Ye Ting - Ye Ting

Nový velitel čtvrté armády Ye Ting

Ye Ting (zjednodušená čínština : 叶挺; tradiční čínština : 葉挺; pchin-jin : Yè Tǐng; Jyutping : Yip6 Ting2) (10. září 1896^[1]^:2 - 8. dubna 1946), narozen v Huiyang, Guangdong, byl čínština válečný vůdce, který hrál klíčovou roli v EU Severní expedice sjednotit Čínu po Revoluce z roku 1911.^[2] Začal s Kuomintang ale později se připojil k Komunistická strana Číny (CPC).

Ye byl osmým dítětem Ye Xi a Wu Shi.^[1]^:3^[3]

Když jste se připojili ke Kuomintangu Sun Yat-sen založil ji v roce 1919 (Kuomintang existoval před rokem 1919, ale byl nazýván Čínská revoluční strana) a od roku 1921 byl velitelem praporu v Národní revoluční armáda. V roce 1924 studoval v Sovětském svazu, v prosinci téhož roku vstoupil do KSČ a v únoru 1925 přešel do Ústav červených profesorů pro jeho vojenské vzdělání.^[4]^:5-6 V září 1925 se vrátil do Číny, aby sloužil nejprve jako štábní důstojník, poté jako nezávislý velitel pluku v Čtvrtá armáda z Národní revoluční armáda. V polovině ledna 1926 se Ye připojil k útoku na ostrov Hainan.^[5] Kvůli veliteli čtvrté armády Li Jishen V květnu se 12. divize připojila k severní expedici a objednala Zhang Fakui poslat dopředu 34. pluk Ye.^[6]^:62 V květnu 1926 vedl postupující oddíl v severní expedici s několika vítězstvími v srpnu.^[7]^:38 V září obléhal Wuchang, prolomení obrany 10. října. Celé úsilí vedl k výbuchu přes městské hradby.^[8]^:66 V roce 1927 byl a) zástupcem velitele divize 15. divize, b) velitelem divize 24. divize 11. armády ac) zástupcem velitele 11. armády.

1. srpna s Chen Yi, Zhou Enlai, On Long, Zhu De, Ye Jianying, Lin Biao, Liu Bocheng a Guo Moruo, podílel se na neúspěchu Nanchangské povstání, když "Čínská červená armáda „bylo založeno. Po Nanchangovi šel do Hongkong, odkud 11. prosince vedl Kantonské povstání. Poté, co toto povstání selhalo, byl pronásledován jako obětní beránek a v důsledku toho byl vyhoštěn do Evropy a po svém návratu do Asie se skryl v Macao.

V roce 1937 sloužil jako armádní velitel Nová čtvrtá armáda. V době Nový incident čtvrté armády „Ye, který chtěl zachránit své muže, šel 13. ledna 1941 do ústředí Shangguan Yunxiang vyjednat podmínky. Po příjezdu byl Ye zadržen.^[9]^:388 (Jeden zdroj určuje podle 52. divize 156. pluku.)^[10]^:437 Čankajšek nařídil rozpuštění Nové čtvrté armády 17. ledna a poslal Ye na vojenský soud. Ye byl poté uvězněn na pět let, až do roku 1946. 8. dubna téhož roku, poté, co byl propuštěn, byl na cestě z Čchung-čching na Yan'an, zemřel v letecká nehoda. Mezi oběťmi byla i jeho manželka Li Xiuwen; dcera, Ye Yangmei; syn, Ye Ajiu; chůva pro své děti, Gao Qiong; a několik vedoucích CPC, jako je Bo Gu, Deng Fa, a Wang Ruofei.^[11]^:212 Existují pověsti, že Čankajšek havárii zařídil.^{[Citace je zapotřebí ]} 17. dubna pobočka ústředního výboru KSČ Jin Sui [zh ] uspořádal veřejný památník na letišti Lan County.^[12]^:447

Ye měl celkem devět dětí, včetně leteckého konstruktéra genpor. Ye Zhengda. Jedna z jeho vnuček, Ye Xiaoyan (叶小燕), je prostřednictvím Yeova druhého syna Ye Zhengming (叶正明) vdaná za Li Xiaoyong (李小勇), syna bývalého čínského premiéra Li Peng.

