Verdens Gang - Verdens Gang

Verdens Gang
VG logo.svg
Přední strana
Titulní strana z 8. října 2006. V titulním příběhu je rakouská oběť únosu Natascha Kampusch.
TypDenní tisk
+ online vydání
FormátBulvár
Vlastník (majitelé)Schibsted ASA
EditorGard Steiro
Založený1945; Před 75 lety (1945)
Politické sladěníŽádný
Hlavní sídloAkersgata 55, Oslo, Norsko
webová stránkawww.vg.Ne

Verdens Gang („Běh světa“), obecně známý pod zkratkou VG, je Norština bulvár noviny. V roce 2016 činil počet nákladu 93 883, přičemž poklesl z maximálního nákladu 390 510 v roce 2002. VG je přesto nejčtenějším online deníkem v Norsku s přibližně 2 milióny čtenářů denně.[1]

Verdens Gang AS je a soukromá společnost stoprocentně vlastněná veřejnou společností Schibsted ASA.[2] Někde mezi 30% a 60% Schibstedu vlastní mezinárodní institucionální investoři, jako je Goldman Sachs a Northern Trust.[3] Norští vlastníci vlastnili na konci roku 2015 pouhých 42% akcií Schibsted;[4] VG je tedy v zahraničním vlastnictví.

Historie a profil

VG byla založena členy hnutí odporu krátce poté, co byla země osvobozena od Německá okupace v roce 1945.[5] První vydání článku vyšlo 23. června 1945.[6] Christian A. R. Christensen byl první šéfredaktor z VG od začátku v roce 1945 do roku 1967, kdy zemřel.[7]

VG sídlí v Oslu.[8] Článek je publikován v bulvárním formátu.[9] Vlastníkem je mediální konglomerát Schibsted,[7] který také vlastní největší norské noviny, Aftenposten,[10] stejně jako noviny ve Švédsku a Estonsku a podíly v některých větších regionálních novinách Norska. Schibsted převzal noviny po smrti Christensena v roce 1967.[7] Těsně před změnou vlastnictví VG se většinou prodával v oblasti Osla a měl náklad 34 000 výtisků.[11]

Šéfredaktor je Gard Steiro.[12] VG není spojen s žádnou politickou stranou.

Po mnoho let, VG byly největšími novinami v Norsku v oběhu, které v roce 2002 dosáhly vrcholu 390 000. Jak se jejich čtenáři přesunuli z tradičních novin do internetových novin, jejich náklad se v roce 2016 zhroutil na 94 000. VG je nyní druhým největším tištěným deníkem v Norsku. To bylo předjet Aftenposten v roce 2010. Noviny online vg.č je však zdaleka nejnavštěvovanější v Norsku se 2 miliony čtenářů denně.[13]

VG Nett

VG Nett je VG'zpravodajský web online. Bylo zahájeno v roce 1995.[14] VG Nett dosáhla v roce 2006 čistého provozního zisku 40 procent, což z něj činí neobvykle úspěšnou operaci online médií.[15] Podle údajů společnosti TNG Gallup měla v roce 2016 přibližně 2 miliony čtenářů denně.[16]

Webové stránky VG také zahrnují diskusní fórum, VG Debatt.[17]

Oběh

Čísla z Norské asociace mediálních podniků, Mediebedriftenes Landsforening.

Náklad tištěných novin VG 1980–2016
Denní počet čtenářů internetových novin vg.č 1996–2016[1]
  • 1980: 200536
  • 1981: 227191
  • 1982: 240302
  • 1983: 256747
  • 1984: 269140
  • 1985: 290705
  • 1986: 317049
  • 1987: 333698
  • 1988: 345636
  • 1989: 360331
  • 1990: 367036
  • 1991: 365318
  • 1992: 374092
  • 1993: 377575
  • 1994: 386137
  • 1995: 371238
  • 1996: 356861
  • 1997: 370115[8]
  • 1998: 364619
  • 1999: 373552
  • 2000: 375983
  • 2001: 387508
  • 2002: 390510
  • 2003: 380190
  • 2004: 365266
  • 2005: 343703
  • 2006: 315549
  • 2007: 309610
  • 2008: 284414
  • 2009: 262374
  • 2010: 233295
  • 2011: 211588
  • 2012: 188345
  • 2013: 164430
  • 2014: 138188
  • 2015: 112716
  • 2016: 93883

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Lesertall for norske nettaviser“. medienorge. Citováno 19. března 2018.
  2. ^ Stig A. Nohrstedt; et al. (2000). „Od Perského zálivu po Kosovo - válečná žurnalistika a propaganda“ (PDF). European Journal of Communication. 15 (3). Citováno 8. ledna 2015.
  3. ^ „Schibsted ASA - Oslo - Roller og kunngjøringer“. www.proff.no. Citováno 19. března 2018.
  4. ^ „Aksjonærer - Schibsted“. www.schibsted.com. Citováno 19. března 2018.
  5. ^ Epp Lauk; Svennik Hoyer (Podzim 2008). „Obnova žurnalistiky po cenzuře. Generační posuny a profesní nejasnosti mezi novináři po změnách v politických systémech“ (PDF). Středoevropský deník komunikace. 1 (1). Citováno 31. prosince 2014.
  6. ^ „Verdens Gang“. NorgesLexi (v norštině). Archivovány od originál dne 21. června 2012. Citováno 30. srpna 2008.
  7. ^ A b C Olav Anders Øvrebø (2008). „Žurnalistika po rozbití monopolu na publikování“ (Kapitola knihy). Otevřený výzkumný archiv v Bergenu. Citováno 29. prosince 2014.
  8. ^ A b „Média v Norsku“ (Pokyn). Regjeringen.no. 31. srpna 1996. Citováno 22. listopadu 2014.
  9. ^ Adam Smith (15. listopadu 2002). „Nejlepší evropské dokumenty“. kampaň. Citováno 7. února 2015.
  10. ^ Craig Carroll (1. září 2010). Reputace společnosti a média pro média: Stanovování agendy v rámci pokrytí obchodních zpráv na rozvinutých, rozvíjejících se a hraničních trzích. Routledge. str. 155. ISBN  978-1-135-25244-1. Citováno 8. prosince 2014.
  11. ^ Sigurd Høst (1999). „Růst novin v éře televize. Norská zkušenost“ (PDF). Recenze společnosti Nordicom. 1 (1). Citováno 31. prosince 2014.
  12. ^ „Torry Pedersen går av som ansvarlig redaktør i VG“. VG (v norštině). 4. ledna 2017. Citováno 4. února 2011.
  13. ^ Statistiky MedieNorge, http://www.medienorge.uib.no/statistikk/medium/avis
  14. ^ „Atlas online žurnalistiky: Norsko“. Online žurnalistika. 25. ledna 2008. Citováno 13. ledna 2015.
  15. ^ Pfanner, Eric. (18. února 2007) „Vydavatel norských novin nachází tajemství, jak profitovat online“. International Herald Tribune. Archivováno 20 února 2007 na Wayback Machine. Vyvolány 1 February 2009.
  16. ^ Statistiky MedieNorge, http://www.medienorge.uib.no/statistikk/medium/avis/253
  17. ^ „Forsiden - VG Nett Debatt“. vgd.č. Citováno 19. března 2018.