Vandive rodina - Vandive family
Vandive rodina | |
---|---|
Vznešená rodina | |
Erb | |
Země | Francouzské království Francouzská první republika |
Místo původu | Brusel, Španělské Nizozemsko |
Založený | 17. století |
Zakladatel | Philippe Van Dievoet |
Poslední hlava | François Gilles Vandive |
Tituly | Seznam
|
Tradice | Římský katolicismus |
Rozpuštění | 1802 |
Kadetské větve | Rodina Van Dievoet |
The Vandive rodina (/protiɒ̃dɪproti/; nebo Van Dievoet zavolal Vandive; francouzsky: Van Dievoet dit Vandive) byl pařížský a starší větev Van Dievoet rodina z Brusel, pocházející ze zlatníka Philippe Van Dievoet, bratr slavného bruselského sochaře Peter Van Dievoet. Rodina byla první buržoazní v Paříži než se stanete součástí Francouzská šlechta.
Tato pařížská pobočka Rodina Van Dievoet vyhynul v roce 1802 smrtí Françoise Gillese Vandiveho.[4]
název
V závislosti na zdroji název Philippe Van Dievoet byl změněn na Vandive buď Dauphin[5] z nichž byl klenotníkem, nebo jeho otec, král Louis XIV.[6] Před tím to bylo stručně napsáno jako Vandivout, ve snaze o francise název.[7]
Členové
- "Zplodit"[8] Philippe van Dievoet zavolal Vandive, écuyer (1654-1738), radní krále,[6] zlatník krále Louis XIV a konzul z Paříž.
- Guillaume Vandive, (1680-1706), tiskárna z Dauphin.
- "Zplodit"[9] Balthazar Philippe Vandive, zlatník a konzul z Paříž
- Nicolas Félix Vandive, écuyer, právník na Parlement de Paris, Ředitel slyšení u Královská rada, Tajemník-poradce King House a francouzské koruny.
Povýšení do šlechtického stavu
Dva z jejích členů měli prospěch z osobní a / nebo dědičné povýšení do šlechtického stavu vzhledem k jejich funkcím a kancelářím.
- 1680: osobní šlechta s titulem écuyer pro zlatníka Philippe van Dievoet zavolal Vandive, člen rady Král,[10] vzhledem k jeho postavení důstojníka Garde-Robe z Král[11] od roku 1680 do roku 1711.
- 1743: dědičná šlechta pro Nicolas Félix Vandive, úředník Grand Conseil, složil přísahu dne 26. dubna 1743, která mu poskytla dědičnou šlechtu od roku 1763 po službě 20 let (princip šlechty z roku 1743)[12][13]
- 1771: totéž Nicolas Félix van Dievoet volal Vandive také zastával povýšitelskou funkci královského poradce, notáře a tajemníka.
Heraldika
|
Historicky spojenecké rodiny
- Martinot rodina
- Beau de la Passutière
Poznámky
- ^ v Bruselu
- ^ první hláskování používané ve Francii. Archivy Nationales, notář Guillaume Charles BIOCHE, 1713 (étude XCVII), MC / ET / XCVII / 438, fol. 61, Constitution de Tontine, emise 1759, 15 Janvier 1761, M. Nicolas Felix Vandivout dit Vandive, ancien marchand orfèvre, Paříž, domicilié paroisse Saint-Germain-L'auxerrois, stejně jako MC / ET / XCVII / 439, ústava de tontine, emise 1759, 3. března 1761.
- ^ Překlad: «s ním jako průvodcem je vaše spása zajištěna». Motto na počest Grand Dauphin, s narážkou na legendu o Arion zachránil delfín.
- ^ Byl majitel nemovitosti žijící rue des Lavandières č. 82 v Paříž.
- ^ Édouard Van Dievoet, «Van Dive, joaillier du Dauphin», v: L’Intermédiaire des Chercheurs et Curieux, Paříž, březen 1953, pl. 100. A podle staré rodinné tradice nalezené v rukopisné rodinné genealogii.
- ^ A b „Artistes, de père en fils“. Site-LeVif-FR. 2008-11-21. Citováno 2019-12-09.
