Věra Sokolová - Věra Sokolová
Věra Sokolová | |
---|---|
narozený | 1970 (věk 49–50) Československo |
Akademické pozadí | |
Alma mater | Univerzita Karlova (BS) Kalifornská státní univerzita (BA) University of Washington (MA, PhD) |
Teze | Řeč: Rasismus, pohlaví a sociální deviace v politice „cikánské otázky“ v komunistickém Československu, 1945–1989 (2002) |
Doktorský poradce | James Ramon Felak |
Ostatní akademičtí poradci | Uta G. Poiger Suzanne Lebsock |
Akademická práce | |
Disciplína | Sociologie |
Subdisciplína | Genderové studie, LGBT + studie |
Instituce | Univerzita Karlova |
Věra Sokolová (narozen 1970) je český akademik, který se specializuje na genderové studie a konkrétně se zaměřuje na politiku identity a konstrukci sexuality z historického a sociálního hlediska, hodnotící sílu, strukturování a definování sexuality překračující binární hranice. Je předsedkyní Katedry genderových studií na Univerzita Karlova v Praze. Je spoluředitelkou editoru Pohlaví a generace, spolu s Kateřinou Kolářovou.
raný život a vzdělávání
Věra Sokolová se narodila v Československu v roce 1970.[1] Získala a bakalář věd titul v oboru geografie na Univerzita Karlova v roce 1992, poté pokračovala ve studiu ve Spojených státech na Kalifornská státní univerzita v Sacramentu.[2] V USA studovala historii a kulturní antropologii.[3] Po promoci summa cum laude s bakalář umění v oboru historie v roce 1994 absolvovala a magisterský titul (1996) a doktorát z historie na University of Washington (2002).[2] Její disertační práce byla nazvána „Řeč: Rasismus, gender a sociální deviace v politice„ cikánské otázky “v komunistickém Československu, 1945–1989.“ Doktorským poradcem Sokolové byl James Ramon Felak. Včetně dalších akademických poradců Uta G. Poiger a Suzanne Lebsock.[4]
Kariéra
Sokolová byla jednou z průkopnických akademiků genderových studií v České republice a začala tento předmět učit dříve, než se stal akreditovaným oborem v zemi. V roce 2001 zahájila kurz Queer Studies na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[5] Od roku 2003 je předsedkyní Katedry genderových studií na Fakultě humanitních studií UK[2] a je spoluředitelem akademického časopisu Pohlaví a generace oddělení.[6][7] Přednášela v zahraničí na New School University v New Yorku, University of Maryland, Baltimore a Washingtonská univerzita.[5] Je také členkou Výboru vlády České republiky pro sexuální menšiny.[7]
Výzkum
Výzkumné zájmy Sokolové spočívají ve vývoji myšlenky pohlaví a jejích historických konstruktů ve společnosti. Studovala historii oboru, který se posunul od studia žen k feministickým studiím a nakonec k genderovým studiím a zajímá se o způsob, jakým definice pohlaví ovlivňuje mocenské vztahy ve společnosti.[8] Posoudila, jak se feministická hnutí v západních a socialistických zemích lišila, že spíše než politické hnutí převzal mechanismus modernizace postavení žen na východě stát.[9] Analyzovala dopad vývoje etnických a genderových studií na vládní politiku. Například za komunismu Romové s etnickými skupinami bylo zacházeno jako s deviantními, ale zahájení programů reignitu studia etnického původu Romů v 70. letech prohloubilo jejich rozdíly a vystupňovalo diskriminaci ve společnosti.[10][11] Ve svých studiích o politice Sokolová ukázala, že úředníci svévolně uplatňovali politiku založenou na etnickém původu a pohlaví. V období státního socialismu národní politika zvyšování porodnosti neumožňovala potratům české a slovenské ženy. Současně byla na romských ženách implementována politika nucené sterilizace[12] ve snaze napravit klesající porodnost českých a slovenských žen.[11]
