Waisenhaus Zürich - Waisenhaus Zürich

Waisenhaus
Nativní jméno
Waisenhaus
Amthaus I (Waisenhaus-Stadtpolizei Zürich) - Limmatquai 26.02.2015 12-43-34.JPG
Waisenhaus z pohledu Limmatquai
UmístěníBahnhofquai 3, 8003 Curych
Souřadnice47 ° 22'22,6 "N 8 ° 32'30,4 ″ východní délky / 47,372944 ° N 8,541778 ° E / 47.372944; 8.541778Souřadnice: 47 ° 22'22,6 "N 8 ° 32'30,4 ″ východní délky / 47,372944 ° N 8,541778 ° E / 47.372944; 8.541778
Postavenýpřed rokem 1521, přestavěn v letech 1911–1914
ArchitektGustav Gull (1914)
Vedoucí orgánMěsto Curych

Waisenhaus (taky Amthaus I.) je poslední zbývající budova Oetenbachský klášter a dnes sídlí policejní oddělení města Curych ve Švýcarsku.

Umístění

The Waisenhaus budova se nachází na Bahnhofquai 3 vůči Bahnhofbrücke a Hautbahnhof Zürich. Postaven ve skutečnosti mimo historické jádro středověkého Curychu, dříve Celtic-Roman Turicum, bývalý Zucht- und Waisenhaus je poslední zbývající struktura Oetenbachský klášter na Lindenhof-Silhlbühl kopec na západním pobřeží ostrova Limmat řeka.[1][2]

Dějiny

Limmatquai a Lindenhof-Sihlbühl plocha, Gmüessbrügg na horní straně a Waisenhaus na pobřeží Limmat v popředí. Letecká fotografie od Eduard Spelterini kolem roku 1909.
Hlavní článek: Oetenbachský klášter

Po Reformace v Curychu, vláda města převzala klášterní budovy pro nové využití. Pro správu příjmů bývalého kláštera byla bývalá administrativní budova držena jako Oetenbacheramt v bývalém vinném sklepě. V roce 1601 byla budova rozsáhle přestavěna a opatřena stupňovitými štíty. Jako policejní kasárna byly v roce 1872 objeveny zbytky nástěnných maleb. Po rekonstrukci v roce 1735 byla jižní fasáda v roce 1776 přepracována jednoduchým barokem a byl zřízen další strop a druhé patro. V letech 1799 až 1802 sloužily církevní budovy mimo jiné jako vojenská nemocnice. Již v letech 1637 až 1639 bylo přízemí využíváno jako sirotčinec na severu, v západním křídle byla zřízena věznice v bývalých kolejích jeptišek. V roce 1771 byli sirotci drženi v nově vybudovaném sirotčinci v zahradě bývalého kláštera a bylo potřeba rozsáhle přestavět severní a západní křídlo jako věznice a chudobinec, oddělující vězení od nového sirotčince. Bývalý sirotčinec dnes slouží jako úředník Stadthaus I. v přítomnosti Waisenhausstrasse, význam sirotčinec pruh.[1] Když byly rozbity zbývající budovy kláštera Oetenbach, archeologové tuto příležitost nevyužili k zajištění nálezů Oppidum Zürich-Lindenhof.[3] V roce 1903 adjunkt Oetenbachbollwerk jako poslední stavba opevnění města byla rozbita bašta. Následný tzv Gedecktes Brüggli sloužil jako most pro pěší a byl rozbit v roce 1953.[4]

Architektura

Budovy byly naposledy přestavěny v letech 1868 až 1878 a pravděpodobně do současnosti Giacometti vstupní prostor v roce 1890,[5] a poslední původní struktury kláštera Oetenbach mohly být odstraněny, jak naznačují původní plány z roku 1901 Ferdinand Curti a Hermann Fietz.[6] Nedostatek prostoru a oddělení vězňů podle trestních kategorií nařízené tehdy novým trestním zákonem vedlo k návrhu a výstavbě nového zadržovacího střediska pro moderní principyV noci z 8. na 9. října 1901 byli vězni přemístěni do nového vězení Pöschwies v Regensdorfu. Ve stejném roce přešel zbývající klášterní areál do vlastnictví města Curych. Zbývající budova Oetenbach byla rozbita v 1901/02, ale Waisenhaus, což znamená sirotčinec, byl zachován ve prospěch správního centra, které se v roce 1904/1905 konalo v bývalém Sihlbühl který pak byl oddělen od východu Uraniastrasse a komplex budov, kde se nachází Urania Sternwarte.

Budova zůstala nevyužívána až do roku 1911 a poté, co Stadthaus byl přestavěn a sousední Amthaus budovy postavil Gustav Gull a stala se současným ředitelstvím policejního oddělení města Curychu, což znamená v němčině Stadtpolizei Zürich.[1]

Giacometti Halle

Gustav Racek integroval Stadhaus budova mezi lety 1911 a 1914 v Urania komplex a bývalý sklep ve vstupním patře budovy Waisenhaus budovu předělal jménem Emil Klöti Augusto Giacometti mezi lety 1923 a 1925 s klenbou a nástěnnými malbami, které jsou považovány za umělecké dílo celostátního významu. U příležitosti celkové rekonstrukce kancelářské budovy, tzv Giacometti Halle byl rozsáhle zrekonstruován v letech 1985 až 2000.[1]

Kulturní dědictví národního významu

Budova a freska Auguste Giacomettiho jsou jako součást stavebního souboru v této oblasti uvedeny na seznamu Švýcarský soupis kulturních statků národního a regionálního významu jako Třída A předmět celostátního významu.[7]

Literatura

  • Reigne Abergg: Von den mittelalterlichen Klöstern zur Stadtverwaltung. Fraumünsterabtei und Oetenbachkloster. Publikoval Baugeschichtliches Archiv, Neumarkt, Curych 2009.

Reference

  1. ^ A b C d Martina Wehrli-Johns (2012-12-29). "Oetenbach" (v němčině). HDS. Citováno 2015-01-11.
  2. ^ Dölf Wild, Urs Jäggin, Felix Wyss (31.12.2006). „Die Zürcher Predigerkirche - Wichtige Etappen der Baugeschichte. Auf dem Murerplan beschönigt? - Untersuchungen an der Westfassade der Predigerkirche“ (v němčině). Amt für Städtebau der Stadt Zürich. Citováno 2015-01-13.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  3. ^ Dölf Wild (2009). „Město Zürcher pod Wasserem. Interaktion zwischen Natur und Mensch in der Frühzeit Zürichs“ (v němčině). Hochdepartement der Stadt Zürich. Citováno 2015-01-13.
  4. ^ Gebrüder Dürst. „Oetenbachbollwerk“ (v němčině). Gang dur Alt-Züri. Citováno 2015-01-22.
  5. ^ „PLAN D 1108 Kantonale Strafanstalt Oetenbach: Projektierte Überwölbung des Staatskellers; Grundriss und Schnitte (1890.04)“ (v němčině). Staatsarchiv des Kantons Zürich. Citováno 2015-08-20.
  6. ^ „PLÁN B 1499 Curych: Strafanstalt Oetenbach nach dem Umbau von 1868-1878, ganze Anlage und Erdgeschoss; Ansicht und Grundriss (1901 (ca.))“ (v němčině). Staatsarchiv des Kantons Zürich. Citováno 2015-08-20.
  7. ^ „A-Objekte KGS-Inventar“ (PDF). Schweizerische Eidgenossenschaft, Amt für Bevölkerungsschutz. 01.01.2015. Citováno 2015-09-13.

externí odkazy