Nezaměstnanost v Jižní Koreji - Unemployment in South Korea

Vlajka nezaměstnanosti v Jižní Koreji
Vlajka
Hlavní městoSoul
Oficiální jazykykorejština
Demonym (y)korejština
Plocha
• Celkem
219 155 km2 (84 616 čtverečních mil)
Populace
• Odhad
51,446,201 (27 )
HDP  (PPP )Odhad z roku 2018
• Celkem
3,139 bilionu
MěnaJihokorejský výher (KRW )
Dnes součást Korea

Míra nezaměstnanosti v EU Korejská republika v dubnu 2019 je to 4,8 procenta, tedy přibližně 1 197 000 lidí.[1] Od jeho rychlého globalizace a demokratizace, míra nezaměstnanosti byla ve srovnání s většinou relativně nízká OECD zemí. V posledním desetiletí však míra nezaměstnanosti stabilně rostla, a to ve srovnání s průměrem OECD, který za stejnou dobu poklesl o 1,6 procenta. Navzdory tomu, že je čtvrtou největší asijskou ekonomikou, vzkvétající vývoz země je způsoben hlavně spoléháním na velké výrobní společnosti outsourcing méně placených rolí ke zmírnění závazků dané země minimální mzda nárůst a automatizace většiny manuálních prací, protože technologický rozmach země posílá Jižní Koreu na vrchol Mezinárodní federace robotiky (IFR) - seznam hustoty robotů - 631 robotů na 10 000 zaměstnanců. Kulturní problémy, jako je rozdíl v odměňování žen a mužů a historické pohledy na roli žen a mužů v pracovní síle i doma také přispívají ke zvyšování míry nezaměstnanosti, protože existuje tlak na smluvní, nestandardní práci a samostatnou výdělečnou činnost, která by kompenzovala neustálé zvyšování minimální mzdy stanovené Jihokorejská vláda. Důraz na vysokoškolské vzdělání v Korejské republice dále zvyšuje míru nezaměstnanosti kvůli tomu, že se mnoho mladých dospělých rozhodlo dokončit terciární vzdělání a další kvalifikaci, na rozdíl od okamžitého připojení k pracovní síle.[2] Existuje také několik rozdílů v měření mezi standardem měření nastaveným pomocí Mezinárodní organizace práce a oficiální měření nezaměstnanosti v Korejské republice, stanovené Statistika Korea, které přispívají k nadměrné míře nezaměstnanosti ve srovnání s jinými zeměmi, které přísněji dodržují standard stanovený Mezinárodní organizací práce.

Oficiální měření nezaměstnanosti Korejskou republikou se mírně liší od mezinárodního standardu stanoveného EU International Labour Organisatio n, a to může zkosit rychlost v různých směrech.

Definice a měření nezaměstnanosti

V roce 2018 dosáhla míra nezaměstnanosti v Korejské republice nejvyšší úrovně od roku 2006 Globální finanční krize, s vrcholem 4,4 procenta.[1]

Nezaměstnanost v Jižní Koreji se měří pomocí Statistika Korea. Definice oficiálně „nezaměstnané osoby“ používaná ke sběru údajů Korejskou republikou je osoba ve věku od 15 let, která:

1. Během referenčního týdne neměl žádné zaměstnání

2. Aktivně hledal zaměstnání někdy v průběhu předchozích čtyř týdnů

3. Byl schopen okamžitě začít pracovat během referenčního týdne.[3]

Tato definice je založena na doporučené definici z Mezinárodní organizace práce (ILO), což umožňuje měřit míru nezaměstnanosti v Korejské republice srovnatelně s ostatními zeměmi po celém světě.

Míra nezaměstnanosti Korejské republiky je definována jako procento nezaměstnaných osob v ekonomicky aktivním obyvatelstvu.