Reference

^ ^A ^b 段雨生;赵酬;李杞华 (2001). 叶挺传：骁将的坎坷.沈阳: 辽宁人民出版社. ISBN 7-205-04869-9.
^ "Ye Ting | čínský vojenský vůdce". Encyklopedie Britannica.
^ 叶衍传 (1986). 叶挺家世. 惠州学院学报 (2).
^ 刘华清; 2015 伦 (2015). 共和国祭奠：新中国成立前牺牲的中共高级将领.北京: 东方出版社. ISBN 978-7-5060-7900-6.
^ 佟义东 (2007). 粤军虎将 —— 邓本殷. 文史春秋 (2).
^ 张庆军;刘冰 (1996). 北伐壮举.吉林文史出版社. ISBN 978-7-80626-126-2.
^ 张明金、刘立勤 (2007). 国民党历史上的 158 个军.解放军出版社. ISBN 9787506553872.
^ 张发奎口述;夏莲瑛访谈及记录;胡志伟翻译及校注 (2012). 张发奎口述自传：国民党陆军总司令回忆录.北京: 当代中国出版社. ISBN 978-7-5154-0121-8.
^ 郑云华;舒健 (2007). 中国革命战争纪实：抗日战争：新四军卷.北京: 人民出版社. ISBN 978-7-01-005094-2.
^ 杨奎松 (2008). 国民党的 „联共“ 与 „反共“.北京: 社会科学文献出版社. ISBN 978-7-80230-963-0.
^ Mayumi, Itoh (2016). The Making of China's War with Japan: Zhou Enlai and Zhang Xueliang. Princeton, New Jersey: Palgrave Macmillan. doi:10.1007/978-981-10-0494-0. ISBN 978-981-10-0494-0.
^ 吴葆朴;李志英 (2007). 秦邦宪（博古）传.北京: 中共党史出版社. ISBN 978-7-80199-6855.