Podle Sokolové byla neviditelnost neheterosexuálních životů v sovětském období vymazána zrodem genderových studií. Identifikace homosexuálů a lesbiček vyvolala důsledek, že by na ně mohli být pohlíženi jako na zločince[13] a zpevněné hetero-normativní a binární definice společnosti.[14] Zjistila, že studijní programy pro ženy nebo interpretace feminismu se do země promítají z českých exulantů žijících v zahraničí Josef Škvorecký,[3] vytvořila v České republice pohrdání nebo antifeministickou reakci. To zahrnovalo lesbičky, které byly společností obecně diskriminovány jako ženy a homosexuální komunitou jako divné.[15] Kurz Queer Studies, který zahájila na Univerzitě Karlově, se zaměřuje na kritickou analýzu toho, jak se sexualita používá jako prostředek sociální kontroly.[5] Podílela se na státním televizním programu pro LGBT komunitu, známém jako Queer (dříve volal Legato) od té doby, co začal vysílat v roce 2004[3][16] a podílí se na komunitním aktivismu na kulturní i politické úrovni.[5]
Vybraná díla
- Sokolová, Věra (2001). „Reprezentace homosexuality a oddělení pohlaví a sexuality v České republice před a po roce 1989“. V Isaacs, Ann Katherine (ed.). Politické systémy a definice genderových rolí. Pisa: Edizioni Plus, Università di Pisa. 273–288. ISBN 978-88-8492-072-0.
- Sokolová, Věra (2004). "'Nenechte se píchnout! “ Reprezentace a politika sexuality v České republice ". Ve Forresteru, Sibelan; Zaborowska, Magdalena J .; Gapova, Elena (eds.). Over the Wall / After the Fall: Post-Communist Cultures through an East-West Gaze. Bloomington, Indiana: Indiana University Press. str. 251–268. ISBN 0-253-11035-1.
- Sokolová, Věra (2005). „Politika identity a (B) řády heterosexismu: lesbičky, gayové a feministky v českých médiích po roce 1989“. In Leeuwen-Turnovcová, Jiřina van; Richter, Nicole (eds.). Mediale Welten in Tschechien nach 1989: Genderprojektionen und Codes des Plebejismus. Mnichov: Verlag Otto Sagner. str. 29–44. ISBN 978-3-87690-896-0.
- Sokolová, Věra (2008). Kulturní politika etnicity: Diskuse o Romech v komunistickém Československu. Stuttgart, Německo: Ibidem-Verlag. ISBN 978-3-89821-864-1.
- Sokolová, Věra (2012). „Plánované rodičovství za oponou: Populační politika a sterilizace romských žen v komunistickém Československu, 1972–1989“. V Hall, Timothy McCajor; Přečtěte si, Rosie (eds.). Změny v srdci Evropy: Nedávné etnografie Čechů, Slováků, Romů a Srbů. Stuttgart: ibidem Verlag. str. 139–172. ISBN 978-3-8382-5606-1.
- Sokolová, Věra (2014). „Státní přístupy k homosexualitě a neheterosexuálním životům v Československu za státního socialismu“. In Havelková, Hana; Oates-Indruchová, Libora (eds.). Politika genderové kultury za státního socialismu: vyvlastněný hlas. London: Routledge. 82–108. ISBN 978-1-317-81908-0.
- Sokolová, Věra (2020). Queer Encounters with Communist Power: Non-Heterosexual Lives and the State in Czechoslovakia, 1948–1989. Praha: Karolinum Press. ISBN 978-80-246-4266-6.
Reference
Citace
- ^ Deutsche National Bibliothek 2020.
- ^ A b C Oddělení srovnávací historie nápadů 2014.
- ^ A b C Cerqueirová 2004.
- ^ Sokolova, Věra (2002). Řeč: rasismus, pohlaví a sociální deviace v politice „cikánské otázky“ v komunistickém Československu, 1945-1989 (Teze). OCLC 52250483.
- ^ A b C d Hlupá 2003.
- ^ Univerzita Karlova 2015.
- ^ A b Havelková & Oates-Indruchová 2014, str. X.
- ^ Vodrážka 2009.
- ^ Lišková 2018, str. 3.
- ^ Hegburg 2012, str. 227.
- ^ A b Albert & Szilvasi 2017, str. 26.
