Jevgenij Titarenko - Yevgeny Titarenko
Jevgenij Titarenko | |
|---|---|
 | |
| narozený | 5. prosince 1935 Západosibiřský kraj, Ruská SSR, Sovětský svaz |
| Zemřel | 28. dubna 2018 (ve věku 82) Voronež, Rusko |
| Žánr | dětská literatura |
Jevgenij Maximovič Titarenko (ruština: Евгений Максимович Титаренко; 05.12.1935 - 28 dubna 2018) byl ruský spisovatel a bratr Raisa Gorbačovová.[1]
Životopis
Titarenko se narodil 5. prosince 1935 ve vesnici Yar Funny West Sibiřský Krai (nyní okres Rubtsovsk na Altajském území) v rodině Maxima Andrejeviče a Alexandry Petrovna. Byl to bratr Michail Gorbačov manželka Raisa Titarenko (Raisa Gorbacheva).
Po sedmiletém kurzu absolvoval Leningradskou námořní přípravnou školu, poté studoval na Leningradské vyšší námořní námořní škole inženýrů zbraní, ale nepromoval. Sesazen do hodnosti námořníka, který sloužil na severu, v Arktidě. Poté přešel k Donbass, kde pracoval v dolech.
Vystudoval Institut literatury Maxima Gorkého.[1] Podle distribuce v roce 1965 dorazil dovnitř Voronež.
Pracoval jako redaktor beletrie ve vydavatelství Central Black Earth. Nejprve nabídl vydání románu Sesuv půdy který byl podle potenciálních vydavatelů slabý a tak neuviděl denní světlo. Místo toho Titarenko vydal dobrodružný příběh pro teenagery, Objevy, války, putování admirála Generalissima a jeho náčelníka štábu na vodě, na Zemi a pod zemí. Okamžitě upozornil čtenáře a kritiky na mladého autora. Jeho další romány Čtyři na Мarket Рlace, Horník, Nikodimovské jezero, Na malé planetě vesmíru byly publikovány v Moskvě a Voroněži a dosáhly masového oběhu.[2]
Byl ženatý s Osetie básník Zoya Gaboeva a spolu mají dceru Irinu.[3] Po jejich rozvodu si Titarenko myslel, že vytvoří novou rodinu, ale všechny jeho pokusy skončily neúspěchem. Podle jedné verze žádná ze žen, které pronásledoval, nemohla přijmout způsob života spisovatele. Na druhou stranu bezpečnostní služby úmyslně odváděly všechny dámy od bratra jeho Gorbačovy.
Titarenko trpěl chronickým alkoholismem.[1] Každý rok se jeho stav jen zhoršoval. Kolem roku 1989 se Titarenko konečně přestěhoval do nemocnice. Oficiální diagnóza byla organické poškození mozku, Alzheimerova choroba.[3] Spisovatel se původně usadil ve velmi dobrých podmínkách v soukromém pokoji s lednicí. Navštívili ho soudruzi z jeho literární dílny, ale v nemocnici postupně přestal přijímat návštěvníky. Gorbačovová sama jako její manžel byla vysoko v národní vládě, nikdy ho tam nenavštívila. Ve svých pamětech však vyprávěla ... Můj bratr byl nadaný a talentovaný člověk. Jeho talent se však nenaplnil. Jeho talent se objevil nevyzvednutý a zničený. Bratře a pij po mnoho měsíců strávených v nemocnici. Jeho osud je dramatem matky a otce. Je to moje neustálá bolest, kterou nosím ve svém srdci více než 30 let. Dělám si starosti s jeho hořkou tragédií, zvláště jako dítě jsme si byli velmi blízcí, vždy mezi námi bylo zvláštní emocionální spojení a připoutání ... je těžké a bolestivé.[3] Titarenko strávil více než třicet let v psychiatrické léčebně poblíž vesnice Orlovka (Voroněžská oblast ).
Smrt
Jevgenij Titarenko zemřel 28. dubna 2018 ve věku 82 let po dlouhé nemoci.[4][5]
Bibliografie
- Horník (Voroněž, 1968)
- Nikodimovské jezero (Moskva, 1973)
- Nikodimovské jezero (Voroněž, 1974)
- Inventing Тenderness (Voronezh, 1977)
- Сritical Тemperature (Voroněž, 1978)
- Na malém vesmírném poli (Moskva, 1982)
- Four to the Мarket Рlace (Voronezh, 1983)
- Na malém poli vesmíru (Voronezh, 1985)