Asiem El Difraoui - Asiem El Difraoui

Asiem El Difraoui
narozený
Abdelasiem Hassan El Difraoui

(1965-04-05) 5. dubna 1965 (věk 55)
Offenbach am Main
NárodnostNěmec
obsazeníPolitolog

Asiem El Difraoui (arabština: عبد العظيم حسن الدفراوي, DMG 'Abd al-'Aẓīm Ḥasan ad Difrāwī; narozen 5. dubna 1965) je a politolog, ekonom a dokumentární režisér a producent egyptsko-německého původu. Zaměřuje se především na témata související s Arabský svět, a je obecně považován za předního odborníka na arabská média obecně a džihádismus zejména internetová propaganda.[1]

Životopis

Asiem El Difraoui studoval na Americká univerzita v Káhiře (AUC) a Škola orientálních a afrických studií (SOAS) v Londýně, kde získal titul B.A. vyznamenání v politická věda a ekonomie. V roce 1992 získal DEA (francouzsky: Diplôme d'Etudes Approfondies ), pokročilý postgraduální výzkumný titul srovnatelný s M. Philem v politické vědě od Sciences Po Paříž (IEP). Zde také dokončil doktorát v roce 2010 pod vedením francouzského učence Gilles Kepel. Jeho práce měla název: „Džihád obrazů - politická analýza audiovizuální propagandy Al-Káidy"[2] a stal se standardní příručkou.

V letech 1992 až 2008 vyráběl ve vlastní produkční společnosti, “Nemožné produkce„, různé politické dokumenty a zprávy o tak různorodých sociopolitických a geopolitických otázkách, jako je druhá válka v Zálivu v Iráku a krajní pravice“Národní fronta „hnutí ve Francii. Jako novinář, režisér a producent dokumentů pracoval Asiem El Difraoui v Německu, Francii a Region MENA, Balkán, a Jihovýchodní Asie.

V letech 2004 až 2010 El Difraoui navíc učil žurnalistiku na Sciences Po v Paříži. Od roku 2010 do roku 2013 se připojil k výzkumné skupině „Blízký a Střední východ“ na Německý institut pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti v Berlíně (SWP) jako a výzkumný pracovník. Během této doby se podílel na projektu "Džihádismus na internetu: Internacionalizace diskurzů o násilí na internetu"[3] a v této funkci působil jako poradce Evropské komise Iniciativa „Clean IT“.[4] Od roku 2012 je také a starší kolega na Berlínský institut pro mediální a komunikační politiku (IfM).[2]

El Difraoui je také jedním ze zakladatelů Candid Foundation v Berlíně, nezávislý think tank která se snaží podporovat mezikulturní porozumění a kreativní přístupy v mezinárodním rozvoji se zaměřením zejména na Střední východ, Afriku, Asii a Středomoří.[5] Od roku 2015 je také členem redakční poradní rady Časopis Zenith, nezávislý německý časopis zaměřený na arabský a islámský svět. Dnes jeho odbornost v arabském světě zahrnuje zejména dynamiku v Alžírsko, Egypt, Irák, a Saudská arábie.

Filmografie (částečná)

  • Toulon, Vitrine des Front National. [Toulon, ukázka případu „Národní fronty“] Arte, 1998, autor.
  • Frieden im Baskenland? [Mír v Baskicku?] Arte report, 1998, autor.
  • Die Belagerung Bagdads [Bagdad in obležení]. Spiegel-TV, 2003, autor (s Peterem Hellem a Steffenem Haugem).
  • Usáma bin Ládin: Der Prophet des Terrors. [Usáma bin Ládin: Prorok teroru] Spiegel-TV, 2004, autor (s Brittou Sandbergovou).[6]
  • Mekka retten: Ein Mann kämpft gegen die Zerstörung seiner Heimat [Záchrana Mekky: Muž bojuje proti zničení své země]. WDR, 2005, autor.
  • Die Sprache von Al-Káida. [Jazyk Al-Káidy]. Arte / WDR, 2008, autor a koproducent (s Markem Johnstonem).
  • Tahrir 2011: Dobrý, zlý a politik. WDR / Canal Plus, 2011, koproducent.

Bibliografie (částečná)

