Wilhelm Liebknecht - Wilhelm Liebknecht - Wikipedia

Wilhelm Liebknecht

Wilhelm Martin Philipp Christian Ludwig Liebknecht[1] (29. Března 1826 - 7. Srpna 1900) byl německý socialista a jeden z hlavních zakladatelů Sociálně demokratická strana Německa (SPD). Jeho politická kariéra byla průkopnickým projektem kombinujícím marxistickou revoluční teorii s praktickou legální politickou činností. Pod jeho vedením se SPD rozrostla z malé sekty a stala se největší německou politickou stranou. Byl otcem Karl Liebknecht a Theodor Liebknecht.

Životopis

Raná léta

Wilhelm Liebknecht se narodil v roce 1826 v Giessen, syn Kathariny Elisabeth Henrietta (rozená Hirsch) a Hesián veřejný činitel Ludwig Christian Liebknecht.[2] Liebknecht vyrůstal u příbuzných po smrti svých rodičů v roce 1832. Od roku 1832 do roku 1842 chodil do školy na Tělocvična Giessen,[3] pak začal studovat filologie, teologie a filozofie v Giessenu, Berlín a Marburg. Studoval spisy sv. Šimona, od nichž získal svůj první zájem o komunismus, a byl přeměněn na extrémní republikánské teorie, jejichž centrem byl Giessen.[3] Po několika potížích s úřady v důsledku účasti na studentském radikalismu se Liebknecht rozhodl emigrovat do Spojených států.

Ve vlaku do přístavního města se zcela náhodou setkal s ředitelem progresivní školy ve švýcarském Curychu a Liebknecht se impulzivně rozhodl přijmout nabídku být neplaceným učitelem na této škole. Tak se ocitl ve Švýcarsku v roce 1847 jako občanská válka začalo v té zemi. O těchto událostech informoval německé noviny Mannheimer Abendzeitung, zahájil novinářskou kariéru, které by se věnoval v příštích pěti desetiletích.

Revoluce roku 1848

Když revoluce vybuchl dovnitř Paříž v únoru 1848 spěchal na scénu Liebknecht. Přijel příliš pozdě na to, aby toho v Paříži dokázal hodně, ale připojil se k legii, která cestovala do Německa, aby tam podnítila revoluci. Během této špatně naplánované expedice byl zatčen Baden a obviněn ze zrady. V předvečer jeho soudu vypukla revoluce ještě jednou a dav zajistil jeho propuštění. Poté se stal členem Badische Volkswehr a pobočník Gustav von Struve a bojoval v nešťastném Reichverfassungskämpfe („federální ústavní války“). Po porážce revolucionářů utekl do Švýcarsko a stal se vedoucím členem Genfer Arbeiterverein (Worker's Association of Geneva), kde se setkal Friedrich Engels.

Roky vyhnanství

V roce 1850 byl Liebknecht zatčen za své iniciativy sjednotit švýcarské německé dělnické asociace a byl vykázán ze země. S několika dostupnými možnostmi, stejně jako mnoho veteránů z nedávno neúspěšné revoluce, přesídlil do exilu do Londýna,[3] kde pobýval od roku 1850 do roku 1862. Tam se stal členem Komunistická liga. Během těchto let si vybudoval celoživotní přátelství a spolupráci Karl Marx.[4] V roce 1862 se po amnestii pro účastníky revoluce v roce 1848 vrátil do Německo a stal se členem Ferdinand Lassalle je Obecné německé dělnické sdružení (Allgemeiner Deutscher Arbeiterverein, ADAV), předchůdce Sociálně demokratická strana Německa (SPD).

Návrat do Německa

V letech 1864 až 1865 pracoval pro časopis také Liebknecht Der Social-Demokrat (Sociální demokrat) publikováno Jean Baptista von Schweitzer. Brzy však zjistil, že nesouhlasí s přátelským postavením papíru vůči Prusku a jeho novému ministrovi Otto von Bismarck. Liebknecht tedy opustil redakci a byl nucen opustit ADAV kvůli tlaku Schweitzera. Poté, co byl vystěhován z Berlín vládními orgány se Liebknecht přestěhoval do Lipsko kde se setkal August Bebel, s nímž založil Sächsische Volkspartei (Saská lidová strana ) v roce 1867 a Sociálně demokratická dělnická strana Německa (Sozialdemokratische Arbeiterpartei Deutschlands, SDAP) v roce 1869 v Eisenach. Během těchto let byl zvolen do národního zákonodárného sboru, kde vedl rozhodnou, ale marnou opozici vůči Bismarckově politice. Liebknecht byl také redaktorem stranických novin, Der Volksstaat (Lidový stát).

