Uroš Knežević - Uroš Knežević
Uroš Knežević | |
---|---|
![]() Kneževićův portrét od Jovan Popović, 1845. | |
narozený | |
Zemřel | 21. října 1876 | (ve věku 65)
Národnost | srbština |
Hnutí | Romantismus |
Uroš Knežević (Srbská cyrilice: Урош Кнежевић; 2. ledna 1811-21. Října 1876) byl a srbština malíř. Knežević je nejlépe známý jako portrétista a vytvořil více než 200 portrétů, převážně významných osobností své doby.[1]
Život
Narodil se v Sremski Karlovci otci Teodorovi a matce Julijaně. Přestože většinu svého života strávil v Srbsku, je o jeho životě velmi málo informací.
O svých prvních letech vzdělávání sám umělec napsal, že rád kreslil už jako dítě a že se kresbě cítil důkladně oddaný. Nejprve studoval kresbu na Karlovci gymnázium. Převádí z Vojvodina na Srbsko v roce 1834, kde se aktivně věnuje malbě až do roku 1844. Jeho práce byla nezbytná při zavádění umění do Srbsko a vzdělávat místní obyvatelstvo v uměleckém oceňování. Během svého působení v Srbsko živil se malováním portrétů místní šlechty a významných občanů. Místní obyvatelstvo však bylo i nadále docela nevítané a poplatky za portrét se často neplatily. Díky tomu bylo pro Kneževiće obtížné vydělat dost na to, aby se uživil, natož aby si na své vzdělání ušetřil dost Vídeň. Dokonce i královská rodina odmítla zaplatit za mnoho portrétů, erbů a dalších symbolů, které pro ně Knežević vytvořil.[Citace je zapotřebí ]
Nakonec našel dobře placenou práci při malování stěn a ikon pro Bělehrad kostely. To mu umožnilo ušetřit dost na studium Vídeň.[2] O jeho pobytu v Vídeň píše, že to bylo velmi šťastné období jeho života, a byl nejšťastnější, když jeho dílo bylo oceněno vystavením na vídeňské výstavě umění v roce 1846. Vídeňská královská akademie umění však nemá ani záznam o svém jménu mezi studenty. Některé zdroje to naznačují Knežević také maloval portréty Vuk Stefanović Karadžić (Srbský lingvista a reformátor EU) Srbský jazyk ) a jeho rodina, kromě vojenského, občanského a politického vedení.[3][4]
Podle portrétů Kneževiće lze usoudit, že srbští vůdci inklinovali k modernizaci; proto jejich portréty s pozoruhodně luxusním oblečením; zlaté pletené a bohatě vyšívané.
V roce 1871 Knežević onemocněl a začal méně pracovat.[5]
Je považován za jednoho z nejvýznamnějších srbských portrétistů devatenáctého století.[6]
Galerie
Portrét Vuk Stefanović Karadžić, 1846
Portrét Stevana Knićanina, 1849
Portrét Jeleny Karađorđević, 1850
Portrét Sima Nenadović, 1850
Portrét Jakov Nenadović, 1850
Portrét Hajduk-Veljko, 1852
Portrét Janićije Đuriće, 1852-1855
Portrét Persida Nenadović, 1855
Uzun-Mirko Apostolović, 1865
Portrét Cincar Janko Popović
Reference
Poznámka: převzato ze srbské Wikipedie
- ^ „УРОШ КНЕЖЕВИЋ ВОЈВОДА СТЕФАН П. КНИЋАНИН, 1849. УЉЕ НА ПЛАТНУ, 108,5 Х 151 CM“. galerijamaticesrpske.rs. Citováno 2020-04-13.
- ^ „Arte - Uroš Knežević - Biografija“. www.arte.rs. Citováno 2020-04-13.
- ^ „Arte - Uroš Knežević - Biografija“. www.arte.rs. Citováno 2020-04-13.
- ^ Jeremić, Boško (1990). „Portreti Nenadovića (Slikarski radovi Uroša Kneževića)“. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - ^ „УРОШ КНЕЖЕВИЋ ВОЈВОДА СТЕФАН П. КНИЋАНИН, 1849. УЉЕ НА ПЛАТНУ, 108,5 Х 151 CM“. galerijamaticesrpske.rs. Citováno 2020-04-13.
- ^ Београду, Етнографски музеј у; Влаховић, Митар С .; Pap, Károly Szathmári; Радовић, Босиљка (1958 *). Народне ношње XIX века у Београду (v srbštině). Издање Етнографског Музеја. Zkontrolujte hodnoty data v:
| datum =
(Pomoc)