- ^ Archivy Nationales, notář Guillaume Charles BIOCHE, 1713 (étude XCVII), MC / ET / XCVII / 438, fol. 61, Constitution de Tontine, emise 1759, 15 Janvier 1761, M. Nicolas Felix Vandivout dit Vandive, ancien marchand orfèvre, Paříž, domicilié paroisse Saint-Germain-L'auxerrois, stejně jako MC / ET / XCVII / 439, ústava de tontine, emise 1759, 3. března 1761.
- ^ Guillaume Denière, La juridiction consulaire de Paris, 1563-1792: sa création, ses luttes, syn administration intérieure, ses usages et ses mœurs, Paříž: H. Plon, 1872, s. 448: «1721. Quatrième consul. Otec Philippe Vandive, pochod du corps de l'orfèvrerie-joaillerie ».
- ^ Les Affiches de Paris, Paříž, 23. června 1749, č. 48, „Billets d'enterrements“, 19. června 1749. De Sire Baltazar-Philippes Vandive.
- ^ Alain van Dievoet, «Quand le savoir-faire des orfèvres bruxellois brillait à Versailles», v: Cahiers bruxellois, svazek XXXVII, 1999-2003, Brusel, 2004, s. 41: «Archives générales du Royaume, Notariat général de Brabant, notaire Jean Pilloy, protocole n ° 1242, acte du 20 août 1714 (n ° 132):„ Ce jourdhuy vingtième d'août 1714 par devant moy Jean Pilloy notaire royal resident a Bruxelles, et les temoins sousnommez, fut present Sr. Philippe Vandive Conseiller du Roy sindic general des Rentes de l'hotel de ville de Paris demeurant ordinairement en ladite ville de Paris estant de present en cette ville de Bruxelles ».
- ^ Michèle Bimbenet-Privat, Les orfèvres et l'orfèvrerie de Paris au XVIIe siècle, Paříž, 2002, tome I, str. 121: "Le département de la Garde-Robe compte aussi parmi ses officiers un orfèvre recruté pour le service du dauphin: Philippe Vandives ou Vandivout émarge à ce titre de 1680 à la mort de Monseigneur. C'est un Bruxellois, doté de lettres de naturalité en mars 1685, qui doit son intégration au groupe des orfèvres royaux à la protection de son beau-père, l 'horolog Martinot, lui-même logé aux galeries du Louvre".
- ^ L'Almanach Royal de 1789, Le zmienka toujours comme "Greffier au Grand Conseil" Almanach královský de 1789, Grand Conseil.
- ^ L'État de la France, tome IV, Paris, chez Ganeau, rue Saint Severin, près l'Église, aux Armes de Dombes et à Saint-Louis, avec privilège du roi, 1749, s. 383: "Greffiers au Grand Conseil. 26. avril 1743. Nicolas-Felix Vandive, Greffier de l'Audience. 23. července 1720. Jean-Joseph Nau, Greffier de la Chambre. Nota. Le Roi acordé la Noblesse pour toujours à l'ancien de ces deux Greffiers mourant dans sa charge, ou qui l'aura exercée durant vingt ans."
- ^ Georges Dansaert, Nouvel armorial belge, Brusel, 1949, s. 200.
- ^ Jedná se o zbraně, které byly uznány při udělení rodinných zbraní, které dne 14. října 1698 vydal Jean van Baptiste van Dievoet, manžel Anny van der Borcht, Joseph van den Leene (1654-1742), Král zbraní z Brabantské vévodství, tady je kopie: «Messire Joseph van den Leene Seigr: de Lodelinsart et de Castillon Conseillier de sa Majesté Cath: Le Roy Ntre Sire (que Dieu Conserve) a syn premiér Roy d'arme es pays de pardeca costre de Namur et Tresorier de l'Eglise Collégiale et paroissiale de notre Dame a Walcort en la ditte province a atteste que les armes cÿ dessus depeintes et numbers en ces meteaulx et couleurs (qui sont un escus d'argent partÿ de sable au chateau de lun en lautre charge en Cœur d'un escusson d'or partÿ de guelles a la plante d'un pié dextre humain aussi de l'un en l'autre et deliverpagne en cheff de deux Etoiles a six rais l'un de guelles et l'autre d ' or et en pointe dun croissant partÿ de l'escus) sont celles de famille de VANDIEVOET en temoin de ce jai signè cette et muni du cachet de mes armes. Fait ez Chambris Héraldique Palais en la ville de Fort Bruxelles ce 14e jour du mois d'octobre 1698. dos D.J. Vandenleene. reg: ».
