Wilhelmina FitzClarence, hraběnka z Munsteru - Wilhelmina FitzClarence, Countess of Munster

Wilhelmina Kennedy-Erskine
Hraběnka z Munsteru
Hraběnka Munster.jpg
Hraběnka z Munsteru, jak je zobrazena na průčelí její autobiografie (publikováno 1904)
narozený(1830-06-27)27. června 1830
Dun House, Montrose, Skotsko
Zemřel9. října 1906(1906-10-09) (ve věku 76)
Vznešená rodinaFitzClarence
Manžel (y)William FitzClarence, 2. hrabě z Munster
Problém
Edward, vikomt FitzClarence
Hon. Lionel Frederick Archibald
Geoffrey FitzClarence, 3. hrabě z Munster
Hon. Arthur Falkland Manners
Aubrey FitzClarence, 4. hrabě z Munster
Hon. William George
Hon. Harold Edward
Lady Lillian Boyd
Lady Dorothea Lee-Warner
OtecHon. John Kennedy-Erskine
MatkaLady Augusta FitzClarence
obsazeníPeeress, romanopisec
Podpis Hraběnka Munster signature.jpg

Wilhelmina FitzClarence, hraběnka z Munsteru (rozená Kennedy-Erskine; 27 června 1830 - 09.10.1906) byl britský vrstevník a romanopisec. Její matka, Lady Augusta FitzClarence, byla nelegitimní dcera William IV Spojeného království; Wilhelmina, také známá jako Mina, se narodila den po Vilémově nástupnictví jako monarcha. Jako mladá dívka cestovala po celé Evropě a navštěvovala dvory Francie a Hannover. V roce 1855 se Mina provdala za svého bratrance William FitzClarence, 2. hrabě z Munster; měli by devět dětí, včetně 3. místo a 4. místo Hrabě z Munsteru.

Hrabě a hraběnka z Munsteru žily v Náměstí Palmeira v Brighton. Později v životě se Lady Munster stala romanopiskyní a spisovatelkou povídek. V roce 1889 vydala svůj první román, Dorinda; vteřina, Skotský hrabě, následoval o dva roky později. V roce 1896 vyšlo Strašidelné příběhy, sbírka příběhů o nadpřirozených, na které se dnes z velké části zapomnělo. Lady Munster také vytvořila autobiografii s názvem Moje vzpomínky a doplňky, který byl propuštěn v roce 1904. O dva roky později zemřela.

Rodina a časný život

Wilhelmina (že jo) s matkou lady Augustou a dvěma sourozenci. Maloval John Hayter, c. 1831

Wilhelmina "Mina" Kennedy-Erskine se narodila 27. června 1830 v Dun House, Montrose, Skotsko. Byla druhým dítětem Hon. John Kennedy-Erskine a jeho manželka Lady Augusta FitzClarence, nelegitimní dcera Vilém IV (který se stal panovníkem den před Mina narozením).[1][2] Její otec, druhý syn 13. hrabě z Cassilis, byl kapitánem s 16. kopiníci a podkoní králi Vilémovi, než zemřel v roce 1831 ve věku 28 let.[3][4] Její babička z otcovy strany, Anne Watts, byla potomkem Schuylerova rodina, rodina Van Cortlandt (včetně Stephanus Van Cortlandt ) a rodina Delanceyů z Britská Severní Amerika.[5]

Mina bydlela se svou ovdovělou matkou a dvěma sourozenci v "okouzlujícím cihlovém domě" na ulici řeka Temže volal Railshead, který byl hned vedle domu ve vlastnictví jejích prarodičů z otcovy strany.[6] Král William rodinu často navštěvoval a Minu měl docela rád;[7] při jedné příležitosti navštívil, aby uklidnil svou dceru, když tří nebo čtyřletá Mina téměř zemřela na „velmi nebezpečnou mozkovou horečku“.[8] Kennedy-Erskines také často navštěvovali Windsorský zámek za vlády krále.[9]

Pět let po smrti Kennedyho-Erskina se lady Augusta provdala Lord Frederick Gordon-Hallyburton, rozhodnutí, které se nelíbilo rodičům jejího prvního manžela.[10] Toto rozhodnutí vedlo k odchodu lady Augusty z Railshead. V roce 1837 se stala státní hospodyní v Kensingtonský palác po smrti její sestry, Lady De L'Isle.[1][11][12] Mina tam žila, dokud se nevdala.[13] Ona a její sestra Millicent si užívali hudbu a milovali italskou sopranistku Marietta Alboni. Italský mistr zpěvu sester tajně domluvil schůzku s Alboni, ale setkání nedopadlo dobře; zpěvačka zjistila, že jsou dcerami „hospodyně“, a za předpokladu, že to nejsou dámy, brzy poté odešla.[14]