- ^ Bren 2010, str. 168.
- ^ Lišková 2018, str. 233–234.
- ^ Havelková & Oates-Indruchová 2014, str. 253.
- ^ Sloboda 2010, str. 5.
- ^ Kulpa & Mizielinska 2016, str. 132.
Bibliografie
- Albert, Gwendolyn; Szilvasi, Marek (prosinec 2017). „Meziodvětvová diskriminace romských žen násilně sterilizovaných v bývalém Československu a České republice“. Zdraví a lidská práva Journal. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press. 19 (2): 23–34. ISSN 1079-0969. PMC 5739354. PMID 29302160.
- Bren, Paulina (2010). Zelinář a jeho televize: Kultura komunismu po pražském jaru v roce 1968. Ithaca, New York: Cornell University Press. ISBN 978-0-8014-7642-6.
- Cerqueirová, Andrea (4. listopadu 2004). „Feministky: Je nutné bourat stereotypy“ [Feministky: Stereotypy musí být strženy]. eportal.parlamentnilisty.cz (v češtině). Praha: Český portál. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 2. dubna 2020Český portál má jak redakční radu, tak šéfredaktora.
- Havelková, Hana; Oates-Indruchová, Libora, vyd. (2014). Politika genderové kultury za státního socialismu: vyvlastněný hlas. London: Routledge. ISBN 978-1-317-81908-0.
- Hegburg, Krista (2012). "'Mluvíme pěkně: Biopolitika sociální práce v ostravské romské komunitě “. V Hall, Timothy McCajor; Přečtěte si, Rosie (eds.). Změny v srdci Evropy: Nedávné etnografie Čechů, Slováků, Romů a Srbů. Stuttgart: ibidem Verlag. 217–238. ISBN 978-3-8382-5606-1.
- Hlupá, Štěpánka (21. července 2003). „Gender není jen o ženách či o vztahu žen a mužů“ [Pohlaví není jen o ženách nebo o vztahu mezi ženami a muži]. feminismus.cz (v češtině). Praha: Gender Studies, o.p.s. Archivovány od originál dne 13. března 2016. Citováno 2. dubna 2020.
- Kulpa, Robert; Mizielinska, Joanna (2016). Odstředění západních sexualit: Perspektivy střední a východní Evropy. London: Routledge. ISBN 978-1-317-15403-7.
- Lišková, Kateřina (2018). Sexuální osvobození, socialistický styl: Komunistické Československo a věda o touze, 1945–1989. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-1-108-42469-1.
- Sloboda, Zdeněk (2010). „Specifika současné české homosexuální komunity: historie, vývoj a ambivalence“. In Clarke, Gemma; McQueen, Fiona; Pnaceková, Michaela; Sahli, Sabrina (eds.). Zkoumání aspektů sexuality a já (PDF). Oxford: Interdisciplinární tisk. s. 3–20. ISBN 978-1-84888-020-7. Archivovány od originál (PDF) dne 4. září 2012.
- Vodrážka, Mirek (17. srpna 2009). "České prostředí mě neinspiruje" České prostředí mě neinspirovalo. TaGitaCZ (v češtině). Praha: Projekt gitAEvropa. ISSN 1802-3894. Archivovány od originál dne 31. října 2009. Citováno 1. dubna 2020.
- „Program zahraničních studií CHID v Praze: Věra Sokolová“. Oddělení srovnávací historie myšlenek. Seattle, Washington: University of Washington. 2014. Archivovány od originál dne 13. dubna 2017. Citováno 1. dubna 2020.
- „Katalog der Deutschen Nationalbibliothek: Sokolová, Věra“ [Katalog Německé národní knihovny: Sokolová, Věra] (v němčině). Lipsko: Deutsche National Bibliothek. 13. února 2020. Archivovány od originál dne 1. dubna 2020. Citováno 1. dubna 2020.
- „O nás: Publikace katedry“ [O nás: Publikace oddělení]. Fakulta humanitních studií (v češtině). Praha: Univerzita Karlova. 2015. Archivovány od originál dne 19. srpna 2017. Citováno 1. dubna 2020.