Pracovní tábor Valpovo - Valpovo work camp
| Valpovo | |
|---|---|
| Pracovní tábor | |
  Umístění Valpova v Jugoslávii | |
| Souřadnice | 45 ° 40 'severní šířky 18 ° 25 'východní délky / 45,66 ° S 18,42 ° VSouřadnice: 45 ° 40 'severní šířky 18 ° 25 'východní délky / 45,66 ° S 18,42 ° V |
| Umístění | Valpovo, PR Chorvatsko, FPR Jugoslávie |
| Provozuje | Ministerstvo vnitra, Záhřeb[1] |
| Původní použití | Arbeitsdienst kasárny[2] |
| Provozní | Květen 1945 - květen 1946[3] |
| Vězni | Především Volksdeutsche |
| Počet vězňů | C. 4 000 |
| Zabit | 1074 - c. 1600[4] |
| Pozoruhodné vězni | Viktor Axmann[5] |
| Část série na |
| Následky Druhá světová válka v Jugoslávii |
|---|
| Hlavní události |
| Masakry |
| Tábory |
The Pracovní tábor Valpovo (chorvatský: Radni logor Valpovo, Němec: Arbeitslager Walpau) byl tábor zřízený komunistický režim z Jugoslávie pro Němce a Rakušany v EU po druhé světové válce. Tábor fungoval od roku 1945 do roku 1946.
Němci a Rakušané dál chorvatský jugoslávské orgány považovaly toto území za kolektivně vinné nacistický trestné činy.[4] S pádem Nezávislý stát Chorvatsko v květnu 1945 byly v roce vytvořeny tábory pro chorvatské německé civilisty Valpovo, Josipovac, a Krndija.[4]
Přibližně čtyři tisíce lidí prošlo táborem.[6] Byli vystaveni nuceným pracím, většinou v zemědělství. Podle výpovědí těch, kdo přežili, nebyly v táboře žádné popravy, kromě několika incidentů.[6] Kvůli drsným životním podmínkám a nedostatku jídla a lékařské péče se však vězni stali oběťmi nemocí, zejména během vážného vypuknutí epidemický tyfus počátkem roku 1946.[6][7] Od května 1945 do května 1946 je známo, že v táboře zemřelo nejméně 1074 lidí.[8] Mrtví byli pohřbeni na místním hřbitově, někteří v neoznačených hrobech. Po uzavření tábora v květnu 1946 byli vězni buď propuštěni, převedeni do jiných pracovních táborů, nebo převeleni k úkolům nucených prací na východě Slavonie a Baranya oblastech.[9]
V roce 2003 byl na hřbitově ve Valpovo postaven pomník obětem tábora. Odhalení se zúčastnili přeživší z tábora, chorvatští a němečtí úředníci, politici a diplomaté a doprovázela ho mše sv. tehdejší biskup z Đakovo-Syrmie, Marin Srakić.[7]
Viz také
Reference
- ^ Geiger 2007, str. 1086.
- ^ Geiger 2007, str. 1093.
- ^ Geiger 1999, citováno v Bijelić 2002, str. 574
- ^ A b C „Sjećanje na dan progona Nijemaca“ [Vzpomínka na den vyhnání Němců]. osijek.hr (v chorvatštině). Město Osijek. 12. května 2006. Archivovány od originál dne 9. června 2007.
- ^ „Axmann je absolvent dao europski izgled“. Glas Slavonije (v chorvatštině). 2. března 2016. Citováno 23. června 2016.
- ^ A b C Geiger 2007, str. 1094.
- ^ A b "Valpovo: otkriven spomenik stradalim njemačkim i austrijskim civilima". Index.hr (v chorvatštině). HINA. 4. října 2003. Citováno 23. června 2017.
- ^ Geiger 1999, str. 554.
- ^ Geiger 2007, str. 1094–1095.
Zdroje
- Bijelić, Borislav (říjen 2002). „Vladimir Geiger, Radni logor Valpovo 1945.-1946, Osijek, 1999“ (PDF). Scrinia Slavonica (v chorvatštině). 2 (1): 572–575. Citováno 23. června 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Geiger, Vladimir (1999). Radni logor Valpovo 1945.-1946 (v chorvatštině). Osijek: Landsmannschaft der Donauschwaben v Kroatien.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Geiger, Vladimir (leden 2007). „Logori za folksdojčere u Hrvatskoj nakon Drugoga svjetskog rata 1945-1947“ [Tábory pro Volksdeutsch v Chorvatsku po druhé světové válce, 1945–1947] (PDF). Časopis za suvremenu povijest (v chorvatštině). 38 (3): 1081–1100. Citováno 23. června 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)