Míra nezaměstnanosti = (nezaměstnané osoby / ekonomicky aktivní populace) x 100[3]

„Ekonomicky aktivní populace“ je (zaměstnaných osob + nezaměstnaných osob) více než 15 let. Pro srovnání se „ekonomicky neaktivní populací“ rozumí lidé ve věku 15 let a starší, kteří během referenčního období průzkumu nejsou zaměstnáni ani nezaměstnaní.[3]

Historie a vývoj

Od doby, kdy v šedesátých letech prošel rychlým ekonomickým rozvojem, byla míra nezaměstnanosti v Korejské republice trvale nízká[4] Po procesech demokratizace na konci 80. let došlo v Koreji k prudkému nárůstu účasti na trhu práce, a tedy ke snížení míry nezaměstnanosti. Od 80. let do Asijská finanční krize z roku 1998 činila průměrná míra nezaměstnanosti přibližně 2,3 procenta.[5] Asijská finanční krize v roce 1998 zaznamenala prudký vzestup míry nezaměstnanosti na 7 procent, což představuje 1 490 000 lidí. Srovnatelně 2008 Globální finanční krize mělo na Jižní Koreu minimální vliv, když míra nezaměstnanosti stoupla z 3,16% na 3,64%.[1] V letech 2008 až 2013 zůstala míra nezaměstnanosti relativně stabilní, v průměru 3,4 procenta.[1] Za posledních 5 let však neustále roste a od roku 2019 je na 4,8 procenta, což je nejvyšší míra nezaměstnanosti od asijské finanční krize

Míra nezaměstnanosti v Korejské republice

Míra nezaměstnanosti v Korejské republice je v dubnu 2019 4,8 procenta, tedy 1 197 000 lidí[1]

Příčiny

Ekonomický pokles

Rychlý pokles úrovně zaměstnanosti se shodoval s novou vládní politikou, která vyžadovala vyšší minimální mzda, což přimělo zaměstnavatele, aby se vyhýbali méně placeným pracovním místům, zejména ve zpracovatelském, maloobchodním a stavebním průmyslu.

V roce 1953 Korejská republika prošla Zákon o pracovních normách za účelem ochrany práv pracovníků. Navzdory tomu byla minimální mzda regulována až v roce 1986. Minimální mzda byla poté zvýšena v roce 2001 o 16,8% a znovu v roce 2018 o 16,4% na 7530 wonů (7,03 USD) za hodinu. Naposledy byla v lednu 2019 zvýšena na 8350 wonů (7,46 USD) za hodinu. Tvrdí se, že to vedlo k poklesu málo placených pracovních míst v mnoha různých odvětvích.[6] Počet pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu klesl za rok o 170 000 pracovních míst. Stavebnictví ztratilo 19 000 pracovních míst a maloobchodní odvětví zrušilo 67 000 pracovních míst. Vzhledem k tomu, že mnoho společností používá zvyšující se minimální mzdu ke snižování různých tradičně málo placených pracovních míst kvůli rostoucím nákladům na pracovní sílu, míra nezaměstnanosti vzrostla, aby odrážela tento koncept. Lobbistické skupiny zastupující mnoho malých podniků v zemi od té doby učinily prohlášení, že nepřijmou zvýšení minimální mzdy kvůli tomu, že potřebují omezit pracovní místa zaměstnanců, aby dosáhli zisku.[6]

Outsourcing

Outsourcing je sběr zboží na základě smlouvy od externího dodavatele. Na 22% v roce 2015 byla míra dočasných externích smluvních pracovníků v Korejské republice dvojnásobná oproti průměru OECD. Pracovníci v těchto systémech také vydělávají 54% toho, co běžní zaměstnanci vydělávají podobnou prací.[7] Kromě toho existují zásadní obavy, že současné mechanismy ochrany práce neslouží k ochraně těchto nových typů pracovníků.[8] To v kombinaci s myšlenkou, že smlouvy budou ukončeny, jakmile bude úkol splněn, nesmírně přispívá k rostoucí míře nezaměstnanosti v kterémkoli okamžiku průzkumu.

