Werhof proti Freeway Traffic Systems GmbH & Co KG - Werhof v Freeway Traffic Systems GmbH & Co KG
| Werhof proti Freeway Traffic Systems GmbH & Co KG | |
|---|---|
| Soud | Evropský soudní dvůr |
| Citace | (2006) C-499/04 [2006] Sb. Rozh. I-2397 |
| Klíčová slova | |
| Směrnice o obchodních převodech, Německé kolektivní smlouvy | |
Werhof proti Freeway Traffic Systems GmbH & Co KG (2006) C-499/04 je Evropské pracovní právo případ týkající se minimálního minima požadavků v Evropské unii na vymahatelnost kolektivní smlouvy po převodu podniku.
Fakta
Pan Werhof tvrdil, že by měl mít výhodu zvýšení mzdy o 2,6% do roku 2002 kolektivní souhlas mezi IG Metall a AGV, federace kovů a elektřiny Nordrhein-Westfalen od Freeway KG, jeho zaměstnavatele od roku 1999. Freeway nebyl členem AGV a v roce 2001 přiměl pana Werhofa k podpisu dohody vzdávající se všech individuálních zaměstnaneckých práv na zvyšování mezd, které mohl nárok na základě předchozí kolektivní smlouvy výměnou za jednorázovou výplatu mzdy podle nové kolektivní smlouvy se stávajícími pracovníky. Freeway KG předtím byla DUEWAG AG, která byla převedena do společnosti Siemens a poté se oddělila, ačkoli DUEWAG AG byla stranou průmyslové kolektivní smlouvy AGV. Pan Werhof tvrdil, že má nárok na zvýšení mezd, jak bylo aktualizováno v kolektivní smlouvě, která byla převedena na jeho nového zaměstnavatele podle Bürgerliches Gesetzbuch § 613a odst. 1 nebo alternativně v rámci EU Směrnice o obchodních převodech.
Rozsudek
Landesarbeitsgericht
Landesarbeitsgericht Düsseldorf rozhodl, že podle § 613a odst. 1 BGB, který měl provést článek 3, bylo podle ustáleného zákona Werhof bez nároku, ale odkazoval se na ESD, zda je to slučitelné s minimálními normami Směrnice o obchodních převodech článek 3.
Evropský soudní dvůr
ESD rozhodl, že pokud pracovní smlouva odkazuje na kolektivní smlouvu, která je pro převodce závazná, nabyvatel, který není její stranou, není vázán kolektivními smlouvami navazujícími na smlouvu platnou v době převodu. Poznamenal, že ze smluvní svobody vyplývá, že dvě strany nemohou ukládat povinnosti třetím osobám bez jejich souhlasu, ale BTD 2001 porušuje tuto zásadu ochrany zaměstnanců. Zdůraznil, že tento názor je slučitelný se zásadou Svoboda sdružování.
23 Nejprve je třeba zdůraznit, že smlouva se vyznačuje zásadou svoboda smluvních stran zařídit své vlastní záležitosti, podle nichž mohou strany zejména svobodně uzavírat vzájemné závazky. Podle této zásady a v situaci, jako je situace v původním řízení, kdy žalovaný není členem žádného sdružení zaměstnavatelů a není vázán žádnou kolektivní smlouvou, se proto práva a povinnosti vyplývající z takové dohody nepoužijí k tomu zpravidla. Jinak by, jak uvedl generální advokát v bodě 52 svého stanoviska, byla porušena zásada, že smlouvy nemohou ukládat povinnosti třetím osobám.
24 Pokud však jde o převod podniku a jeho důsledky pro pracovněprávní vztahy, bezpodmínečné použití výše uvedené zásady by mohlo vést k narušení práv, která zaměstnanec na základě svého pracovní smlouva a kolektivní souhlas účastníkem byl zaměstnavatel převádějící podnik, nikoli však nabyvatel. Proto se zákonodárce Společenství snažil zajistit, aby při převodu podniku měli zaměstnanci zvláštní ochranu, která má zabránit erozi, která by mohla vyplynout z použití této zásady.
25 Mimoto podle judikatury Soudního dvora má směrnice chránit práva zaměstnanců v případě změny zaměstnavatele tím, že jim umožní pokračovat v práci pro nového zaměstnavatele za stejných podmínek, jaké jsou dohodnuty s převodce (viz mimo jiné věc 324/86 Daddy’s Dance Hall [1988] Sb. Rozh. 739, bod 9, věc C-362/89 D’Urso a další [1991] Sb. Rozh. I-4105, bod 9, a věc C-399/96 Evropské [1998] Sb. Rozh. I-6965, bod 37).
26 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že pravidla směrnice musí být považována za kogentní, takže se od nich nelze odchýlit způsobem nepříznivým pro zaměstnance (viz Martin, bod 39). Z toho vyplývá, že pracovní smlouvy a pracovněprávní vztahy existující ke dni převodu podniku mezi převodcem a pracovníky zaměstnanými v převáděném podniku jsou automaticky převedeny na nabyvatele pouhou skutečností převodu podniku ( v tomto smyslu D’Urso a další, bod 20, a věc C-305/94 Rotsart de Hertaing [1996] Sb. Rozh. I-5927, bod 18).
