Yves Jeuland - Yves Jeuland - Wikipedia
tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek francouzsky. (Duben 2020) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření.Duben 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Yves Jeuland (narozen 1968) je francouzský autor a režisér více než třiceti dokumentární filmy vyrobeno pro televizi a kino, střídavě archivní a přímé kino filmy.
Mnoho z jeho filmů pojednává o politické angažovanosti nebo o mocenské praxi. Zejména sleduje historii francouzských komunistů v Kamarády v roce 2004, nebo francouzských socialistů v Le siècle des Socialistes v roce 2005. Před tím následoval, v letech 1999 až 2001, Bertrand Delanoë pro pařížské komunální volby v roce 2006 Paris à tout prix (7 d'Or nejlepší dokumentární série.) V roce 2010 režíroval pro film Le Président kde natáčel Georges Frêche během své poslední politické kampaně. Poté v roce 2014 režíroval Un temps de président, dokument o deníku francouzského prezidenta François Hollande.
Jeho práce založená na archivních obrazech byla několikrát oceněna: v roce 2007 jeho film Comme un Juif en France (Být Židem ve Francii ) tříhodinový dokument o historii Židé a antisemitismus ve Francii od 19. století do současnosti[1] (Americká premiéra 4. srpna 2008 v San Francisco židovský filmový festival ) vyhrál Cenu Lia ze dne Jeruzalémský filmový festival. V letech 2013 a 2017 získal cenu za nejlepší televizní dokumentární film Francouzský syndikát kritiků Cinéma. Jednou pro Il est minuit, Paris s'éveille - o poválečných pařížských nocích se svědectvími Jean Rochefort, Juliette Gréco nebo Charles Aznavour atd. Podruhé pro Un Français nommé Gabin, dlouhý portrét, výhradně složený z archivů a výňatků z filmů, o kariéře a životě Jean Gabin. Tento film byl také vybrán pro Francouzský filmový festival.
Také režíroval Bleu, blanc, růže (2002) o historii Francouzů gay hnutí.
Jeho film Les gens du Monde[2], o práci novinářů deníku Le Monde byl součástí oficiálního výběru Filmový festival v Cannes 2014.[3]
Filmografie
- 1998 : Ombres de cristal (TELEVIZE)
- 2001 : Paris à tout prix (TV), o komunálních volbách v Paříži v roce 2001. Nejlepší dokument 7 d'Or
- 2002 : Bleu, blanc, růže (TELEVIZE)
- 2004 : La Paix nom de Dieu! (TV) natočen v Izraeli a Palestině v roce 2003
- 2004 : Camarades, il était une fois les communistes français (TELEVIZE)
- 2004 : Maris à tout prix (TELEVIZE)
- 2005 : Le Siècle des socialistes (TELEVIZE)
- 2007: Comme un juif en France, dans la joie ou la douleur (TV) - Lia Award of Jeruzalémský filmový festival
- 2007 : Části de Marchais, Georges le cathodique (TELEVIZE)
- 2008 : Un village en campagne (TELEVIZE)
- 2010 : Les Compagnons de l'aube (TV) o Svobodná Francie
- 2010 : Le Président (cinéma) o poslední kampani z Georges Frêche
- 2012 : Il est minuit, Paris s'éveille o pařížském nočním životě kabaretů po druhé světové válce. Cena 2013 nejlepšího dokumentu od Francouzský syndikát kritiků Cinéma.
- 2013 : Delanoë libéré (TV) '
- 2014 : Les Gens du Monde (kino)
- 2015 : Un temps de président (TV), o francouzském prezidentovi François Hollande[4][5]
- 2017 : L'Extravagant Monsieur Piccoli (TELEVIZE)
- 2017: Un Français nommé Gabin (TELEVIZE). Cena 2017 nejlepšího dokumentu od Francouzský syndikát kritiků Cinéma. Film byl také vybrán pro Francouzský filmový festival.
- 2018 : La Vie balagan de Marceline Loridan-Ivens
Reference
- ^ Genzlinger, Neil (12. května 2009). „Stopování jizev od ran k menšině“. The New York Times. ISSN 0362-4331. Citováno 25. dubna 2020.
- ^ „Yves Jeuland du 21 mai 2014 - France Inter“. www.franceinter.fr (francouzsky). Citováno 25. dubna 2020.
- ^ časopis Le Point (17. dubna 2014). „Cannes 2014: la sélection“. Le Point (francouzsky). Citováno 25. dubna 2020.
- ^ „Le réalisateur Yves Jeuland filmu l'Elysée de l'intérieur“. Le Monde.fr (francouzsky). 22. srpna 2014. Citováno 25. dubna 2020.
- ^ Quinault-Maupoil, Tristan (22. srpna 2014). „Le réalisateur Yves Jeuland filmu le« faux plat du quinquennat »de François Hollande". Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 25. dubna 2020.
externí odkazy
- Yves Jeuland na IMDb