Winfried Schrammek - Winfried Schrammek

Winfried Schrammek (7. června 1929 - 4. března 2017) byl Němec muzikolog a varhaník.

Život

Vzdělání

Narozen v Vratislav Schrammek, syn geodetického inženýra, absolvoval první varhanní hodiny jako žák Herzog-Friedland -Gymnasium v Żagań jeho učitel hudby Gustav Mikeleitis. V 15 letech byl povolán na vojenskou službu. Po skončení války byl s rodiči vyloučen z Slezské vlast. v Jena maturoval v roce 1948 a zahájil dvouleté studium církevní hudba na Hochschule für Musik Franz Liszt, Weimar, kterou absolvoval s Mittlere Staatliche Prüfung für Kirchenmusiker. Poté studoval muzikologii, Germanistika a etnologie na Univerzita v Jeně do roku 1953.. Po tříleté aspiraci na univerzitě v Jeně získal své doktorát tam v roce 1956 pod Heinrich Besseler. Tématem jeho disertační práce bylo: Das deutsche Lied in den deutschen Orgel tabulatury des 15. Jahrhunderts unter besonderer Berücksichtigung des Buxheimer Orgelbuches.

Akademická činnost

V letech 1956 až 1962 byl Schrammek výzkumným asistentem v hudebním oddělení u Ústav pro výzkum lidového umění [de ] v Lipsku. Během této doby editoval lidová píseň vydání a pracoval v terénní výzkum na Harz folklór, zde zejména o Birkenblattblase [de ]. Plody této práce byly série Volkslieder aus deutschen Landschaften publikováno Friedrich Hofmeister Musikverlag pod jeho vedením a další publikace o zvycích v Harzu.

V roce 1962 zahájil svou profesionální kariéru jako výzkumný asistent na Muzeum hudebních nástrojů Lipské univerzity. V roce 1977 byl jmenován jako kurátor, v roce 1988 jako prozatímní ředitel a v roce 1989 jako ředitel tohoto muzea. Během této doby se věnoval veškeré muzeologické práci a zúčastnil se více než 50 speciálních výstav. Specializoval se na klávesové nástroje, zejména na orgán a cembalo.

V letech 1965 až 1990 byl členem Rady pro muzea Ministerstva kultury NDR.

Schrammek provedl rozsáhlý vědecký výzkum historie varhan. Zvláště se zajímal o středoněmeckou varhanní krajinu. V této oblasti byl prověřeným odborníkem na všechny otázky stavby, výkonové praxe a liturgie. Jako takový, on byl pomocný v záchraně a restaurování mnoha historických orgánů v Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko.

Dne 27. května 1968 za spikleneckých okolností vedl záchranu malého varhany z Lipska Paulinerkirche, která již byla připravena k demolici.

V roce 1993 byl jmenován do komise "Dějiny umění, literatura a hudební věda" Saská akademie věd a v roce 1994 byl jmenován mimořádným profesorem.

Po svém odchodu do důchodu v roce 1995 byl Schrammek hostující vědec na univerzitě v Lipsku do roku 2006 a do roku 2011 pracoval jako lektor pro Vojenské skupiny Bundeswehru v Hilden. Od roku 2004 byl členem komise rektorátu univerzity „Varhany pro novou stavbu aula / kostela v areálu univerzity Augustusplatz “, jehož koncept významně ovlivnil.

Církevní hudba

Kromě svých profesionálních aktivit byl Winfried Schrammek varhaníkem a sbormistrem v katolické církvi Sv. Bonifatius. Do roku 1990 patřil k a Collegium musicum „Chorus Cantorum“, který byl výlučně věnován výzkumu a věrnému představení gregoriánský chorál. Na koncertech byl obzvláště prominentní jako interpret středověké hudby varhan a klavichordů. Existovala úzká spolupráce s Hans Grüß a jeho Capella Fidicinia. Jako varhaník a expert se také podílel na mnoha nahrávkách pro rozhlas a CD.

Schrammek zemřel v Lipsku ve věku 86 let a byl pohřben v univerzitních rabatech II. Oddělení v Lipsku Südfriedfriedhof, nedaleko od hrobu jeho učitele Heinricha Besselera.