Když Franco-pruská válka začal v roce 1870, Liebknecht pomocí svých novin agitoval proti válce a vyzýval pracující muže na obou stranách hranice, aby se spojili při svržení vládnoucí třídy. V důsledku toho byli spolu s Bebelem zatčeni a obviněni ze zrady. Stojí za zmínku, že Liebknecht se postavil proti válce bez ohledu na to, která strana ji zahájila. Jeho výzva k revoluční opozici proti válce přímo odporuje tomu, co by jeho strana (SPD) udělala v roce 1914, kdy první světová válka začal, protože v té době, kdy byl Liebknecht dávno mrtvý, se jeho nástupci rozhodli podpořit německou věc ve válce.

Zrada soud

V roce 1872 byli oba Liebknecht a Bebel odsouzeni a odsouzeni na dva roky Festungshaft („uvěznění v pevnosti“). Bylo to šestnáctkrát, co Liebknechtova politika vyústila v jeho přesvědčení a uvěznění.

Návrat k politice

Poté, co byl znovu zvolen do Říšský sněm v roce 1874 hrál Liebknecht klíčovou roli při sloučení SDAP a Lassalle ADAV do Socialistická dělnická strana Německa (Sozialistische Arbeiterpartei Deutschlands, SAPD) v Gotha v roce 1875. Stal se také vydavatelem nově založeného stranického orgánu Vorwärts (Vpřed), prosazující integraci marxista teorie do programu SAPD ve svých článcích.

V letech 1878 až 1890 německá vláda postavila Liebknechtovu stranu mimo zákon, ale podmínky zákona jí umožnily účastnit se voleb a jejím voleným delegátům účastnit se Reichstagu. Liebknecht využil svého postavení člena Reichstagu ke kritice politické situace a postavil se proti tendencím jeho vlastní strany k anarchismu na jedné straně a ubytování s Bismarckem na straně druhé. V roce 1890 se SPD, která si zachovala radikální a jednotný postoj, vymanila ze zákona a získala 20% hlasů ve volbách do Reichstagu.

V roce 1891 se Liebknecht stal šéfredaktorem Vorwärts a jeden z původců nové marxisticky inspirované party platformy SPD. Po celé toto desetiletí pokračoval ve službě v Reichstagu a vystupoval na politických sjezdech SPD jako významný referent. Přes svůj pokročilý věk byl také významným organizátorem Druhá socialistická internacionála.

Smrt a dědictví

Liebknecht zemřel ve věku 74 let dne 7. srpna 1900 v Charlottenburg, předměstí Berlín. K jeho pohřebnímu průvodu se připojilo 50 000 lidí.[Citace je zapotřebí ]

Funguje

  • Robert Blum und Seine Zeit, Nürnberg, 1896 (německy)
  • Ein Blick in die Neue Welt, Stuttgart, 1887
  • Die Emscher Depesche oder wie Kriege gemacht werden, Nürnberg, 1895
  • Robert Owen: Sein Leben und sozialpolitischen Wirken, Norimberk, 1892
  • Zur Grund- und Bodenfrage, Lipsko, 1876
  • Karl Marx: Životopisné paměti, Chicago, 1906

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ O politickém postavení sociální demokracie.
  2. ^ Lane, A. T. (1995). Biografický slovník evropských vedoucích pracovníků, svazek 1. Greenwood Publishing Group. str. 573. ISBN  0-313-26456-2.
  3. ^ A b C Chisholm, Hugh, ed. (1911). „Liebknecht, Wilhelm“. Encyklopedie Britannica. 16 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 592.
  4. ^ Wilhelm Liebknecht (1901). Karl Marx: Životopisné paměti ... C.H. Kerr.

Další čtení

  • Raymond H. Dominick III, Wilhelm Liebknecht a založení Německé sociálně demokratické strany. Chapel Hill, NC: University of North Carolina Press, 1982.
  • Pelz, William A. (ed.), Wilhelm Liebknecht a německá sociální demokracie: Dokumentární historie. Westport, CT: Greenwood Press, 1994.

externí odkazy