Na konci 40. let 18. století cestovala Mina se svou rodinou po Evropě, aby se „naučily jazyky a dokončily [své] vzdělání“.[15] Cesta začala v roce 1847, kdy Mina cestovala do Drážďany kvůli matčině touze, aby se její dcery učily německy.[16] Od roku 1847 do roku 1849 žila se svou rodinou v Paříži poblíž Arc de Triomphe a byli laskavě přijati francouzskou královskou rodinou v čele s Louis Philippe I. a Královna Marie Amelie.[17] Odešli brzy po králi a královně pád ze síly, protože město se náhle stalo nebezpečným pro ty z jejich postavení.[18] V roce 1850 navštívili dvůr Hannover a byli přijati Ernest Augustus, král Hannoveru a jeho rodina; později téhož roku se vrátili do Kensingtonského paláce a Miny a Millicent vyšel ve společnosti.[19]

Manželství

Hrabě z Munsteru jako karikovaný Spy (Leslie Ward ) v Vanity Fair, Únor 1882

Mina se provdala za svého plného bratrance William FitzClarence, 2. hrabě z Munster v Hrad Wemyss dne 17. dubna 1855 na dvojité svatbě, na které se provdala její sestra Millicent James Hay Erskine Wemyss.[20][21] Stejně jako Mina byl FitzClarence vnukem Williama IV; v mladém věku vystřídal svého otce 1. hrabě, který sloužil jako guvernér hradu Windsor a strážník Kulatá věž až do své sebevraždy v roce 1842.[22] FitzClarences cestovaly do Hamburku bezprostředně po svatbě a navštěvovaly místní schlosses a rodina Prince Christian of Schleswig-Holstein (kdo se později oženil Princezna Helena ).[23] Jejich první dítě, Edward, se narodilo do jednoho roku.[24] Pár měl devět dětí, z nichž čtyři přežily svou matku:

Hrabě a hraběnka z Munsteru žily v Náměstí Palmeira v Brighton.[30][31][32] Podle článku v časopise pro současné ženy Lady's Realm hraběnka žila velmi klidným životem. V roce 1897 časopis uvedl, že posledních třicet pět let žila v důchodu v Brightonu. Článek se domníval, že její připoutanost k městu byla způsobena vzpomínkami z dětství na návštěvu s králem Williamem.[30] V článku se také uvádí, že protože zdraví lorda Munstera selhalo, hraběnka žila ve „komparativní izolaci“, ačkoli její životní styl byl také připisován lásce k „tichému, literárnímu a uměleckému životu“.[30] Zemřela dne 9. října 1906,[33] ovdověla pět let.[34]

Literární kariéra

Prostředky knihovny o
Wilhelmina FitzClarence, hraběnka z Munsteru
Wilhelmina FitzClarence, hraběnka z Munsteru

Později v životě se Lady Munster stala romanopiskyní a spisovatelkou povídek a pod názvem hraběnka z Munsteru psala. Ve věku téměř šedesáti[35] vydala dva romány; její první, Dorinda, v roce 1889, a její druhá, Skotský hrabě, v roce 1891.[36] Spiknutí Dorinda zaměřena na mladou ženu, která se nakonec zabije poté, co svým přátelům ukradla umělecká díla. Oscar Wilde poznamenal Munsterovu schopnost psát Dorinda; přirovnal titulní hrdinku „mimořádně chytrého“ románu k „jakési urozené“ Becky Sharp,[37] a ocenil autorovu schopnost „kreslit ... několika věty nejživější portréty sociálních typů a sociálních výjimek“.[38] V roce 1888 se objevil článek Munstera o baladickém zpěvu Ženský svět, viktoriánský časopis pro ženy editovaný Wilde.[38] Skotský hrabě, který se soustředil na vulgárního skotského šlechtice jménem Lord Invergordon, byl současníky méně dobře přijat. Divák zveřejnil kritický přehled krátce po svém vydání, který naznačoval, že zavalení „opovržení společností bohatství a hodnosti“ románu bylo blízké Republikánství nebo socialismus.[39] Recenze byla kritizována Skotský hrabě za to, že postrádal „jakoukoli konstrukční nebo stylovou hodnotu“, a dodal, že Lady Munster „nebyla a nikdy nebude schopnou romanopiskyní“.[39]

