Mládež Magdalensberg - Youth of Magdalensberg - Wikipedia

Mládež Magdalensberg v Kunsthistorisches Museum, Vídeň
Kopie ve sbírce Landesmuseum Kärnten v Magdalensbergu

The Mládež Magdalensberg byl starověký Říman bronz socha datováno do prvního století př. n. l., pohřešováno přibližně od roku 1810 a nyní považováno za ztracené, které bylo objeveno v roce 1502 Korutany hora Magdalensberg, kdysi významné pozdně keltské a raně římské město Noricum. Dnes je známo především ze šestnáctého století obsazení nyní se koná v Kunsthistorisches Museum, Vídeň (Inventář č. VI 1), který byl až do roku 1986 mylně považován za originál.

Až do dvacátého století byla socha známá také jako Mládež z Helenenbergu[1] od starého jména pro Magdalensberg.[2] Mládež je jediná starověká bronzová socha v plné velikosti známá z Východní alpský region a proto má v Rakousku velký význam.

Popis

Bronzová socha ukazuje nahého mládí nehybně stojící, asi v životní velikosti (1,85 metru vysoký, 6'1 ") kontraposto postoj, pravá noha je nosná, zatímco levá je volná a prsty nohy se sotva dotýká země. Levá paže visí volně, pravá ruka je ve výšce ramen. Hlava je podle gesta pravé ruky otočena mírně doprava.

Na pravém stehně je vyříznut nápis:[3]

A [ulus] Poblicius D [ecimi] l [ibertus] Antio [cus]
Ti [berius] Barbius Q [uinti] P [ublii] l [ibertus] Tiber [inus nebo -ianus]
(A [ulus] Poblicus Antio [chus], fr [eedman] z D [ecimus]; Ti [berius] Barbius Tiber [inus nebo ianus], fr [eedman] z Q [uintus] P [ublius].)

Toto je věnování dvou svobodných, kteří pravděpodobně působili v Město na Magdalensbergu jako obchodníci.

Pozlacený kulatý štít nalezený společně s Mládím, který je nyní ztracen, nesl tento nápis:[3]

M. Gallicinus Vindili f [ilius] L [ucius] Barb [ius] L [ucii] l [ibertus] Philoterus pr [kurátor] / Craxsantus / Barbi [i] P [ublii] s [ervus].
(M [arcus] Gallicinus, syn Vindila; L [ucius] Barb [ius] Philoterus, fr [eedman] z L [ucius]; Craxsantus, s [lave] z Barbi [us] P [ublius])

Dárci štítu proto byli svobodný Kelt, osvobozenec severoitalštiny Gens Barbia a místní keltský otrok stejné rodiny. Jeden ze dvou dárců samotné Mládeže byl také z této rodiny.

Význam

Identifikaci jako obraz boha nelze provést na základě samotné sochy nebo nápisu. Proto existuje celá řada interpretací. Ty sahají od sportovce, přes pochodeň (Lychnophoros), různým divinitům. Kulatý štít již nenabízí žádnou další pomoc.

Nedávné interpretace považují sochu za kultovní keltskou sochu Mars ze svatyně na vrcholu hory nebo jako kněz z Noreia, nebo jako součást skupiny soch věnovaných Noreii nebo jako socha Rtuť který stál ve městě Fórum.

Klasifikace

Socha je eklektický dílo římského idealizovaného sochařství a bylo vyrobeno v první polovině prvního století před naším letopočtem. Jeho vzorem byly řecké sochy pátého a čtvrtého století před naším letopočtem. Pravděpodobně se jedná o kopii díla ze školy Polykleitos.[4]

Původ

Sochu našel v roce 1502 farmář u řeky na terase jižně od vrcholu hory. Přišlo to do vlastnictví Matthäus Lang von Wellenburg, Biskup z Gurku a a humanista brzy nato. Vzal to s sebou Salzburg v roce 1519, kdy se stal Salcburský arcibiskup. Až do 80. let se předpokládalo, že socha přišla ze Salcburku do Vídeň v roce 1806 po Mír Pressburgu. Vyšetřování techniky odlévání a vědecká analýza kovu v roce 1986 však vedly k poznání, že socha ve Vídni je odlitek vyrobený v šestnáctém století.

Osud originálu není s jistotou znám. Jako dokumenty Salcburská katedrála kapitola prozradit, to se dostalo do majetku císaře Ferdinand I. v roce 1551, poté byl proveden odlitek, který zůstal v Salcburku a přišel do Vídně v roce 1806. Originál byl přesunut do Španělsko, kde je doložena v zahradách Královský palác Aranjuez v letech 1662 a 1786. Od počátku devatenáctého století není místo původní sochy známo.

Jsou známy dvě ilustrace originálu. První pochází z Peter Apian a Bartholemew Amand Nápisy Sacrosanctae Vetustatis z roku 1534, druhý z a freska z Hans Bocksberger der Ältere v kapli uličky Rezidence Landshut z roku 1542.

Poznámky pod čarou

  1. ^ Werner Fantur, Kärnten im Mosaik der Erde. Verlag Korutany, Klagenfurt 1974, s. 47–52 Kapitola „Der Jüngling vom Helenenberg“
  2. ^ Gernot Piccottini, Die besten Skulpturen der Austria RomanaWolbert Ebner (vyd.), Das ist Kärnten, 5. Aufl. Klagenfurt 2003, s. 18–19. ISBN  3-85391-214-1
  3. ^ A b CIL III, 4815.
  4. ^ Otto H. Urban: Der lange Weg zur Geschichte. Die Urgeschichte Österreichs. (= Österreichische Geschichte bis 15. v. Chr.). Ueberreuter Verlag, Wien 2003, str. 364, ISBN  3-8000-3969-9

Reference

  • Kurt Gschwantler, Der Jüngling vom Magdalensberg - Ein Forschungsprojekt der Antikensammlung des Kunsthistorischen Museums ve Vídni, v Griechische und römische Statuetten und Großbronzen. Akten der 9. Tagung über antike Bronzen. Wien 1988, s. 16–27.
  • Kurt Gschwantler, Der Jüngling vom Magdalensberg v Aranjuez. Die Suche nach dem verschollenen Original, v Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen ve Vídni 89/90 (1993/1994), s. 311–339.
  • Gernot Piccottini, Hermann Vetters, s doplňky od Heimo Dolenz, Führer durch die Ausgrabungen auf dem Magdalensberg. Verlag des Landesmuseums für Kärnten, Klagenfurt 2003, str. 7ff, 27ff. ISBN  3-900575-24-X

externí odkazy