Weltsekttag - Weltsekttag - Wikipedia

První stránka manifestu vytištěná pro „Sekttag“ z roku 1805

The Internationaler Sekttag, Weltsekttag nebo Sekttag se slaví 9. dubna, příležitostně i v jiné dny, zejména mezi německy mluvícími studenty a členy Německý studentský sbor a Studentenverbindungen obecně.

Tradice Weltsekttag byla založena v krátkém prozatímním období oddělujícím války druhé a třetí koalice a byla zahájena mimo jiné německým básníkem Ludwig Achim von Arnim jako znamení jednoty proti tyranii Napoleon Bonaparte.

Dějiny

Sekttag z roku 1805

Achim von Arnim jako student v roce 1804.

Německý student a básník Carl Ludwig Börne byl první, kdo navrhl oslavu a Weltsekttag během akademické konference konané v Gießen 4. března 1805, aniž by upřednostňoval konkrétní datum. Tato myšlenka byla inspirována pokusy francouzských vinařů v předchozích letech zahájit kolektivní den výrazného odporu proti koaličním válkám a výsledným ekonomickým podmínkám, které měly silně negativní dopad na obchod s vínem. Tyto pokusy byly do značné míry neúspěšné. Nápad přinesl Ludwig Achim von Arnim Halle an der Saale, jedna z nejstarších a nejvýznamnějších německých univerzit a centrum literárního hnutí Německa Osvícení na konci 18. a na počátku 19. století, kde se ho chopili akademičtí „Kränzchen“ („malé kruhy“) a „Convente“ („konvence“) podobných společností.

Zatímco to byl básník Ludwig Achim von Arnim kdo přenesl původní nápad do Halle, byli to němečtí básníci Ludwig Börne a Clemens Brentano kteří byli zodpovědní za založení skutečné tradice pevné Sekttag během konference v Gießenu v roce 1805, kde bylo rozhodnutí přijato.

The Beschluss (rozhodnutí) Gießen zní takto:

Im Einvernehmen mit den politischen und freiheitlichen Organisationen der Studenten in ihrem Lande veranstalten die der Freiheit liebenden Sektgenießer aller Länder jedes Jahr einen Sekttag, oder mehrere, der in erster Linie der Agitation gegen den französischen Tyrannen dient. […] Der Sekttag muß einen Charakter tragen der alle Menschen und Völker repräsentirt und ist sorgfältig vorzubereiten.^[1]

V souladu s politickými a svobodnými organizacemi studenti v příslušných zemí milovníci dobrého vína milující svobodu budou každoročně oslavovat Sekttag jako otevřený projev protestů a agitace proti Francouzský tyran. […] Sekttag musí svým charakterem představovat všechny muže a všechny národy a musí být připraven s maximální péčí.

První Sekttag byl následně slaven 9. dubna 1805 v Německo, Rakousko a Švýcarsko. Volba data měla symbolicky představovat a podtrhnout šťastný a otevřený charakter Sekttagu.

Situace dnes

Dnes, více než 200 let po původních oslavách, se studenti každoročně scházejí 9. dubna (a také příležitostně v jiné dny, od univerzitního města po univerzitní město), a to buď v rámci organizovanějších forem tradice, nebo v méně formálních setkáních, k pití šumivé víno a uctít památku velkých básníků a studentů. Akademické kresby a malby z první poloviny 19. století nezřídka zobrazují studenta pití, který stojí na stole se sklenkou v ruce, což je výmluvným odkazem na popularitu, které se tradice brzy těší. Achim von Arnims nesmrtelný "Sektlied" je stále zpíván po celém světě německy mluvícími celebritami:

Schafft její den Sekt! - Ein brav Student

Zecht fest bis er verreckt

Voll bis zum Rand, doch výmluvný

Den Vollrausch er bezweckt!

Takže stürmen wir mit Saus und Braus

V die verlog'ne Welt hinaus

Und wer da bleibt allein zuhaus

Den holen wir beim Teufel raus!

Vivallera! Vivallera!

Reference

• Pfeifer, Heinz (1893) [1878]. Geschichte des Corps Rhenania Gießen. Corpsarchiv Rhenania Gießen.
• Matthias Asche: Geheime Eliten, Vortrag auf den Bensheimer Gesprächen 2011, gekürzt abgedruckt in FAZ vom 3. srpna 2011, Seite N5 unter dem Titel Pflanzschule rechtschaffener und dem Vaterlande brauchbarer Männer
• Erich Bauer, F. A. Pietzsch: Zum Göttinger Unitistenorden (1786-1799). Einst und Jetzt, Bd. 13 (1968), S. 55-67
• Friedrich Christian Laukhard: Der Mosellaner- oder Amicisten-Orden nach seiner Entstehung, inner Verfassung und Verbreitung auf den deutschen Universitäten dargestellt, Halle 1799
• Otto Deneke: Alte Göttinger Landsmannschaften, Göttingen 1937
• Peter Kaupp: Freimaurerei und Burschenbrauch. Kontinuität von Ordenstraditionen im Korporationsstudententum. Einst und Jetzt, Bd. 46 (2001), S. 33-68
• Rudolf Körner: Vom Wesen der Studentenorden. Einst und Jetzt, Bd. 6 (1961), S. 141-149
• Friedrich August Pietzsch: Die Unitistenorden in Leipzig und das Stammbuch des stud. C. A. Herzog aus den Jahren 1800-1802. Einst und Jetzt, Bd. 7 (1962), S. 118-130