V roce 1896 Munster propuštěn Strašidelné příběhy, sbírka příběhů „napsaných podobným způsobem jako účty skutečných strašidel“.[40][36] Lady's Realm považoval její příběhy za založené na faktech.[30] Pozitivní recenze Strašidelné příběhy byla zveřejněna v Sobotní recenze v 1897, ve kterém byly příběhy popsány jako „zábavné a dramatické“, ale bylo poznamenáno, že ne všechny byly založeny na nadpřirozených událostech.[41] Hugh Lamb do svého vydaného svazku z roku 1979 zahrnul „překvapivě pochmurný“ příběh hraběnky „Duch Tyburna“ Příběhy z plynového hřbitova. V té době napsal, že díla lady Munsterové byla „bibliofily a antology od její smrti zcela přehlížena“.[36] Lamb to považoval za politováníhodné, jak uvažoval Strašidelné příběhy „možná její nejlepší dílo“ a jedna ze „skutečně reprezentativních sbírek viktoriánských strašidelných příběhů“.[36] Jehněčí také zahrnoval další z jejích příběhů, "Duch Page-Boy", v antologii z roku 1988.[42] Nicméně, moderní autor a editor Douglas A. Anderson nazval příběhy hraběnky „standardní, melodramatické jízdné“, které jsou „dokonale zapomenutelné“.[40]

V roce 1904 Lady Munster vytvořila autobiografii s názvem Moje vzpomínky a doplňky. Ve své úvodní slovo, vysvětlila, že „někteří vážení přátelé“ ji přesvědčili, aby to napsala, a to navzdory své neochotě, protože její „dlouhý život“ byl svědkem „ne několika zajímavých událostí“.[43] Kniha byla nazývána její "hlavní práce" v Manchester Guardian v době její smrti v roce 1906.[44] Hraběnka napsala celou knihu po paměti a vyjádřila politování nad tím, že se vzdala psaní deníku jako mladá dívka poté, co ji někdo jiný přečetl nesprávně.[45] Autobiografie zahrnovala několik vyprávěných pozorování ženského ducha „Zeleného Jeana“ na zámku Wemyss; Lady Munster tvrdila, že několik členů její rodiny, včetně Millicent, vidělo ducha, když tam zůstal.[46]

Původ

Reference

  1. ^ A b Wright 1837, str. 854.
  2. ^ FitzClarence 1904, str. 3.
  3. ^ „Třetí salonek královny“. Pozorovatel. 27. března 1831. str. 1.
  4. ^ Lodge a kol. 1832, str. 13.
  5. ^ Šlechtický titul: genealogický průzkum šlechtického titulu Británie a královských rodin v Evropě http://www.thepeerage.com/p2438.htm#i24371. Zpřístupněno 11. února 2015.
  6. ^ FitzClarence 1904, s. 5–7.
  7. ^ Akademie a literatura, str. 454.
  8. ^ FitzClarence 1904, str. 8.
  9. ^ FitzClarence 1904, str. 34.
  10. ^ FitzClarence 1904, str. 40.
  11. ^ Cambridge 1900, str. 25.
  12. ^ FitzClarence 1904, str. 42.
  13. ^ FitzClarence 1904, str. 50.
  14. ^ FitzClarence 1904, str. 61–64.
  15. ^ FitzClarence 1904, str. 83.
  16. ^ FitzClarence 1904, str. 83–84.
  17. ^ FitzClarence 1904, str. 110–17.
  18. ^ FitzClarence 1904, str. 120–23.
  19. ^ FitzClarence 1904, s. 129–44.
  20. ^ Julian Stanley Long 1916, str. 201.
  21. ^ FitzClarence 1904, str. 152.
  22. ^ Reynolds 2004.
  23. ^ FitzClarence 1904, str. 153–56.
  24. ^ A b C d E F G Fox-Davies 1895, str. 722.
  25. ^ A b C d E F G h i Lodge a kol. 1890, str. 453.
  26. ^ A b C Mosley 1999, str. 2035.
  27. ^ Mosley 1999, str. 48.
  28. ^ Mosley 2003, str. 470.
  29. ^ „Lady Dorothea Augusta Lee-Warner“. Národní galerie portrétů. Citováno 17. února 2014.
  30. ^ A b C d Lady's Realm, str. 197.
  31. ^ Dod 1903, str. 654.
  32. ^ Addison & Oakes 1901, str. 821.
  33. ^ Brooke & Sladen 1907, str. 1275.
  34. ^ Debrett, str. 601.
  35. ^ Wilson 2000, str. 219.
  36. ^ A b C d Jehněčí 1979, str. 163.
  37. ^ Wilde 1910, str. 110.
  38. ^ A b Youngkin 2013.
  39. ^ A b Divák, str. 297.
  40. ^ A b Anderson 2012.
  41. ^ Cook a kol. 1897, str. 230.
  42. ^ Jehněčí 1988, str. 208.
  43. ^ FitzClarence 1904, str. vii.
  44. ^ "Pamětní oznámení". Manchester Guardian. 12. října 1906. str. 7.
  45. ^ FitzClarence 1904, str. 112.
  46. ^ FitzClarence 1904, str. 159–64.
Citované práce

externí odkazy