段雨生;赵酬;李杞华 (2001). 叶挺传：骁将的坎坷.沈阳: 辽宁人民出版社. ISBN 7-205-04869-9.
刘华清; 2015 伦 (2015). 共和国祭奠：新中国成立前牺牲的中共高级将领.北京: 东方出版社. ISBN 978-7-5060-7900-6.
张发奎口述;夏莲瑛访谈及记录;胡志伟翻译及校注 (2012). 张发奎口述自传：国民党陆军总司令回忆录.北京: 当代中国出版社. ISBN 978-7-5154-0121-8.
张明金、刘立勤 (2007). 的历史上的 158 个军.解放军出版社. ISBN 9787506553872.
郑云华;舒健 (2007). 中国革命战争纪实：抗日战争：新四军卷.北京: 人民出版社. ISBN 978-7-01-005094-2.
杨奎松 (2008). 国民党的 „联共“ 与 „反共“.北京: 社会科学文献出版社. ISBN 978-7-80230-963-0.
吴葆朴;李志英 (2007). 秦邦宪（博古）传.北京: 中共党史出版社. ISBN 978-7-80199-6855.
张庆军;刘冰 (1996). 北伐壮举.吉林文史出版社. str. 62. ISBN 978-7-80626-126-2.
Barbara Barnouin; Changgen Yu (2006). Zhou Enlai: politický život. Čínská univerzitní tisk. str. 40. ISBN 978-962-996-244-9.
哪位将军被毛泽东称人民军队战史要从你写起？.凤凰网. 2014-03-28. Citováno 2015-04-04.
吴国富 (25.11.2009). 《囚歌》是叶挺送郭沫若寿礼.重庆晨报. Archivovány od originál dne 8. dubna 2015. Citováno 2015-04-04.
謝幼田 (2004). Název: 被掩盖的中国抗日战争真相.明鏡出版社. 266–271. ISBN 978-1-932138-00-9.
少华 (2005). 十一位牺牲在建国前的中共无衔军事家.湖北人民出版社. str. 138. ISBN 9787216041287.
Zui Shen; Meijuan Shen (01.08.186). Válečný zločinec KMT v nové Číně. Tisk v cizích jazycích. str. 220. ISBN 978-0-8351-1599-5.
张庆军 (2005). 中华民国之谜.黄山书社. str. 262-263. ISBN 978-7-80707-165-5.
细数北伐名将叶挺后代经历.凤凰网. 2009-09-10. Citováno 2015-03-27.
叶衍传 (1986). 叶挺家世. 惠州学院学报 (2).
佟义东 (2007). 粤军虎将 —— 邓本殷. 文史春秋 (2).
中共党史人物研究会编 (1986). 中共党史人物传第 27 卷.西安: 陕西人民出版社. str. 26.
陈宇 (2017). 黄埔纪事.沈阳: 辽宁人民出版社. str. 138. ISBN 978-7-205-09020-3.
中国大百科全书总编辑委员会 (1998). 中国大百科全书 · 中国历史 1.北京: 中国大百科全书出版社. str. 29. ISBN 7-5000-5997-3.
叶永烈 (2014). 毛泽东与蒋介石.四川人民出版社、华夏出版社. 267–268. ISBN 978-7-220-09122-3.
王奇生 (2013). 中国近代通史第七卷国共合作与国民革命.南京: 江苏人民出版社. str. 375. ISBN 978-7-214-08098-1.
郭廷以 (1996). 近代中国史纲：下册.香港中文大学出版社. str. 562. ISBN 962-201-352-X.
陈毅 (01.03.1945). 建军报告. Citováno 2015-04-10.
《中国人民解放军军史》编写组 (2010). 中国人民解放军军史：第一卷.军事科学出版社. str. 14. ISBN 978-7-80237-381-5.
杨奎松 (2013). 中国近代通史第八卷：内战与危机 1927-1937.南京: 江苏人民出版社. str. 122. ISBN 978-7-214-08098-1.
„关于党的“ 六大 „的研究“. 周恩来选集（上）. 中共中央文献编辑委员会编辑.北京: 人民出版社. 1984. s. 157–187.
尚明轩; 唐宝林 (2013). 宋庆龄传：上.北京: 西苑出版社. str. 187. ISBN 9787515102856.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
谌旭彬 (11.10.2013). 筹组筹组 „第三党“ 始末.腾讯. Citováno 2015-03-28.
《张云逸传》编写组 (2012). 张云逸传.北京: 当代中国出版社. str. 120. ISBN 978-7-5154-0146-1.
中共中央文献研究室 (2008). 周恩来传：二.北京: 中央文献出版社. str. 485. ISBN 978-7-5073-2467-9.
国民政府军事委员会铨叙厅，忠收第 296 号通报， 1937-09-28
„关于南方各地游击队整编原则的指示（37 1937 年 10 月 30 日洛甫、毛泽东致博古、叶剑英）“. 中共中央文件选集（十一）. 中央档案馆编.北京: 中共中央党校出版社. 1991. s. 380–381. ISBN 7-5035-0304-1.
中国人民解放军历史资料丛书编审委员会 (1994). 新四军 · 文献（1）.北京: 解放军出版社. str. 57.
朱汇森 (1987). 中华民国史事纪要初稿（1937 年 7 月 - 12 月）.台北: 国史馆. str. 537.
皖南事变的背后：项英叶挺的争斗.凤凰网. 10.6.2008. Citováno 2015-03-29.
李一氓 (1993). 我亲身经历的皖南事变. 大江南北 (1).
中共中央文献研究室 (1998). 周恩来传（1898-1949）：下.北京: 中央文献出版社. str. 546. ISBN 9787010004631.
为顾全大局挽救危亡朱彭叶项复何应钦白崇禧佳电. 1940-11-09
徐君华等 (2001). 新四军的组建与发展.北京: 军事科学出版社. str. 230. ISBN 780137424X.
该书编选组 (1983). 皖南事变资料选.上海: 上海人民出版社. str. 175.
叶超：《悲壮的史诗 —— 回忆皖南事变的经过》，载《皖南事变回忆录》
「山大王」劉厚總. 党史研究资料 (3). 1981.
Dittmer 1974, str. 17 citující Tetsuya Kataoka, Předpublika, Odpor a revoluce v Číně: Komunisté a Druhá sjednocená fronta, 1974.
1987 权 (1987). 叶挺传.郑州: 河南人民出版社. str. 217.
徐友春主編 (2007). 民国人物大辞典増訂版.河北人民出版社. str. 1164. ISBN 978-7-202-03014-1.
中共中央文献研究室 (2004). 任弼时年谱.中央文献出版社. str. 510. ISBN 978-7-5073-1596-7.
中国现代史.中国人民大学书报资料社. 1997. str. 155.
Čínská sociologie a antropologie. ME Sharpe. 1989. str. 120.
Záležitosti Dálného východu. Vydavatelé pokroku. 1979. s. 184.
"Letadlo americké armády chybí s čínskými červenými vůdci", New York Times, 10. dubna 1946, s. 8
中国新闻年鉴.中国社会科学出版社. 1999. s. 242.
叶正大. „周恩来总理和我谈“ 四八 „空难“. In 马洪武 (vyd.). 叶挺研究文集. str. 622.
博古之子忆父： 24 岁领导中共延安整风中曾想到死 (v čínštině).凤凰网. Citováno 2010-01-01.
陈毅 (12.06.1946). 哭叶军长希夷同志. Archivovány od originál dne 2015-04-13. Citováno 2015-04-07.
惠州市地名委员会 (2017-11-20). 关于 „惠南大道“ 拟更名为 „叶挺大道“ 征求意见的公告. 惠州市人民政府门户网站. Citováno 2018-10-14.
侯县军 (2017-11-21). 惠南大道拟更名叶挺大道. 《东江时报》. str. A01. Citováno 2018-10-14.^{[trvalý mrtvý odkaz ]}
惠州市地名委员会 (15.06.2018). 关于 „惠南大道“ 更名的公告. 惠州市人民政府门户网站. Citováno 2018-10-14.
侯县军 (2018-06-20). 惠南大道分段更名演达大道和叶挺大道. 《东江时报》. str. A05. Citováno 2018-10-14.^{[trvalý mrtvý odkaz ]}
中国航空工业史编修办公室编 (leden 2015). 中国航空工业人物传专家篇 2.北京：航空工业出版社. str. 38. ISBN 978-7-5165-0412-3.
周日新等主编 (prosinec 2003). 航空人物志.北京：航空工业出版社. str. 114–115. ISBN 7-80183-303-1.
刘必泳;甘翰生 (14.01.2013). 聂荣臻：要是叶挺还在新四军可出两个元帅.凤凰网. Citováno 2015-04-15.
中国当代军事家.中国网. 2007-03-05. Citováno 2015-04-08.
叶挺同志生平.人民网. Citováno 2015-04-08.
廖心文 (06.06.2011). 人生得一知己可以死而无憾 —— 记周恩来与叶挺.新华网. Archivovány od originál dne 2015-09-23. Citováno 2015-04-08.
王辅一 (2012). 澄清不实之词恢复历史原貌 —— 对《关于高敬亭错案的几点思考》的疑义. 铁军 (5): 24–26. Archivováno od originálu 10. 7. 2018. Citováno 2018-07-09.
童志强 (2015). 高敬亭案件深度剖析. 安徽史学 (2): 154-162. Archivováno z původního dne 2018-07-09. Citováno 2018-07-09.
本书编辑组 (2006). 中共中央东南局下.北京: 中央文献出版社. str. 739. ISBN 978-7-80199-486-8.

