Víctor Manuel Rendón - Víctor Manuel Rendón
Víctor Manuel Rendón | |
---|---|
![]() Víctor Manuel Rendón na světovém veletrhu 1900, který se konal v Paříži ve Francii. | |
narozený | Víctor Manuel Rendón Pérez 5. prosince 1859 Guayaquil, Ekvádor |
Zemřel | 9. října 1940 Guayaquil, Ekvádor | (ve věku 80)
obsazení | Spisovatel |
Jazyk | Španělsky, francouzsky |
Národnost | Ekvádorský |
Pozoruhodné práce | Lorenzo Cilda (1906), román. Salus populi (1928), hra. |
Manželka | María Seminario Marticorena |
Víctor Manuel Rendón Pérez (Guayaquil, 5. prosince 1859 - Guayaquil, 9. října 1940) byl Ekvádorský spisovatel, básník, prozaik, dramatik, autor životopisů, překladatel, lékař, diplomat, pianista a skladatel.
Životopis
Rendónův otec Manuel Eusebio Rendón Treviño byl spisovatel a jeho matka Delfina Pérez Antepara umělkyně. Přestěhovali se do Francie, když byl ještě velmi mladý, a tam dokončil všechna studia. Vystudoval University of Paris s lékařským diplomem, s diplomovou prací s názvem „Fièvres de surmenage“ (horečky přepracování), která byla zveřejněna v roce 1888. V roce 1889 se vrátil do Guayaquilu a praktikoval medicínu.[1]
Od své matky a tety z matčiny strany si přečetl své první knihy Carmen Pérez de Rodríguez Coello který byl básníkem a dramatikem.
Generálním konzulem v Paříži byl jmenován ekvádorským prezidentem Eloy Alfaro v roce 1895. V letech 1903 až 1914 působil jako zplnomocněný ministr Ekvádoru u vlád Francie a Španělska a v roce 1907 byl delegátem druhé mezinárodní konference v Haagu. Byl členem Mezinárodního stálého rozhodčího soudu a Mezinárodního červeného kříže. V roce 1914 byl poslán do Barcelony, aby řídil stavbu památníku na památku hrdinů „bitvy 9. října“, jejíž jméno je vyryto na podstavci jejího sloupu.
Román „Lorenzo Cilda“ napsal v roce 1906 ve francouzštině. Díky jeho vlastnímu španělskému překladu knihy byl přijat na Ekvádorská akademie jazyků v roce 1921. Kniha mu také vynesla zlatou medaili L'Académie française 3. dubna 1925.
Přeložil mnoho děl ze španělštiny do francouzštiny, včetně překladu poezie z roku 1904 Jose Joaquin de Olmedo. Napsal také biografii o Olmedovi ve francouzštině s názvem: Olmedo homme d 'etat et poete americain, chantre de Bolívar.
Mluvil 4 jazyky a napsal více než 40 knih ve španělštině a francouzštině, které vyšly ve Francii, Španělsku, Belgii, Itálii, Portugalsku a Ekvádoru.
Byl nominován na Nobelova cena za literaturu v roce 1935 tajemníkem ekvádorské jazykové akademie Celiano Monge,[2] ale nevyhrál.
Při dvou různých příležitostech odmítl prezidentskou nominaci Ekvádoru.
Rodina
Byl ženatý s Maríou Seminario Marticorenou, se kterou měl pět dětí:
- Miguel, francouzský spisovatel
- Manuel Rendón, slavná malířka, členka École du Paris ve 20. letech, která se provdala za Paulette Everard Kiefer, autorka knihy „Galapágy: Poslední začarované ostrovy“ (vydané v roce 1947 pod jménem Paulette E. de Rendón jako Galapágy: las últimas islas encantadas)
- Tereza
- Margarita
- Isabel, charitativní jeptiška.[3]
Funguje
- Héros des Andes (1904)
- Flammes et Cendres (1905)
- Cuadro heroico (1937)
- Madrinas de guerra (1937)
- Hoy, ayer y manana (1928)
- El Ausentismo (1937)
- Con Victoria y Gloria Paz (1937)
- Periquin o la noche sabrosa (1937)
- En fuente florida (1937)
- Salus populi (1928) - drama o popravě Dr. Santiaga Violy v Guayaquilu - považováno za jedno z jeho nejlepších děl.
- Charito (1937)
- Almas hermosas (1937)
- El billete de loteria (1937)
- Las tres Victorias (1930)
- La caretilla (1937)
- Telefonemas (1908)
- Telepatías (1908)
- La Columna de los Próceres del 9 de Octubre (1916)
- Clemente Ballén (1916)
- Ecos de Amor y Guerra »(1929)
- Lorenzo Cilda (1906)
- Obras Dramáticas »(pět svazků, 1927–1931)
- Cuentos del Delfín de las Peñas »(1934)
- Notes de mon carnet (1882)
- Dokumenty para la historia del Ecuador (1896)
- Héroes des Andes, poemas en francés (1904)
- Olmedo, Homme d'etat et poete americain, Chantre de Bolívar (1905)
- Las frontière de la Republique de l'Equateur (1914)
- Biografía de Clemente Ballén (1916)
- Le Revenant (1917)
- La columna a los próceres del 9 de octubre (1917)
- Ecos de amor y guerra (1927).
- Encantos patrios (1929)
Když v roce 1940 zemřel, zanechal po sobě nedokončené knihy jako např Juan Montalvo, El lékař José Recamier a Escritores ecuatorianos.