  • Le djihadisme [Djihadism]. Paříž: PUF, Que-sais-je ?, 2016, 128 s.[7]
  • Arabische Medien [arabská média]. Konstanz: UVK, 2015, 344 s. (s Carolou Richterovou)
  • Ein Neues Ägypten? Eine Reise durch ein Land im Aufruhr [Nový Egypt? Cesta rozbouřenou zemí]. Hamburg: Edition Körber Stiftung, 2013, ISBN  978-3-89684-152-0
  • Al-Káida par l’image: La prophétie du martyre [Džihád obrazů - politická analýza audiovizuální propagandy Al-Káidy]. Dizertační práce, PUF, Paříž 2013.
  • Jihad.de, Jihadistische Online-Propaganda: Empfehlungen für Gegenmaßnahmen in Deutschland [Jihad.de, džihádistická propaganda online: Doporučení pro protiopatření v Německu], SWP-Studien 2012 / S, 5. února 2012 (přístupné online, PDF)
  • Es gibt keine "Facebook-Revolution" - aber eine ägyptische Jugend, die wir kaum kennen [Neexistuje žádná "facebooková revoluce" - ale egyptská mládež, kterou téměř neznáme], místo: Muriel Asseburg (Hg.), Proteste, Aufstände und Regimewandel in der arabischen Welt. Akteure, Herausforderungen, Implikationen und Handlungsoptionen, SWP-Studien 2011 / S, 27. října 2011, S. 17–19.
  • S Oliverem Hahnem: Der arabische Schwarm im Netz des Medienwandels. Ein Salonstreitgespräch zur Protestkommunikation ziviler Bewegungen in mehr als 140 Zeichen [Arabská hejna v síti mediálních posunů. Sympozium o protestní komunikaci občanských hnutí v délce více než 140 znaků], in: Erik Bettermann and Ronald Grätz (Hg.), Digitale Herausforderung. Außenpolitik und internationale Kommunikation in Zeiten von Web 2.0, Steidl, Berlin 2012.
  • S Leoni Abel: Web 2.0 revoluce a arabští revolucionáři. Role nových médií jako politické infrastruktury v arabském světě, in: Deutsche Welle Media Dialogue 2012. Arabský svět: Role médií v procesu transformace arabského světa, Vistas, Berlín 2012.
  • Arabské jaro: zlatá příležitost pro globální džihád?. in: Barbara Lippert / Volker Perthes (eds.), Expect the neočekávaný. Deset situací, které je třeba sledovat, SWP Research Paper 2012 / RP 1, listopad 2011.
  • Se Stefanem Austem: Irak: Geschichte eines modernen Krieges, dtv, München 2004. La kritique du systeme demokratratique par le Front islamique du salut [Kritika demokratického systému ze strany Islámské fronty spásy], in: Gilles Kepel (ed.), Exils et royaumes: Les appartenances au monde arabo-musulman aujourd'hui: études réunies pour Rémy Leveau, Presse de Sciences Po, Paris 1994, str. 105 a násl.
  • Úloha kultury v prevenci a omezování násilného extremismu in: moreeurope.org, 2017 ([1] PDF)
  • s Milenou Uhlmannovou, Prévention de la radikisation et déradicalisation: les modèles allemand, britannique et danois, in: Institut français des relations internationales (IFRI) (ed.), Politique étrangère 2015/4 (Hiver), Justice pénale internationale: un bilan, Paris 2015, ISBN  978-2-36567-453-9

Ocenění a vyznamenání

  • 1998 : Cena Franco-allemand du journalisme [Francouzsko-německá cena za žurnalistiku] v kategorii „Televize“ pro „Toulon, Vitrine du Front National“ [Toulon, ukázka případu Národní fronty].[8]
  • 2004: Bronzová medaile na filmovém a televizním festivalu v New Yorku pro „Die Belagerung Bagdads“ [Bagdad v obležení].[9]
  • 2006: Stříbrná medaile na festivalu dokumentárních filmů Al-Džazíra v kategorii „vyšetřovací zprávy“ pro „Mekka retten“ [Záchrana Mekky].[10]
  • 2010: Certifikát pro kreativní dokonalost z Mezinárodního festivalu filmu a videa v USA pro „La langue d'Al-Káida“ [jazyk Al-Káidy].[11]
  • Certificat pour l'excellence créative du U.S. International Film & Video Festival pour „La langue d'Al-Qaida“.
  • 2012: The Ocenění UNESCO Enrico Fulchignoni (udělen na Mostra de Venise ) pro „Tahrir 2011“.

Reference

  1. ^ „Abdelasiem El Difraoui:“ L'Etat islamique veut effrayer, semer la zizanie et recruter en France"". Libération.fr (francouzsky). Citováno 15. února 2017.
  2. ^ A b „Fellows - Institut für Medien- und Kommunikationspolitik“. medienpolitik.eu (v němčině). Citováno 15. února 2017.
  3. ^ „Jihadismus im Internet (abgeschl.)“. www.swp-berlin.org (v němčině). Citováno 15. února 2017.
  4. ^ „Extremismus im Netz:„ Wir sollten den Zugang erschweren “- Golem.de“ (v němčině). Citováno 15. února 2017.
  5. ^ „Naši zakladatelé“. Nadace CANDID (v němčině). Citováno 15. února 2017.
  6. ^ „Deutsche-Erstausstrahlung Donnerstag, 22. dubna 2004, 20.15 Uhr die DOKUMENTATION 20.15 Usáma bin Ládin - Der Prophet des Terrors“. presseportal.de (v němčině). Citováno 15. února 2017.
  7. ^ „Le djihadisme“. www.puf.com (francouzsky). Citováno 1. března 2017.
  8. ^ „Programové archivy - ARTE Entreprise“. ARTE Entreprise (v němčině). Citováno 15. února 2017.
  9. ^ „New York Festivals Awards - Winners Showcase“. www.newyorkfestivals.com. Citováno 15. února 2017.
  10. ^ „منتديات جامعة قطر“. www.qataru.com (v arabštině). Archivovány od originál dne 15. února 2017. Citováno 15. února 2017.
  11. ^ „5 dokumentárních filmů získalo zlato na FilmFestu“. www.filmfestawards.com. Citováno 15. února 2017.

externí odkazy