externí odkazy

[yt1-1] A ^b 段雨生;赵酬;李杞华 (2001). 叶挺传：骁将的坎坷.沈阳: 辽宁人民出版社. ISBN 7-205-04869-9.

[britannica-2] "Ye Ting | čínský vojenský vůdce". Encyklopedie Britannica.

[叶衍传-3] 叶衍传 (1986). 叶挺家世. 惠州学院学报 (2).

[祭奠-4] 刘华清; 2015 伦 (2015). 共和国祭奠：新中国成立前牺牲的中共高级将领.北京: 东方出版社. ISBN 978-7-5060-7900-6.

[佟义东-5] 佟义东 (2007). 粤军虎将 —— 邓本殷. 文史春秋 (2).

[张庆军刘冰1996-6] 张庆军;刘冰 (1996). 北伐壮举.吉林文史出版社. ISBN 978-7-80626-126-2.

[张明金-7] 张明金、刘立勤 (2007). 国民党历史上的 158 个军.解放军出版社. ISBN 9787506553872.

[张发奎-8] 张发奎口述;夏莲瑛访谈及记录;胡志伟翻译及校注 (2012). 张发奎口述自传：国民党陆军总司令回忆录.北京: 当代中国出版社. ISBN 978-7-5154-0121-8.

[n4a-9] 郑云华;舒健 (2007). 中国革命战争纪实：抗日战争：新四军卷.北京: 人民出版社. ISBN 978-7-01-005094-2.

[杨奎松-10] 杨奎松 (2008). 国民党的 „联共“ 与 „反共“.北京: 社会科学文献出版社. ISBN 978-7-80230-963-0.

[itoh-11] Mayumi, Itoh (2016). The Making of China's War with Japan: Zhou Enlai and Zhang Xueliang. Princeton, New Jersey: Palgrave Macmillan. doi:10.1007/978-981-10-0494-0. ISBN 978-981-10-0494-0.

[bg1-12] 吴葆朴;李志英 (2007). 秦邦宪（博古）传.北京: 中共党史出版社. ISBN 978-7-80199-6855.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]