Velta Ruke-Dravina - Velta Ruke-Dravina
Velta Ruke-Dravina | |
|---|---|
| narozený | Velta Tatjana Ruke 25. ledna 1917 |
| Zemřel | 7. května 2003 (ve věku 86) |
| Akademické pozadí | |
| Alma mater | |
| Teze | Zdrobnělina v lettischenu (1959) |
| Akademická práce | |
| Disciplína |
|
| Instituce |
|
Velta Ruke-Dravina (Velta Rūķe-Draviņa; 25. ledna 1917 - 7. května 2003) byl švédský rodák z Lotyšska lingvista a folklorista, stejně jako profesor v Baltské jazyky na Stockholmská univerzita. Mezi výzkumné zájmy společnosti Ruke-Dravina patřil jazyk dětí, jazykový kontakt, a dialektologie. Její disertační práce byla o maličkosti v lotyšském jazyce. Zastávala jedinou profesuru v baltských jazycích mimo EU Pobaltí a měl vedoucí roli ve vývoji výuky tohoto předmětu na Stockholmské univerzitě. V roce 1980 byla zvolena za členku Královská švédská akademie dopisů, historie a starožitností.
Životopis
Velta Tatjana Ruke se narodila 25. ledna 1917,[1] v Valmiera. Vyrůstala v Lotyšsku, kde promovala Riga Střední škola č. 2,[2] a z Katedry baltské filologie na Filologické a filozofické fakultě UK Lotyšská univerzita v roce 1939.[3]
Od roku 1938 a během roku druhá světová válka „Ruke-Dravina studovala komparativní doktorské studium Indoevropský jazyk výzkum, ale nebylo mu dovoleno dokončit studium, protože v Lotyšsku opevněném Německem nebyla povolena veřejná obhajoba práce z tohoto předmětu. Nějakou dobu působila jako lektorka v fonetika a sloužil jako asistent lingvisty Jānis Endzelīns. Podílela se na řadě projektů souvisejících s zaměřením na území a výzkumem místních jmén v archivu lotyšského jazyka.[3]
Na podzim roku 1944 uprchla Ruke-Dravina a její manžel, stejně jako mnoho dalších, do Švédska. Pokračovala ve své akademické činnosti, původně v Lund University, kde v 50. letech učila v baltských jazycích, a později na Stockholmské univerzitě, kde získala titul licenciát ve slovanských jazycích v roce 1954 a obhájila doktorát v roce 1959 (Zdrobnělina v lettischenu).[3]
V letech 1948 až 1970 pracovala Ruke-Dravina jako lektorka na univerzitě v Lundu, kde byla docentkou v baltských a slovanských jazycích. Později pokračovala ve své kariéře na univerzitě ve Stockholmu, nejprve jako docentka ve slovanských jazycích, poté jako odborná asistentka obecné lingvistiky a nakonec jako řádná profesorka v baltských jazycích. Před rokem 1984 se stala vedoucí katedry baltského jazyka a literatury na Ústavu slovanských a pobaltských věd na univerzitě ve Stockholmu. Byla také hostující lektorkou na univerzitách v různých zemích.[3] Poté, co v roce 1983 odešla do důchodu, se jejím nástupcem stala Helge Rinholmová.
V letech 1982 až 1990 byla Ruke-Dravina redaktorkou literární ročenky Zari. Publikovala více než 300 vědeckých článků a byla autorkou několika knih o jazykových otázkách. Za svoji činnost získala několik ocenění a cen.[3]
Ruke-Dravina je matkou astronoma Dainis Dravins. Zemřela 7. května 2003.
Vybraná díla
- Latviešu valodas dialektoloģijas atlanta materialu vākšanas programa, 1954
- Laute und Nominalformen der Mundart von Stenden. 1, Einleitung, Akzent und Intonation, Lautlehre, 1955
- Verbalformen und undeklinierbare Redeteile der Mundart von Stenden: Verben, Adverbien, Präpositionen und Präfixe, Partikeln, Konjunktionen, 1958
- Zdrobnělina v lettischenu, 1959
- Interjektionen und Onomatopöie in der Mundart von Stenden , 1962
- Zur Sprachentwicklung bei Kleinkindern. 1, Syntax: Beitrag auf der Grundlage lettischen Sprachmateriels, 1963
- Rainis kā augšzemnieku valodas pārstāvis, 1965
- Mehrsprachigkeit im Vorschulalter, 1967
- Språk i kontakt., 1969
- Počáteční kombinace souhlásek v litevštině a lotyštině , 1970
- Místní jména v okrese Kauguri v Lotyšsku: synchronně-strukturní analýza toponym v prastaré indoevropské a ugrofinské kontaktní oblasti., 1971
- Vārds īstā vietā: frazeologismu krājums = Správné slovo na správném místě, 1974
- Proces standardizace v lotyšském 16. století do současnosti, 1977
- Jān̨i latviešu literatūrā , 1978
- Žádný pieciem mēnešiem līdz pieciem gadiem, 1982
- Cilvēks un daba latviešu tautasdziesmās, 1986
- Rakstnieks un valoda, 1988
- Svenska ortnamn i lettisk skönlitteratur, 1989
- Valodniecība, 1991
- Jāni latviešu literatūrā, 1991
- Valodas jautājumi: rakstu krājums, 1992
- Latviešu meitene apgūst savu pirmo valodu, 1993
- Latviešu tautasdziesmu varianti: Kr. Barona "Latvju dainās", 1993
- Darbu izlase, 2017
Reference
- ^ Zirin, Livezeanu a Worobec 2015, str. 3074.
- ^ „Velta Rūķe“. valoda.ailab.lv (v lotyštině). Citováno 17. července 2019.
- ^ A b C d E Latvijas enciklopēdija. 5. sējums. Riga: Valērija Belokoņa izdevniecība. 2009. 49. lpp. ISBN 978-9934-8068-0-3.
Bibliografie
- „Velta Tatjana Ruke-Dravina“. Kungliga Vitterhets Historie och Antikvitets Akademien.
- Gustavsson, Sven (2004). „Velta Rūķe-Draviņa“. Kungl. Vitterhets historie och antikvitetsakademiens årsbok 2004: sid. [17] -24. 0083-6796. ISSN 0083-6796. Libris 9637340
- Zirin, Mary; Livezeanu, Irina; Worobec, Christine D. (26. března 2015). Ženy a pohlaví ve střední a východní Evropě, Rusku a Eurasii: Komplexní bibliografie Svazek I: Jihovýchodní a východní střední Evropa (Edited by Irina Livezeanu with June Pachuta Farris) Volume II: Russia, the Non-Russian Peoples of the Russian. Taylor & Francis. ISBN 978-1-317-45196-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