Outsourcing také zahrnuje přesunutí podnikání do zámoří. Trvalé zvyšování minimální mzdy v Korejské republice přimělo firmy k přesunu svých továren do zámoří do zemí s nižšími mzdami, aby ušetřily náklady.[9] Tomu se říká „makroekonomická teorie internalizace“. Korejská technologická společnost Samsung Electronics trpěl „technologickým vyprázdněním“ (기술 공동화) a „technologickým odpojením (기술 단절).[9] „Technologické vyhloubení“ je definováno jako situace, kdy základní části procesu technologického vytváření nejsou k dispozici na domácím / domácím území. „Technologické odpojení“ označuje situaci, kdy jsou na domácím území k dispozici konkrétní technologie nebo pracovní síla, avšak po těchto informacích neexistuje žádný následník, a tím končí provádění technologického produktu. Samsung nedávno vytvořila značné množství mediálního pokrytí pro outsourcing Čína, kde jsou pracovníci za delší hodiny placeni méně.[10] V důsledku tohoto outsourcingu došlo k trvalému poklesu pracujících pracovních míst na výrobních linkách společnosti Samsung a dalších větších produkčních společností.[9]

Technologie

Obrázek ukazuje graf představující vzestupy a poklesy míry nezaměstnanosti mladých lidí v Jižní Koreji v letech 2001 až 2016.
Míra nezaměstnanosti mladých lidí v OECD v Jižní Koreji, 2001–2016

Jižní Korea je na čele seznamu hustoty robotů Mezinárodní federace robotiky (IFR) - 631 robotů na 10 000 zaměstnanců. Například, Obchodní domy Lotte, jeden z největších maloobchodníků v Koreji, nedávno vybudoval technologicky řízený pultový servisní systém, který nahradil prodejní personál.[7] Automatizace těchto pracovních míst přivedla pracovníky k pracovním místům, která ještě nejsou automatizovaná, a díky tomu je jejich přijímání extrémně konkurenceschopné. Pro práce, které nevyžadují kvalifikaci, jako jsou základní pohostinské práce, by mohla být k dispozici jedna dostupnost pro 4500 uchazečů.[7]

Navzdory rychlému technologickému pokroku na pracovištích v Jižní Koreji bylo v lednu 2019 oznámeno, že sektor IKT jen za měsíc získal 94 000 nových pracovních míst.[11]

Nerovnost pohlaví

Mnoho postupů týkajících se nerovnosti žen a mužů vedlo k vyšší míře nezaměstnanosti žen v pracovní síle Jižní Koreje. Diskriminace v zaměstnání K míře nezaměstnanosti přispívají politiky soukromého sektoru a nedostatek vyjednávací síly žen ve vztazích se zaměstnanci, na kterou zdůrazňuje státní i soukromá politika.[12] V roce 2010 měla Korea třetí nejnižší rozdíl v zaměstnanosti z 34 zemí OECD, přičemž bylo zaměstnáno 62,3% žen ve věku od 25 do 65 let.[13] Ekonomové tuto velkou mezeru zařadili na tradiční Konfuciánský víry nadále platí v korejské společnosti, kde je rodinná jednotka nejdůležitější součástí života člověka.[14] Tato víra podporuje pokračující segregaci pohlaví v pracovní síle. V kombinaci s nedostatkem středisek péče o děti, obtížemi při vyjednávání o platech a již existujícím rozdílem v odměňování žen a mužů jsou jihokorejské ženy značně málo zaměstnané.[15]

Preference pro vysokoškolské vzdělávání

Korejská republika udržuje jednu z nejvyšších měr vzdělaných populací na světě.[16] Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) přibližně 70% lidí ve věku 25–34 let v Korejské republice dokončilo určitou formu terciárního vzdělávání.[2] Od začátku 80. let do poloviny 20. let se míra terciárního vzdělávání v zemi zvýšila na pětinásobek své původní míry.[17] Absolventi špičkových korejských univerzit drtivou většinou zastávají vysoce postavené pozice ve vládě, obchodu a průmyslu.[18] Tato oddanost učení však zkresluje míru nezaměstnanosti jako mnoho mladých dospělých, protože jsou technicky nezaměstnaní kvůli svým rozhodnutím zůstat ve škole. Hyperkonkurenční povaha korejského vzdělávacího systému vybízí některé studenty ke studiu více než 16 hodin denně ve škole, předškolních a mimoškolních programech zvaných vozy (학원).[19] Výsledkem je, že studenti, kteří také zastávají zaměstnání, jsou vzácní, což výrazně zvyšuje míru nezaměstnanosti.