Vyznamenání

Publikace

Knihy

  • Über Ursprung und Anfänge der Musik.[1] Breitkopf & Härtel, Lipsko 1957.
  • Musikinstrumente. Fotky R. Langematz. Prisma-Verlag, Lipsko 1970.
  • Museum Musicum. Fotografie S. a V. Herre. Edition Peters, Lipsko 1981, Literatura o Winfriedovi Schrammkovi v Německá národní knihovna katalog.
  • Bach-Orgeln v Thüringen und Sachsen.[2] Nationale Forschungs- und Gedenkstätten Joh. Seb. Bachs, Lipsko 1984.
  • S Klausem Gernhardtem a Hubertusem Henkel: Orgelinstrumente, Harmoniums. v Katalog des Musikinstrumenten-Museums. Sv. 6, Deutscher Verlag für Musik, Lipsko 1983.
  • Magister und Musicus. Hans Grüß zum Gedenken.[3] Lipská univerzita 2005.
  • Über das Jodeln im Harz.[4] Wernigerode 2005.

Články

  • Zemřít mg. Stellung der Orgeltriosonaten von J. S. Bach. v Bach Jahrbuch 1954, s. 7–28.
  • Birkenblattblasen. v Festschrift Heinrich Besseler. Leipzig 1961, s. 7–14.
  • Die Geschichte des sogenannten Harzspruchs vom Mittelalter bis zur Gegenwart. v Věstník Mezinárodní rady pro lidovou hudbu. 13, 1961, s. 50–53.
  • Die Ausbildung von Musikinstrumenten-Restauratoren im Musikinstrumenten-Museum in der Karl-Marx-Universität Leipzig. v Neue Museumskunde. 12, 1969, s. 98–105.
  • Johann Sebastian Bach, Gottfried Silbermann und die französische Orgelkunst. v Bach-Studien. 5, Leipzig 1975, s. 93–107
  • Viola Pomposa und Violoncello piccolo bei Johann Sebastian Bach. v Kongressbericht Bachfest Leipzig 1975. Leipzig 1977, s. 345–354.
  • Versus über Johann Sebastian Bachs Vorstellung von Orgelbau, Orgeldisposition und Orgelregistrierung. V: Bach-Studien. 7, Leipzig 1982, s. 192–211.
  • Zur Geschichte der großen Orgel in der Thomaskirche zu Leipzig von 1601–1885. v Beiträge zur Bachforschung. 2, Lipsko 1983, s. 46–55.
  • Die Viola d’amore zur Zeit Johann Sebastian Bachs. v Bach-Studien. 9, Leipzig 1986, S. 56–66.
  • Orgel, Positiv, Clavicymbel und Glocken der Schloßkirche zu Weimar 1658 až 1774. v Kongressbericht Bachfest Leipzig 1985. Leipzig 1988, s. 99–111.
  • Über den Wert von Musikinstrumenten. v Arbeitsblatt Nr. 2 der Sächsischen Akademie der Wissenschaften. Leipzig 1998, s. 25–31.
  • Gregorianischer Choral zur Zeit der zweiten Jahrtausendwende - Betrachtungen anläßlich der Ars Gregoriana von Helmut Kirchmeyer. v Arbeitsblatt Nr. 16 / I der Sächsischen Akademie der Wissenschaften. Leipzig 2000, s. 5–19.
  • Musen - muzeum - Musica. v Theatrum Instrumentorum Dresdense. Schneverdingen 2003, s. 27–35.
  • Sämtliche Artikel über Musikinstrumente und Instrumentenbauer in 7 verschiedenen Ausgaben von Meyers Lexikon. Lipsko 1968–1980.
  • Sämtliche Artikel über Musikinstrumente und Instrumentenbauer sowie über musikalisch-liturgische Begriffe im Lexikon der Renaissance. Lipsko 1989.

Edice

  • S K. Fiedlerem, P. Nedem, K. Petermannem: Volkslieder aus deutschen Landschaften.[5] 7 svazků: ​​Obersachsen (1958), Harz (1957), Hessen (1958), Thüringen (1959), Sachsen-Anhalt (1958) Lausitzer Sorben (1960), Mecklenburg (1960).

Literatura

  • Winfried Schrammek. v Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG), Metzler-Verlag, svazek 15, 2006, ISBN  3-476-41022-6, str. 27.

Reference

  1. ^ Über Ursprung und Anfänge der Musik na WorldCat
  2. ^ Bach-Orgeln v Thüringen und Sachsen. na WorldCat
  3. ^ Magister und Musicus. Hans Grüß zum Gedenken na WorldCat
  4. ^ Über das Jodeln im Harz: eine Studie zur musikalischen Volkskunde der Gegenwart na WorldCat
  5. ^ Volkslieder aus deutschen Landschaften na WorldCat

externí odkazy