Zenith (magazine)

Zenith
ŠéfredaktorDaniel Gerlach
KategoriePolitický časopis
FrekvenceČtvrtletní
VydavatelCandid Foundation
Celkový oběh50.000
Rok založení1999
ZeměNěmecko
Sídlící vBerlín
JazykNěmecky, anglicky, arabsky
webová stránkawww.zenith.mě
ISSN1439-9660

zenit je nezávislý německý časopis zaměřený na arabský a islámský svět. Časopis je vydáván čtvrtletně a obecně se věnuje politice, ekonomice, kultuře a společnosti na Středním východě, v severní Africe a střední Asii a také v muslimském světě.

Dějiny

Časopis založilo šest studentů středovýchodních studií na VŠE Univerzita v Hamburku v létě 1999 a původně to byl neziskový projekt.[1] Zakladatelé chtěli vnést nové pohledy na region MENA do německé mediální krajiny, která byla dlouho zachována hrstkou odborníků, jako například Peter Scholl-Latour a Gerhard Konzelmann,[2] a zpochybnit dlouhodobé stereotypy o regionu.[3]

Na jaře roku 2000 sdružení „forum zenith e.V.“ byl založen. Sdružení bylo oficiálním vydavatelem časopisu zenit do října 2008. V říjnu 2012 německý vlajkový časopis zenit byl znovu spuštěn s novým designem a nyní obsahuje integrovanou obchodní sekci. The zenit redakční tým provedl výzkum životů Egypťanů a Tunisanů po pádu diktátorské vlády,[4] který vyvrcholil vydáním Diktatur bewältigen (Konfrontace minulosti) v roce 2013.

V červenci 2013 zenit padl za oběť útoku hackerů, kteří údajně pocházeli z Turecka, když spustili obálku obsahující mapu Kurdistánu a věnovali tuto problematiku tématu Kurdistánu.[5] Od jara 2015, Candid Foundation převzal redakční odpovědnost za zenit časopis ve spolupráci s vydavatelstvím Deutscher Levante Verlag. V roce 2017 zahájen zenit nový web zahrnující anglický, německý a arabský obsah.

V srpnu 2019 zenith oslavil své 20. výročí. Šéfredaktor Daniel Gerlach komentoval tuto příležitost konstatováním, že schopnost zenitu přežít a růst ve věku silné konkurence a obecného úpadku tištěných médií byla založena na jeho schopnosti úspěšně kultivovat mezeru na trhu a vyčistit přístup k podávání zpráv o Středním východě, který byl jak vzdálené, empirické, tak empatické.[6] V roce 2019 zenit redaktoři a přispěvatelé spolupracovali s Federální agentura pro občanské vzdělávání vytvořit multimediální projekt, Atlas des Arabischen Frühlings (AdAF), který poskytuje vzdělávacího průvodce revoluce roku 2011 v arabském světě.[7]

zenith Photo Award

V roce 2011, zenit uspořádala své první fotografické ocenění s názvem „Muslimové v Německu“ ve spolupráci se Stiftung Mercator. Vítězné příspěvky byly vystaveny v Haus der Geschichte.[8]. Druhé vydání ceny za zenitovou fotografii se konalo v roce 2013.[9]. Cena za fotografování pokračovala i v roce 2017. opět s podporou Stiftung Mercator,[10] a na výstavě se konala výstava vítězů Museum in der Kulturbrauerei v Berlíně.[11]. Vítězné příspěvky se také objevily v Frankfurter Allgemeine Zeitung.[12]

