Wilhelm Knöchel - Wilhelm Knöchel

Wilhelm Knöchel (8. listopadu 1899 - 24. července 1944) byl a Němec komunistická strana aktivista a organizátor, který poté 1933 se stal anti-vláda odbojový aktivista. Jeho soud trval deset minut. Byl popraven / zavražděn u Věznice Brandenburg-Görden, kousek venku Berlín, na západ od města.[1][2]

Život

Provenience a raná léta

Wilhelm Knöchel se narodil v Sociálně demokratické rodina dělnické třídy v Offenbach, kousek nahoruřeka z Frankfurt. Kvalifikoval se a pracoval jako operátor továrního stroje ("Dreher"). V roce 1917 byl odveden do Císařská armáda, krátce poté byl těžce zraněn.[3] Existují také odkazy na to, že pracoval jako technik údržby dolů („Grubenschlosser“).[1] V roce 1919, s Německo postiženy akutními ekonomickými problémy a zejména ve městech, a posloupnost revolučních povstání, Knöchel se připojil k Sociálně demokratická strana („Sozialdemokratische Partei Deutschlands“ / SPD).[2] V roce 1920 se přestěhoval při hledání práce do průmyslově životně důležitých a mezinárodně kritické Porúří.[4] Zdroje se liší v tom, zda to bylo v roce 1920[2] nebo 1923[1] že přešel na nedávno vytvořené komunistická strana. V letech 1924 až 1930 byl členem vedoucího týmu strany pro Dortmund region („... des Unterbezirk Dortmund“). V roce 1930, po smrti své první manželky, se vrátil do Offenbach, kde bylo dohodnuto, že jeho dcera by měla být vychovávána příbuznými.[3] Knöchel byl nyní zaměstnán jako večírek oficiální.[1][5]

Nacionálně socialistické roky

Během pozdější části roku 1931 nebo počátkem roku 1932 se Wilhelm Knöchel přesídlil přes Československo do Sovětský svaz kde pracoval jako horník.[5] V letech 1932 až 1934 studoval na Mezinárodní Leninova škola („Международная ленинская школа“) provozuje Kominterna v Moskva. Zatímco byl pryč, v lednu 1933 Národní socialisté převzal moc a neztratil čas transformující se Německo do a jedna strana diktatura. To znamenalo, že v době, kdy se vrátil Německo členství v komunistická strana se stal nezákonným. Knöchel přesto zůstal aktivním členem a od roku 1934 pracoval jako hlavní poradce („Oberberater“) pro tým podzemních večírků v "Wasserkante" (Hamburk) okres, ve kterém byla před zákazem obzvláště silná komunistická strana.[1]

Knöchel se zúčastnil tzv. Večírku „Bruselská konference“ v Moskvě v říjnu 1935. (Ve stranických sděleních to bylo zavádějícím způsobem označeno jako „bruselská konference“ během plánovacího procesu, aby se zmátlo Německé bezpečnostní služby.) Byl zvolen kandidátem na Ústřední výbor členství. Do této doby byla většina aktivních členů německé komunistické strany buď zatčena, nebo uprchla do exilu. V roce 1936 byl poslán do Amsterdam kde se spojil Wilhelm Beuttel zřídit „tým západního vedení“ pro stranu ve vyhnanství: většina dotyčné politické aktivity byla nicméně prováděna v podmínkách extrémního a rostoucího nebezpečí soudruhy působícími „v podzemí“ v Porýní, a to zejména v Porúří kde byl kladen důraz na komunistický odpor organizovaný prostřednictvím (nelegálního) odborového hnutí v ekonomicky důležitých uhelných dolech. Byl spoluzakladatelem a tajemníkem „Komunistického výboru pro německé horníky odborových svazů“ („... kommunistische Ausschuss freigewerkschaftlicher Bergarbeiter Deutschlands“). V roce 1938 byl zvolen za člena výkonné moci „The Miners 'International“ („Bergarbeiterinternationale“). Zdroje také odkazují na rozsáhlé vzdělávání a propagandistické práce v oblasti Rýna.[1][5]

