Wirthova syntaxe - Wirth syntax notation - Wikipedia

Wirthova syntaxe (WSN) je metasyntax, tj. formální způsob popisu formální jazyky. Původně navrhl Niklaus Wirth v roce 1977 jako alternativa k Backus – Naurova forma (BNF). Oproti BNF má několik výhod v tom, že obsahuje explicitní iterační konstrukci a vyhne se použití explicitního symbolu pro prázdný řetězec (například nebo ε).^[1]

WSN byl použit v několika mezinárodní standardy, začínání s ISO 10303-21.^[2] To bylo také používáno k definování syntaxe VYJÁDŘIT, modelování dat jazyk KROK.

WSN definována sama o sobě

 SYNTAX = { VÝROBA } . VÝROBA = IDENTIFIKÁTOR "=" VÝRAZ "." . VÝRAZ = OBDOBÍ { "|" OBDOBÍ } . OBDOBÍ = FAKTOR { FAKTOR } . FAKTOR = IDENTIFIKÁTOR            | DOSLOVNÝ            | "[" VÝRAZ "]"            | "(" VÝRAZ ")"            | "{" VÝRAZ "}" . IDENTIFIKÁTOR = dopis { dopis } . DOSLOVNÝ = """" charakter { charakter } """" .

Znaménko rovná se označuje produkci. Prvek vlevo je definován jako kombinace prvků vpravo. Výroba je ukončena tečkou (tečkou).

• Opakování je označeno složenými závorkami, např., {A} znamená ε | a | aa | aaa | ....
• Volitelnost je vyjádřena hranatými závorkami, např., [a] b znamená ab | b.
• Závorky slouží k seskupení, např., (a | b) c znamená ac | před naším letopočtem.

Tyto koncepty dnes považujeme za samozřejmost, ale v roce 1977 byly nové a dokonce kontroverzní. Wirth později některé koncepty (s odlišnou syntaxí a notací) začlenil do rozšířená forma Backus – Naur.

Všimněte si toho dopis a charakter zůstávají nedefinované. Je to proto, že číselné znaky (číslice 0 až 9) mohou být zahrnuty do obou definic nebo vyloučeny z jedné definice, v závislosti na definovaném jazyce, např.:

 číslice = "0" | "1" | "2" | "3" | "4" | "5" | "6" | "7" | "8" | "9" . velká písmena = "A" | "B" | … | „Y“ | "Z" . malá písmena = "A" | „b“ | … | "y" | „z“ . dopis = velká písmena | malá písmena .

Li charakter dále zahrnuje číslice a další pro tisk ASCII znaků, pak se od nich ještě více odchyluje dopis, o kterém lze předpokládat, že nezahrnuje číselné znaky ani žádné speciálníalfanumerické ) postavy.

Další příklad

Syntaxe BNF může být na základě překladu reprezentována pomocí WSN následujícím způsobem samotný příklad BNF:

 syntax = pravidlo [ syntax ] . pravidlo = opt-whitespace "<" název pravidla ">" opt-whitespace "::="                   opt-whitespace výraz line-end . opt-whitespace = { " " } . výraz = seznam [ "|" výraz ] . konec řádku = opt-whitespace EOL | konec řádku konec řádku . seznam = období [ seznam volných mezer ] . období = doslovný | "<" název pravidla ">" . doslovný = """" text """" | "'" text "'" .

Tato definice se jeví jako příliš komplikovaná, protože koncept „volitelné“ mezery „musí být explicitně definováno v BNF, ale je implicitní ve WSN. I v tomto příkladu text není definováno, ale předpokládá se, že znamená „ASCII znak {Znak ASCII}". (EOL také není definováno.) Všimněte si, jak kludge "<" název-pravidla ">" byl použit dvakrát, protože text nebyl výslovně definován.

Jedním z problémů s BNF, který tento příklad ilustruje, je to, že umožňuje použití znaků s jednoduchou i dvojitou uvozovkou pro doslovný, existuje další potenciál pro lidskou chybu při pokusu o vytvoření strojově čitelné syntaxe. Jedním z konceptů migrovaných na pozdější metasyntaxe byla myšlenka, že když uživatel měl více možností, bylo obtížnější psát analyzátory pro gramatiky definované syntaxí, takže počítačové jazyky obecně se staly přísnějšími v tom, jak citovaný doslovný je definováno.

Reference