Vize a struktura

zenit je široce považován za nejpopulárnější, nejčastěji citovaný a nejširší distribuovaný časopis zaměřený na MENA v německy mluvícím světě, který podává zprávy o ekonomice, politice, společnosti a kultuře islámského světa i Izraele. zenit byl citován v rakouském deníku Der Standard jako „kontaktní místo pro lidi, kteří přemýšlejí o Středním východě mimo mainstreamová média“.[13] Na oslavu 20. výročí zenitu berlínský státní tajemník Sawsan Chebli hovořil o důležitosti publikace, jako je zenit, pro poskytnutí tolik potřebné hloubky v rozhovoru o Středním východě a islámském světě.[14] Mezi její mediální partnery patří Spiegel online, Die Welt, značka eins, TEDx, Goetheho institut, Bertelsmannova nadace a Německá komise pro UNESCO.

zenit je finančně i obsahově nezávislý a vydává ho společnost Deutsche Levante Verlag GmbH v Berlíně. Jeho redakční rada zahrnuje Moritze Behrendta, Asiem El Difraoui, Yasemin Ergin,[15] Daniel Gerlach,[16] Christian Meier,[17][18] Veit Raßhofer a Jörg Schäffer.

V současné době, zenit se soustředí na obsah časopisu a podporuje profesionální rozvoj mladých novinářů a fotografů. Časopis se považuje za platformu pro mladou, kritickou a alternativní žurnalistiku v regionu, jehož obraz ve světě je výrazně poznamenán předpojatými a ideologicky zakořeněnými zprávami. Mnoho bývalých i současných přispěvatelů zenit pracovat jako zahraniční korespondenti pro významná německá zpravodajství, jako např Spiegel online, Frankfurter Allgemeine Zeitung, ZDF, Deutschlandradio, Die Zeit nebo Die Welt.

Reference

  1. ^ Alexander Bühler (31. srpna 2019). "Zeitschrift zenith Die Nahostversteher". Neue Zürcher Zeitung. Archivovány od originál dne 19. září 2019. Citováno 30. srpna 2020.
  2. ^ „« Zenith »-Jubiläum: Mit Ironie und Wissen gegen« Orient »-Klischees". de.qantara.de. Citováno 30. srpna 2020.
  3. ^ „Keine Zerrbilder des Orients“. neues-deutschland.de. Citováno 30. srpna 2020.
  4. ^ „Diktatur bewältigen Wie Tunesien und Ägypten mit der Vergangenheit umgehen“. hkw.de. Citováno 30. srpna 2020.
  5. ^ „Hackerangriff auf Berliner Magazin zenith Kurdistan hat hatzt eine Landkarte“. faz.net. Citováno 30. srpna 2020.
  6. ^ ""Überleben ist alles"". Spiegel online. Citováno 30. srpna 2019.
  7. ^ „Atlas des Arabischen Frühlings“. bpb.de. Citováno 30. srpna 2020.
  8. ^ „Muslime in Deutschland“. hdg.de. Citováno 30. srpna 2020.
  9. ^ "Cena zenitu za rok 2013". lfi-online.de. Citováno 30. srpna 2020.
  10. ^ „Zahájení soutěže o cenu Zenith Photo Award 2017 Islám v Evropě“. stiftung-mercator.de. Citováno 30. srpna 2020.
  11. ^ „Islám v Evropě zenith Photo Award 2017“. hdg.de. Citováno 30. srpna 2020.
  12. ^ „Zenith-Foto Wie wir zusammenleben“. faz.net. Citováno 30. srpna 2020.
  13. ^ „Seit 20 Jahren im“ zenith"". derstandard.de. Citováno 30. srpna 2020.
  14. ^ Baumstieger, Moritz. "Orient-ierung". Süddeutsche Zeitung. Citováno 2. září 2019.
  15. ^ „Yasemin Ergin“. akademie-solitude.de. Citováno 30. srpna 2020.
  16. ^ „Daniel Gerlach„ Der Nahe Osten geht nicht unter"". deutschlandfunk.de. Citováno 30. srpna 2020.
  17. ^ „Christian H. Meier“. Toriální. Citováno 22. února 2017.
  18. ^ „Im Land der geraubten Mütter“. cicero.de. Citováno 30. srpna 2020.

externí odkazy