Válečné roky

V lednu 1939 se zúčastnil tzv. Stranického tzv „Bernská konference“, který se konal ne ve Švýcarsku, ale na Draveil, pouze venku Paříž. Byl zvolen na plný počet Ústřední výbor členství. Později téhož roku, v srpnu 1939, Nacisticko-sovětská dohoda o neútočení otevřela cestu novému rozdělení Polska. Příští měsíc bylo napadeno Polsko od západu a o dva týdny později z východu. To znamenalo vypuknutí Druhá světová válka. „Západní vedoucí tým“ strany v Amsterdam byla dána odpovědnost nejen za činnosti v EU Holandsko, ale také v Belgie a Švýcarsko. Válečné podmínky však znamenají, že komunikační kanály mezi Amsterdamem, kde Knöchel žil od roku 1936, a zbývající sítí stranických aktivistů přes hranice v Německu, byly narušeny nebo přerušeny. Zdroje o jeho činnosti v letech 1940 a 1941 mlčí.[1][4][5]

Dne 8. ledna 1942 Wilhelm Knöchel znovu vstoupil Německo a v přestrojení za potulného specialistu na leštění stříbra nelegálně cestoval přes Düsseldorf do Porúří. Tady nebyl schopen najít bezpečné místo, kde by se mohl usadit. Proto se přesunul k Berlín, kde byl podporován Alfred Kowalke.[2] V průběhu roku 1942 podnikl několik cest do Düsseldorf, Essen a Wuppertal což mu umožnilo přímo se zapojit do politických diskusí s pracovníky v řadě různých továren. Kromě toho tři z jeho kontaktů z jeho času v Amsterdamu byli stále aktivní v Porúří.[2] Ze své základny v Berlíně, kde se spojil Willi Seng zjistit, co bylo v některých zdrojích označeno jako „skupina Knöchel-Seng [odpor]“ („Knöchel-Seng-Gruppe“), byl také schopen udržovat dalekosáhlé kontakty s exilovými vůdci stran v Stockholm, Amsterdam av mnohem omezenější míře rozhlasem s ostatními členy ústředního výboru strany v Moskva.[5] Vztahy s vedoucím týmem v Moskvě byly vždy napjaté a Knöchel přestal být kritický vůči směrnicím přijatým od Moskevský tým. Jak v jedné fázi napsal svému partnerovi Cillymu Hansmannovi (1908 - 1984), který pro něj převzal kurýrní práci: „Sedí ti chlapi v Moskvě na Měsíci?“.[A][1]

Zdroje jsou nejasné o tom, co vlastně komunistický politický aktivismus uvnitř nacistického Německa zahrnoval, ale rozhodně to zahrnovalo výrobu a distribuci politických letáků a podstatnějších publikací, které byly nedbale ponechávány na lavičkách v parku, na veřejných toaletách nebo ve vlacích a tramvajích. Podle alespoň jednoho zdroje exiloví vůdci Německá komunistická strana reagoval na vypuknutí války na konci roku 1939 usnesením, že soudruzi v zahraničí by se měli infiltrovat zpět do Německa a zapojit se do politického aktivismu, podle pokynů týmu ústředního výboru v exilu v Moskvě. Zdá se však, že Wilhelm Knöchel a relativně malý počet jeho spolupracovníků byli jediní, kteří se během tohoto období úspěšně pokusili o založení komunistické odbojové skupiny v Německu. Byly důvody. V průběhu ledna bylo zajato několik členů skupiny, počínaje dnem 12. ledna 1943 s Alfons Kaps. Kaps byl vyslýchán a krutě mučen a lze usoudit, že poskytl informace, které jeho vyšetřovatele vedly k dalším členům odbojové skupiny.[6] Dne 30. ledna 1943 byl v berlínském bytě soudruhů zatčen také Wilhelm Knöchel Charlotte a Erich Garske. Zatčení tohoto mimořádně produktivního protinacistického aktivisty představovalo velký triumf pro bezpečnostní služby.[1][4] Pokus nalákat ho na schůzku, kterou připravil jeho starší soudruh Willi Seng o několik dní dříve selhal, protože byl nemocný v posteli, příliš nemocný, aby se mohl zúčastnit. Ukázalo se, že několik soudruhů, včetně Seng, bylo 20. ledna zatčeno a podrobeno „vylepšeným vyšetřovacím technikám“ (mučení), aby ho přesvědčil, aby toto setkání uspořádal.[7] Zdá se, že když schůzka neproběhla, byla Seng také přesvědčena, aby prozradila Knöchelův berlínský úkryt.[1][5]