27 V tomto případě pracovní smlouva žalobce v původním řízení odkazuje, pokud jde o mzdy, na kolektivní smlouvu. Na tuto klauzuli pracovní smlouvy se vztahuje čl. 3 odst. 1 směrnice. Na základě směrnice jsou práva a povinnosti vyplývající z kolektivní smlouvy, na kterou odkazuje pracovní smlouva, automaticky převedeny na nového vlastníka, i když, stejně jako v původním řízení, není účastníkem žádné kolektivní smlouvy. Práva a povinnosti vyplývající z kolektivní smlouvy tedy nadále zavazují nového vlastníka i po převodu podniku.
28 Pokud jde o výklad čl. 3 odst. 1 směrnice, ustanovení odkazující na kolektivní smlouvu nemůže mít širší rozsah působnosti než dohoda, na kterou odkazuje. V důsledku toho je třeba zohlednit čl. 3 odst. 2 směrnice, který obsahuje omezení zásady použitelnosti kolektivní smlouvy, na kterou odkazuje pracovní smlouva.
29 Zaprvé, podmínky této kolektivní smlouvy musí být nadále dodržovány pouze do data jejího ukončení nebo skončení platnosti nebo vstupu v platnost nebo použití jiné kolektivní smlouvy. Znění směrnice tedy nijak nenaznačuje, že by zákonodárce Společenství zamýšlel, aby nabyvatel byl vázán jinými kolektivními smlouvami, než jsou smlouvy platné v době převodu, a v důsledku toho, že podmínky byly následně změněny prostřednictvím použití nové kolektivní smlouvy uzavřené po převodu. Takové posouzení je ostatně v souladu s cílem směrnice, kterým je pouze ochrana práv a povinností zaměstnanců platných v den převodu. Směrnice naopak neměla chránit pouhé očekávání ohledně práv, a tedy hypotetické výhody plynoucí z budoucích změn kolektivních smluv.
30 Zadruhé mohou členské státy omezit dobu pro dodržování podmínek vyplývajících z kolektivní smlouvy, pokud tato doba není kratší než jeden rok. Toto omezení je svým způsobem podpůrné, protože je použitelné, pokud ve lhůtě jedné z nich nenastane žádná z výše uvedených situací, tj. Ukončení nebo ukončení platnosti stávající kolektivní smlouvy nebo vstup v platnost nebo použití nové kolektivní smlouvy. rok po převodu.
31 Kromě toho, i když v souladu s cílem směrnice musí být chráněny zájmy zaměstnanců dotčených převodem, zájmy nabyvatele, který musí být schopen provádět úpravy a změny nezbytné pro výkon jeho činnosti, nelze ignorovat.
32 V této souvislosti je v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora při výkladu ustanovení směrnice třeba zohlednit zásadu soudržnosti právního řádu Společenství, která vyžaduje, aby sekundární právní předpisy Společenství byly vykládány v souladu s obecným zásady práva Společenství (v tomto smyslu viz věc C-1/02 Borgmann [2004] Sb. Rozh. I ‑ 3219, bod 30).
33 Svoboda sdružování, která rovněž zahrnuje právo nepřistoupit k sdružení nebo unii (viz v tomto smyslu Eur. Court of H.R., Sigurjónsson proti Islandu, rozsudek ze dne 30. června 1993, řada A, č. 264, § 35, a Gustafsson v. Švédsko, rozsudek ze dne 25. dubna 1996, Reports of Judgements and Decisions, 1996-II, s. 1 637, § 45) je zakotven v Článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950 a je jedním ze základních práv, která jsou v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora chráněna v právním řádu Společenství (věc C-415/93 Bosman [1995] Sb. Rozh. I ‑ 4921, bod 79), jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2 EU (viz věc C-274/99 P Connolly v. Komise [2001] Sb. I-1611).
34 Pokud by byl použit „dynamický“ výklad smluvní referenční doložky uvedené v bodě 18 tohoto rozsudku, podporovaný žalobcem, znamenalo by to, že budoucí kolektivní smlouvy se použijí na nabyvatele, který není účastníkem kolektivní smlouvy, a že jeho mohlo by být ovlivněno základní právo na členství ve sdružení.
35 Naproti tomu „statický“ výklad podporovaný žalovanou v původním řízení a německou vládou umožňuje zabránit situaci, kdy je nabyvatel podniku, který není účastníkem kolektivní smlouvy, vázán budoucí změny této dohody. Jeho právo nevstoupit do sdružení je tak plně chráněno.
36 Za těchto podmínek nemůže žalobce tvrdit, že doložka obsažená v individuální pracovní smlouvě a odkazující na kolektivní smlouvy uzavřené v určitém odvětví musí být nutně „dynamická“ a odkazuje na základě čl. 3 odst. 1 směrnice, na kolektivní smlouvy uzavřené po datu převodu podniku.
37 Z výše uvedeného vyplývá, že na první otázku je třeba odpovědět, že čl. 3 odst. 1 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v situaci, kdy pracovní smlouva odkazuje na kolektivní smlouvu zavazující převodce, nabyvatel, který není smluvní stranou takové dohody, není vázán kolektivními smlouvami následujícími po té, která byla platná v době převodu podniku.
Viz také
- Parkwood-Leisure Ltd v Alemo-Herron [2010] EWCA občan 24
- Howard Johnson Co v. Detroit Local Joint Executive Board 417 US 249 (1974)
- Whent v T Cartledge Ltd. [1997] IRLR 153, Hicks J rozhodl, že neexistuje žádný důvod, proč by se zaměstnavatel nemohl zavázat ke kolektivní smlouvě, která byla neustále aktualizována.