Wolframova krize - Wolfram Crisis

The Wolframova krize (Španělština: Krize del Wolframio) byl během druhá světová válka mezi Francoist Španělsko a Spojenecké síly, přičemž druhý se snaží zablokovat španělský vývoz z Wolframová ruda na nacistické Německo.

Vysoká poptávka po vzácném strategickém nerostu v době války vytvořila cenovou bublinu a jinak z ní pustá španělská ekonomika po občanské válce těžce profitovala, protože její příjem z vývozu Wolframu vzrostl ze 73 000 GBP v roce 1940 na 15,7 milionu GBP v roce 1940. 1943.[1] Wolframský vývoz představoval téměř 1% španělského HDP a 20% vývozu v letech 1943–44.[2] Dne 18. listopadu 1943 vydal velvyslanec USA ve Španělsku memorandum španělskému ministerstvu zahraničních věcí požadující bezpodmínečné ukončení vývozu Wolframu do Německa.[3] Po opakovaném odmítnutí Španělska vyhovět poptávce USA vyhlásily USA 28. ledna 1944 embargo na dodávky ropy do Španělska.[4] Krátce nato bylo prosazeno další omezení španělského vývozu bavlněných výrobků, což ohrožovalo katalánský textilní průmysl.[5]

Dne 2. května 1944 byla podepsána tajná dohoda mezi Španělskem, USA a Spojeným královstvím, ve které se Španělsko výměnou za obnovení dodávek ropy a kompromis pro jednání o budoucích ekonomických ústupcích zavázalo drasticky omezit vývoz wolframu na Německo (strop 20 tun v květnu, 20 tun v červnu a 40 tun od té doby), uzavřít německý konzulát v Tanger a vykázat své členy, aby zabránila jakékoli logistické podpoře Němců na letištích, vykázat německé špiony a sabotéry ze španělské půdy, vyřešit spor týkající se italských lodí uvězněných v Baleárské ostrovy a připomenout poslední zbývající španělské dobrovolníky na východní frontě.[5][6]

Navzdory španělské kapitulaci španělská diplomacie dohodu prodala jako úspěch, protože úplné ukončení vývozu wolframu do Německa nakonec skončilo jako „jen“ těžký limit omezující vývoz na symbolickou částku.[7] USA, v zásadě nejvíce nekompromisní část, svádějí vinu za neúspěch v úplném ukončení vývozu na britskou diplomacii, zatímco Winston Churchill laskavě ocenil Španělsko za jeho „služby“ na konci května ve sněmovně.[8]

Reference

  1. ^ Buchanan 2009, str. 106–107.
  2. ^ Caruana de las Cagigas a González Calleja 2014, str. 209.
  3. ^ Collado Seidel 1994, str. 57.
  4. ^ Fernández de Miguel 2012, str. 182.
  5. ^ A b Moradiellos 2016, str. 72.
  6. ^ Collado Seidel 1994, str. 61–62.
  7. ^ Collado Seidel 1994, str. 68.
  8. ^ Buchanan 2014, str. 217–218.

Bibliografie