Po jeho zatčení je pravděpodobné, že Wilhelm Knöchel byl podroben stejné míře extrémního mučení jako Seng (a další zatčeni současně). Je známo, že dne 17. února 1943 nabídl své Gestapo vyšetřovatelům dohodu, která by zahrnovala jeho práci pro ně jako „V-Mann“ (spolupracovník / informátor). Následné spekulace o tom, proč to udělal, byly neprůkazné, ačkoli teorií není nedostatek. Po výslechu byl převezen do koncentračního tábora (v některých zdrojích označen jako vězení a v jiných jako tábor) v Scheveningen na holandský pobřeží.[1] V létě 1944 byl převezen zpět do Berlína, kde 12. června 1944 čelil bitvě speciální „Lidový soud“.[1] Knöchelův „soudní proces“ vedl předseda soudu, Dr. Roland Freisler, sám.[5] Slyšení trvalo jen deset minut,[3] a skončilo to tím, že Knöchel byl odsouzen k trestu smrti, shledán vinným z příliš známého obvinění v té době z „Přípravy na velezradu“ („Vorbereitung zum Hoch- und Landesverrat“).[4] Ostatní členové skupiny, včetně Willi Seng, Alfons Kaps,[8] Alfred Kowalke,[9] a Wilhelm Beuttel[10] byli současně odsouzeni k smrti.[1] Wilhelm Knöchel byl popraven / zavražděn u Věznice Brandenburg-Görden dne 24. července 1944.[1]

Osobní

Během svého působení v Porúří, v roce 1922, se Wilhelm Knöchel oženil s válečnou vdovou, která přišla k manželství se dvěma dětmi. Třetí dítě páru, Inge, se narodilo v roce 1921. Jeho manželka však v roce 1930 zemřela mladá.[4][5]


Poznámky

  1. ^ „Sitzen umírá v Moskau auf dem Mond?[1]"

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Hermann Weber; Andreas Herbst. „Knöchel, Wilhelm * 8. 11. 1899, † 12. 6. 1944“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 7. září 2019.
  2. ^ A b C d E „Wilhelm Knöchel 8. listopadu 1899 - 24. července 1944“. Gedenkstätte Deutscher Widerstand, Berlín. Citováno 7. září 2019.
  3. ^ A b C Peter Steinbach; Johannes Tuchel; Ursula Adam (1998). Knöchel, Wilhelm (8. 11. 1899 - 24. 7. 1944). Lexikon des Widerstandes, 1933-1945. CH Beck. str. 113–114. ISBN  978-3-406-43861-5.
  4. ^ A b C d E „Stolperstein für Wilhelm Knöchel“. Offenbacher Stadtinformation Gesellschaft mbH. Citováno 7. září 2019.
  5. ^ A b C d E F G h Walter Tüsfeld (1983). „Der Friedenskaempfer“ (PDF). Eine Ausstellung zu Ehren der vom "Volksgericht" zum Tode verurteilten Kommunisten Hans Grüning und Wilhelm Knöchel. Stadtteilgruppen der DKP Hombruch und Barop. Citováno 7. září 2019.
  6. ^ Thomas Gebauer (2011). Das KPD-Dezernat der Gestapo Düsseldorf. disserta Verlag. str. 341–340. ISBN  978-3-942109-74-1.
  7. ^ Hermann Weber; Andreas Herbst. „Seng, Willi * 11.2.1909, † 24.5.1944“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag., Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 8. září 2019.
  8. ^ „Alfons Kaps 03. dubna 1901 - 03.1944“. Gedenkstätte Deutscher Widerstand, Berlín. Citováno 9. září 2019.
  9. ^ Hermann Weber; Andreas Herbst. „Kowalke, Alfred * 11.4.1907, † 6.3.1944“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 9. září 2019.
  10. ^ Hermann Weber; Andreas Herbst. „Beuttel, Wilhelm * 10. 8. 1900, † 27. 7. 1944“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 9. září 2019.