Víctor Manuel Rendón - Víctor Manuel Rendón

Víctor Manuel Rendón
Víctor Manuel Rendón na světovém veletrhu 1900, který se konal v Paříži ve Francii.
Víctor Manuel Rendón na světovém veletrhu 1900, který se konal v Paříži ve Francii.
narozenýVíctor Manuel Rendón Pérez
5. prosince 1859
Guayaquil, Ekvádor
Zemřel9. října 1940 (1940-10-10) (ve věku 80)
Guayaquil, Ekvádor
obsazeníSpisovatel
JazykŠpanělsky, francouzsky
NárodnostEkvádorský
Pozoruhodné práceLorenzo Cilda (1906), román. Salus populi (1928), hra.
ManželkaMaría Seminario Marticorena

Víctor Manuel Rendón Pérez (Guayaquil, 5. prosince 1859 - Guayaquil, 9. října 1940) byl Ekvádorský spisovatel, básník, prozaik, dramatik, autor životopisů, překladatel, lékař, diplomat, pianista a skladatel.

Životopis

Rendónův otec Manuel Eusebio Rendón Treviño byl spisovatel a jeho matka Delfina Pérez Antepara umělkyně. Přestěhovali se do Francie, když byl ještě velmi mladý, a tam dokončil všechna studia. Vystudoval University of Paris s lékařským diplomem, s diplomovou prací s názvem „Fièvres de surmenage“ (horečky přepracování), která byla zveřejněna v roce 1888. V roce 1889 se vrátil do Guayaquilu a praktikoval medicínu.[1]

Od své matky a tety z matčiny strany si přečetl své první knihy Carmen Pérez de Rodríguez Coello který byl básníkem a dramatikem.

Generálním konzulem v Paříži byl jmenován ekvádorským prezidentem Eloy Alfaro v roce 1895. V letech 1903 až 1914 působil jako zplnomocněný ministr Ekvádoru u vlád Francie a Španělska a v roce 1907 byl delegátem druhé mezinárodní konference v Haagu. Byl členem Mezinárodního stálého rozhodčího soudu a Mezinárodního červeného kříže. V roce 1914 byl poslán do Barcelony, aby řídil stavbu památníku na památku hrdinů „bitvy 9. října“, jejíž jméno je vyryto na podstavci jejího sloupu.

Román „Lorenzo Cilda“ napsal v roce 1906 ve francouzštině. Díky jeho vlastnímu španělskému překladu knihy byl přijat na Ekvádorská akademie jazyků v roce 1921. Kniha mu také vynesla zlatou medaili L'Académie française 3. dubna 1925.

Přeložil mnoho děl ze španělštiny do francouzštiny, včetně překladu poezie z roku 1904 Jose Joaquin de Olmedo. Napsal také biografii o Olmedovi ve francouzštině s názvem: Olmedo homme d 'etat et poete americain, chantre de Bolívar.

Mluvil 4 jazyky a napsal více než 40 knih ve španělštině a francouzštině, které vyšly ve Francii, Španělsku, Belgii, Itálii, Portugalsku a Ekvádoru.

Byl nominován na Nobelova cena za literaturu v roce 1935 tajemníkem ekvádorské jazykové akademie Celiano Monge,[2] ale nevyhrál.

Při dvou různých příležitostech odmítl prezidentskou nominaci Ekvádoru.

Rodina

Byl ženatý s Maríou Seminario Marticorenou, se kterou měl pět dětí:

  • Miguel, francouzský spisovatel
  • Manuel Rendón, slavná malířka, členka École du Paris ve 20. letech, která se provdala za Paulette Everard Kiefer, autorka knihy „Galapágy: Poslední začarované ostrovy“ (vydané v roce 1947 pod jménem Paulette E. de Rendón jako Galapágy: las últimas islas encantadas)
  • Tereza
  • Margarita
  • Isabel, charitativní jeptiška.[3]

Funguje

  • Héros des Andes (1904)
  • Flammes et Cendres (1905)
  • Cuadro heroico (1937)
  • Madrinas de guerra (1937)
  • Hoy, ayer y manana (1928)
  • El Ausentismo (1937)
  • Con Victoria y Gloria Paz (1937)
  • Periquin o la noche sabrosa (1937)
  • En fuente florida (1937)
  • Salus populi (1928) - drama o popravě Dr. Santiaga Violy v Guayaquilu - považováno za jedno z jeho nejlepších děl.
  • Charito (1937)
  • Almas hermosas (1937)
  • El billete de loteria (1937)
  • Las tres Victorias (1930)
  • La caretilla (1937)
  • Telefonemas (1908)
  • Telepatías (1908)
  • La Columna de los Próceres del 9 de Octubre (1916)
  • Clemente Ballén (1916)
  • Ecos de Amor y Guerra »(1929)
  • Lorenzo Cilda (1906)
  • Obras Dramáticas »(pět svazků, 1927–1931)
  • Cuentos del Delfín de las Peñas »(1934)
  • Notes de mon carnet (1882)
  • Dokumenty para la historia del Ecuador (1896)
  • Héroes des Andes, poemas en francés (1904)
  • Olmedo, Homme d'etat et poete americain, Chantre de Bolívar (1905)
  • Las frontière de la Republique de l'Equateur (1914)
  • Biografía de Clemente Ballén (1916)
  • Le Revenant (1917)
  • La columna a los próceres del 9 de octubre (1917)
  • Ecos de amor y guerra (1927).
  • Encantos patrios (1929)

Když v roce 1940 zemřel, zanechal po sobě nedokončené knihy jako např Juan Montalvo, El lékař José Recamier a Escritores ecuatorianos.

Reference

  1. ^ Rendón Pérez, Víctor Manuel (1859–1940) - (španělská biografie)
  2. ^ Nominační databáze Nobelovy ceny za literaturu, 1901–1950
  3. ^ Victor Manuel Rendon Perez - ekvádorský biografický slovník (španělsky)