Vilko Begić - Vilko Begić

Vilko Begić
Domobranski oklop Donji Vakuf.png
Generál Begić (uprostřed), ministr lesnictví a těžby Ivica Frković (vlevo) a podplukovník Rafael Boban (že jo)
narozený(1874-01-20)20. ledna 1874
Zemřel1946?
Věrnost Rakousko-Uhersko
 Nezávislý stát Chorvatsko
Servis/větevRakousko-uherská armáda (do roku 1918)
Domobranstvo (1941–1945)
Roky službyPřed lety 1914-1918
1941–1945
HodnostGenerálplukovník
JednotkaPoglavnikova divize bodyguardů[1]
Bitvy / válkyprvní světová válka
druhá světová válka

Vilko Begić (20. ledna 1874 - 1946?) Byl a chorvatský vojenský důstojník.

Životopis

Begić se narodil v Čazma, Rakousko-Uhersko, že dnes je v Chorvatsko.

Byl to proviantní plukovník[2][3] v Rakousko-uherská armáda.[4] Po první světová válka byl novinář. Často na něj zaútočilo jugoslávské četnictvo. V roce 1924 byl zatčen kvůli nelegální hranici, v roce 1929 byl obviněn z terorismu, poté byl souzen společně s Vladko Maček. V roce 1933 byl zatčen kvůli šíření letáků. Byl blízkým spolupracovníkem Vladko Maček[5] Po vyhlášení Nezávislý stát Chorvatsko připojil se k Chorvatské domobranstvo, v té době řádná armáda Chorvatska. Byl povýšen do hodnosti Všeobecné pěchoty a dne 14. srpna 1941 byl jmenován státním tajemníkem ministerstva obrany.[6] Byl poradcem Poglavnik Ante Pavelić. V dubnu 1943 doprovázel Pavelić na návštěvě u Adolf Hitler. Na začátku září 1943 byl jmenován Doglavnikem (náměstkem Poglavniku) a stal se tak členem Doglavničko vijeće (anglicky English Doglavnik Council).[7] V květnu 1944 se stal velitelem pobřežního oddílu „Neretva“. V srpnu a v září 1944 byl komisařem RAVSIGUR (chorvatský: Ravnateljstvo sigurnosti, Dále jen „ředitelství pro bezpečnost“) na ochranu velkých krajů Cetina, Usora, Soli, Vrhbosna, Hum a Dubrava. V únoru 1944 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a v dubnu 1945 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka, nejvyšší hodnosti v Chorvatské ozbrojené síly z pověření Ante Pavelić. Měl také titul „vitez“ (rytíř). V květnu 1945, kdy chorvatské síly ustoupily do Rakouska, aby se vzdaly Britům, zmizel[8] Někteří říkají, že americké vojenské úřady ho vydaly komunistickým jugoslávským vojenským úřadům, po kterých byl zastřelen, ale také jiné verze říkají, že byl viděn v spojeneckém táboře poblíž Salzburg v roce 1946, poté je vše neznámé.

Reference

  1. ^ Krizman, Bogdan. NDH između Hitlera i Mussolinija, str. 258. Globus, 1986.
  2. ^ Matković, Hrvoje. Povijest Nezavisne Države Hrvatske, s. 101. Naklada Pavičić, 2002. ISBN  953-6308-39-8
  3. ^ Tuđman, Franjo. Hrvatska u monarhističkoj Jugoslaviji, s. 43. Hrvatska sveučilišna naklada, 1993. ISBN  953-169-001-4
  4. ^ Tomaševič, Jozo. Válka a revoluce v Jugoslávii, 1941-1945: okupace a spolupráce, str. 425. Stanford University Press, 2001. ISBN  0-8047-3615-4
  5. ^ Maček i politika Hrvatske seljačke stranke 1928-1941, s. 50. Liber, 1974
  6. ^ Tomaševič, Jozo. The Chetniks, str. 243. Stanford University Press, 1975. ISBN  0-8047-0857-6
  7. ^ Matković, Hrvoje. Povijest Nezavisne Države Hrvatske, s. 90. Naklada Pavičić, 2002. ISBN  953-6308-39-8
  8. ^ Vojinović, Aleksandar. Ante Pavelić, str. 290. Centar za informacije i publicitet, 1988. ISBN  86-7125-031-8