Vidadi Narimanbekov - Vidadi Narimanbekov
Vidadi Narimanbekov Vidadi Nərimanbəyov | |
|---|---|
 | |
| narozený | Vidadi Yaqub-Fərman oğlu Nərimanbəyov 13. července 1926 |
| Zemřel | 13. prosince 2001 (ve věku 75) |
| Národnost | Ázerbájdžánština |
| Státní občanství | Francie, SSSR, Ázerbajdžán |
| obsazení | Malíř |
| Rodina | Narimanbekovská rodina |
| Ocenění |     |
| webová stránka | http://vidadinerimanbeyov.blogspot.com |
Vidadi Narimanbekov (Ázerbájdžánština: Vidadi Nərimanbəyov; (13. Července 1926 - 13. Prosince 2001) byl malíř, ctěný umělecký pracovník a Lidový umělec z Ázerbájdžánská SSR.
Životopis
Vidadiho otec Farman Narimanbekov se narodil v roce Šušo. Byl jedním ze 40 lidí, kteří odjeli studovat do Evropy Ázerbájdžánská demokratická republika.[1] Když byl v Evropě, začal chodit s pařížskou dámou Irmou Lya. Mladá rodina žila ve Francii dlouho. Vidadi Narimanbekov se narodil v Cannes v roce 1926. Do rodné země se vrátil v roce 1929 se svými rodiči. Velká vlastenecká válka měla dopad i na rodinu. Jednou z obětí represí ze strany ázerbájdžánských občanů studujících v Evropě byl Farman Narimanbekov. Farman Bay byl vyhoštěn do ruského města Kolyma a jeho manželka a děti byli vyhoštěni Uzbekistán. V důsledku osvobození Farmana Narimanbekova byli oba jeho synové vzdělaní a zdokonalili se ve výtvarném umění.[2]
V roce 1943 Vidadi Narimanbekov vstoupil do malířské školy pojmenované po Azim Azimzade. V roce 1944 byl povolán do armády, kde působil šest let. Po absolvování malířské školy studoval na Akademie umění a průmyslu v Petrohradu pojmenoval podle Vera Mukhina v letech 1953-1956. V letech 1957 až 1960 studoval na Státní akademie umění v Tbilisi. Jeho diplomovou prací byl obraz „Tvrdá léta“ na vojenská témata, který se stal prioritou jeho práce. V. Narimanbekov se proslavil jako student „Radosti z nepřítele ...“.
Stal se členem Svaz umělců SSSR v roce 1961. Vidadi Narimanbekov získal titul Lidový umělec Ázerbájdžánské SSR v roce 1982 a Řád slávy (Shohrat Order) v roce 2001.[3] Umělec se účastnil uměleckých výstav All-Union. Konaly se jeho osobní výstavy Francie v letech 1992 a 2000.
Na podzim roku 1977 byla v Galerii otevřena osobní výstava Vidadiho Narimanbekova Vajiha Samadova výstavní hala. Hejdar Alijev, přišel na výstavu první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánské SSR a o den později noviny zveřejnily zprávu, že Vidadi Narimanbekov byl poctěn titulem čestný umělec.[4]
Hlavním tématem jeho prací je člověk. V jeho dílech se odráží štěstí, smutek, radost a další pocity. „Paměti“ v sobě obsahují dostatek napětí a vzrušení. Žena, která posílá svého manžela do první linie, byla zaplavena očekáváním. Umělec pracoval s neuvěřitelně přesvědčivými, uměleckými a nezapomenutelnými nuancemi, které generovaly nenávist k válkám v publiku. Od svého vzniku bylo dílo úspěšně vystavováno ve výstavních síních 107 zemí. První velkoobjemovou palubní deskou Vidadi Narimanbekova byla monumentální malba „Na cestě“ (1963).[5]
Osobní výstavy Vidadi Narimanbekova se konaly v bývalém SSSR, také v Maďarsko, Česká republika, Bulharsko, Rumunsko, Alžírsko, Finsko a 20 dalších cizích zemí.
Umělec zemřel 13. prosince 2001 v Baku. V roce 2006 se konala výstava 90. výročí Národní muzeum umění Ázerbájdžánu.[6] Vidadi Narimanbekov byl bratrem Togrul Narimanbekov a otec Nigar Narimanbekova.