Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1314 - United Nations Security Council Resolution 1314

OSN Bezpečnostní rada
Rozlišení 1314
Děti v Iráku-írán war4.jpg
Dětský voják během Válka mezi Íránem a Irákem
datum11. srpna 2000
Setkání č.4,185
KódS / RES / 1314 (Dokument )
PředmětDěti a ozbrojený konflikt
Shrnutí hlasování
  • 15 hlasovalo pro
  • Žádný nehlasoval proti
  • Žádný se nezdržel hlasování
VýsledekPřijato
Bezpečnostní rada složení
Stálí členové
Dočasný členů

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1314 bylo přijato jednomyslně dne 11. srpna 2000, poté co byl odvolán Rozlišení 1261 (1999) o dětech a ozbrojených konfliktech a další řešení včetně 1265 (1999), 1296 (2000) a 1306 (2000). Rada vyjádřila znepokojení nad dopadem konfliktu na děti a nad užíváním drog dětští vojáci, a vyjádřila ochotu zvážit další opatření v rámci EU Charta OSN při řešení situací dětí v ozbrojený konflikt.[1]

Na rozdíl od rezoluce 1261 o stejném tématu rezoluce 1314 stanovila cílenější opatření na ochranu dětí během konfliktu a po něm.[2]

Rozlišení

Postřehy

Dne 25. Května 2000 Valné shromáždění přijal Opční protokol o zapojení dětí do ozbrojeného konfliktu. Rada bezpečnosti zdůraznila potřebu, aby všechny strany dodržovaly zásady mezinárodní zákon, včetně zásad obsažených v Chartě Organizace spojených národů, Úmluva o nejhorších formách dětské práce, Římský statut Mezinárodního trestního soudu a Ottawská smlouva. Proběhly také regionální iniciativy.

Skutky

Rada bezpečnosti znovu potvrdila své odsouzení záměrného zaměření na děti během ozbrojeného konfliktu a dopadu tohoto konfliktu na děti. Ukončení EU bylo odpovědností všech států beztrestnost těch, kteří jsou vinni genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Všechny strany zapojené do ozbrojeného konfliktu byly vyzvány, aby dodržovaly mezinárodní právo, zejména pokud jde o Ženevské úmluvy a další protokoly, Úmluva OSN o právech dítěte a opční protokol.

Strany zapojené do konfliktu byly vyzvány, aby poskytly ochranu a pomoc uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby, zejména žen a dětí, a usnadnit dodávku humanitární pomoc.[3] Rada vyjádřila znepokojení nad vazbami mezi nezákonným obchodem s EU přírodní zdroje a ozbrojený konflikt a nelegální obchodování se zbraněmi a ozbrojený konflikt; v tomto ohledu oznámila svůj záměr zvážit další opatření. Úmyslné zacílení na civilisty, včetně dětí, představovalo porušení mezinárodní humanitární a zákon o lidských právech.

Usnesení požadovalo opatření na ochranu dětí, včetně EU odzbrojení, demobilizace a opětovné začlenění dětských vojáků a začlenění poradců pro ochranu dětí do EU udržování míru operace. Zvláštní důraz byl kladen na zranitelnost dívek zasažených konflikty. Rada zopakovala svůj postoj, že děti by měly mít přístup k základním službám po celou dobu konfliktu i po něm. Rovněž naznačila ochotu zvážit nezamýšlené důsledky opatření přijatých podle článku 41 Charty Organizace spojených národů pro děti.

Rada uvítala iniciativy regionálních a subregionálních organizací na ochranu dětí v ozbrojených konfliktech a byla vyzvána, aby:[4]

a) zvážit zřízení jednotek ochrany dětí;
b) zvážit zapojení zaměstnanců ochrany dětí do jejich mírových a polních operací;
c) podnikat iniciativy k ukončení přeshraničních činností škodlivých pro děti;
d) přidělovat prostředky ve prospěch dětí během ozbrojeného konfliktu;
e) začlenit hledisko rovnosti pohlaví do všech politik a programů ochrany dětí;
f) zvážit regionální iniciativy směřující k úplnému provedení zákazu dětských vojáků.

Všechny země byly vyzvány, aby usilovaly o propuštění unesené děti a podporovat zapojení mladých lidí do mírových iniciativ. Nakonec generální tajemník Kofi Annan byl požádán, aby pokračoval ve svých zprávách a do 31. července 2000 předložil zprávu o provádění stávajícího usnesení a usnesení 1261.[5]

Viz také

Reference

  1. ^ „Rada vyjadřuje znepokojení nad dopadem ozbrojeného konfliktu na děti a vyjadřuje záměr zvážit„ přijetí vhodných kroků"". Spojené národy. 11. srpna 2000.
  2. ^ Ensalaco, Mark; Majka, Linda C. (2005). Lidská práva dětí: pokrok a výzvy pro děti na celém světě. Rowman & Littlefield. p. 117. ISBN  978-0-7425-2988-5.
  3. ^ Machel, Graça (2000). „Dopad ozbrojeného konfliktu na děti“. Mezinárodní konference o dětech postižených válkou. Organizace spojených národů: 1–60.
  4. ^ Arts, Karin; Popovski, Vesselin (2006). Mezinárodní trestní odpovědnost a práva dětí. Cambridge University Press. p. 44. ISBN  978-90-6704-227-7.
  5. ^ Happold, Matthew (2005). Dětští vojáci v mezinárodním právu. Manchester University Press. p. 46. ISBN  978-0-7190-6586-6.

externí odkazy