Další čtení
- Alfred Détrez, «Aristocrates et joailliers sous l'ancien régime», v: La Revue(ancienne Revue des Revues), svazek 78, Paříž, 1908, s. 471: «aux grandes fortunes des Delahoquette, des Vandive, des Granchez»
- Édouard Van Dievoet, «Van Dive, joaillier du Dauphin», v: L’Intermédiaire des Chercheurs et Curieux, Paříž, březen 1953, pl. 100.
- Alfred Marie, Jeanne Marie, "Mansart à Versailles", v Versailleský syn histoire, svazek 2, 1972, s. 635 (psáno jako Vandivout).
- Yvonne Brunel, Marie-Adélaïde de Savoie, vévodkyně z Bourgogne, 1685-1712, předmluva Pierre Breillat, konzervatoř en chef à la Bibliothèque de la Ville de Versailles, Paříž, Beauchesne, 1974, s. 59 a 253.
- Alain Van Dievoet, «Unciple belge de Grinling Gibbons, sochař Pierre van Dievoet (1661-1729) a jeho syn Londres et Bruxelles», v Le Folklore Brabançon, Březen 1980, č. 225, s. 65–91.
- André Monteyne, Les Bruxellois, un passé peu ordinaire, Brusel, vydání Vander, 1982, s. 109.
- Alain Van Dievoet, «Van Dive, joaillier du Dauphin», v: L'intermédiaire des chercheurs et curieux: mensuel de questions et réponses sur tous sujets et toutes curiosités, Paříž, č. 470, 1990, sloupce 645–650.
- Michèle Bimbenet-Privat, Les orfèvres et l’orfèvrerie de Paris au xviiE siècle, Paris, 2002, 2 sv., Passim.
- Alain Van Dievoet, «Une famille d'orfèvres d'origine bruxelloise à Paris: les VAN DIEVOET dits VANDIVE», v: Généalogie en Yvelines, č. 66, prosinec 2003
- Pierre Le Roy a Paul Micio, Statuts et privilèges du corps des marchands orfevres-joyailliers de la ville de Paris: an Kompendium zákonů upravujících stříbrnictví v Paříži z 18. století, vydané Muzeem J. Paula Gettyho ve spolupráci s Veřejná knihovna v New Yorku, 2003.
- Mathieu da Vinha, Les Valets de chambre de Louis XIV, Paříž, 2004, koncipient la charge d'Officier de la Garde Robe du roi et les Martinot.
- Alain Van Dievoet, «Quand le savoir-faire des orfèvres bruxellois brillait à Versailles ", v : Cahiers bruxellois„Bruxelles, 2004, s. 19–66.
- Nicolas Lylon-Caen, "Labrüe au paradis, Chapeau aux enfers. Les notables de Saint-Germain-l'Auxerrois face à leurs curés au xviiiE siècle ", Revue d'Histoire de l'Église de France, Éditeur Brepols, svazek 92, n. 1/2006, s. 117-146.
- Hélène Cavalié rozená d'Escayrac-Lauture, Pierre Germain dit le Romain (1703-1783). Vie d'un orfèvre et de son entourage, Paříž, 2007, Thèse de l'École des Chartes, svazky I, s. 209, 210, 345, 350, 429, 447.
- F. By, «Famille van Dievoet: Artistes, de père en fils», v Le Vif / L'Express numéro spécial Bruxelles: la saga des grandes familles, 26. ročník č. 47 (Le Vif) a č. 2993 (L'Express), 21. – 27. listopadu 2008, s. 1 121.
- Stéphane Castelluccio (ed.), Le commerce du luxe à Paris aux xviiE et xviiiE siècles, échanges nationaux et internationaux, Paříž, Peter Lang, 2009, s. 241.
- Paul Micio, Les Collections de Monsieur frère de Louis XIV, Paříž: Somogy éditions d'art, 2014, s. 47, poznámka 169 a další 321.