Rozdíly měření

Metody použité k měření korejské míry nezaměstnanosti, měřeno Statistika Korea, se mírně liší od metody používané jinými OECD zemí. Předpokládá se, že „ekonomicky neaktivní“ obyvatelstvo Korejské republiky skrývá velký počet osob zaměstnaných podle standardů Mezinárodní organizace práce, ale ne oficiální korejský měřicí systém.[20] Osoby starší 15 let, které nejsou ani zaměstnané, ani nezaměstnané, ženy v domácnosti kteří primárně působí jako pečovatelé, studenti navštěvující školu a dobrovolníci jsou zahrnuty do „ekonomicky neaktivní“ populace a nepřispívají k oficiální míře nezaměstnanosti.

Velký rozdíl nastává při posuzování „neplacených rodinných pracovníků“. V souladu se standardy Mezinárodní organizace práce jsou neplacení rodinní pracovníci, kteří pracují více než jednu hodinu týdně, považováni za zaměstnané. Oficiální korejské měření však bude považovat neplacené rodinné pracovníky za zaměstnané pouze v případě, že v daném týdnu pracují více než 18 hodin.[3] Jednotlivci, kteří spadají do tohoto 17hodinového rozdílu mezi oběma měřeními, jsou zařazeni do „ekonomicky neaktivní“ populace Korejské republiky. Pokud jsou do výpočtů zahrnuti neplacení rodinní pracovníci podle Mezinárodní organizace práce, míra nezaměstnanosti klesá přibližně o 0,1 procenta a míra zaměstnanosti se zvyšuje přibližně o 0,4 procenta.[20]

Podle standardů Mezinárodní organizace práce jsou jednotlivci, kteří čekají na přidělení od svých společností, sezónní pracovníci, kteří nepracují okamžitě, nebo kteří jsou v podobné situaci, považováni za zaměstnané v závislosti na konkrétní společnosti, pro kterou pracují. V Korejské republice jsou však všichni pracovníci v těchto situacích považováni za nezaměstnané (4 000 v roce 2008).[20]

Definice „hledání zaměstnání“ se rovněž liší v Korejské republice. Jednotlivci, kteří při zvažování svého pracovního zařazení uvedou jako „činnost hledající zaměstnání“ „školní docházku“ nebo „docházku na vysokoškolské vzdělání“ nebo „získání odborné kvalifikace“, budou podle Mezinárodní organizace práce považováni za „aktivně hledající zaměstnání“. Korejská republika však tyto jednotlivce definuje jako „ekonomicky neaktivní“, přičemž jejich počet dosahuje přibližně 600 000 osob.[20]

Reference

  1. ^ A b C d E „Jižní Korea: Míra nezaměstnanosti“. Globální ekonomika.
  2. ^ A b „Dosažené vzdělání - Obyvatelstvo s terciárním vzděláváním - údaje OECD“. OECD. Citováno 2019-06-06.
  3. ^ A b C d „Statistika Korea“. kostat.go.kr. Citováno 2019-05-15.
  4. ^ https://www.legco.gov.hk/yr99-00/english/sec/library/e21.pdf
  5. ^ https://www.adb.org/sites/default/files/publication/156069/adbi-wp214.pdf
  6. ^ A b „Míra nezaměstnanosti v Jižní Koreji vyskočí na 9letý vrchol, protože zvýšení minimální mzdy přivodí trh práce“. CNBC. 2019-02-13. Citováno 2019-05-13.
  7. ^ A b C Kim, Jung Min. „Oběti efektivity“. Ekonomický přehled Dálného východu. 167: 28–30. ProQuest  208247398.
  8. ^ Lee, Jong-Woon (2014). „Pracovní smlouvy a změna pracovněprávních vztahů v Jižní Koreji“. Revize rozvojové politiky. 32 (4): 449–473. doi:10.1111 / dpr.12063.
  9. ^ A b C Lee, Keun (26. srpna 2016). Ekonomické dohánění a technologické skoky. Edward Elgar. ISBN  978-1-78536-792-2.
  10. ^ „Samsung říká, že řeší problémy s outsourcingem, ale udrží většinu produkce ...“ Reuters. 2012-11-30. Citováno 2019-06-06.
  11. ^ Herald, Korea (2019-02-13). „Míra nezaměstnanosti v Jižní Koreji v lednu dosáhla 4,5%“. www.koreaherald.com. Citováno 2019-06-06.
  12. ^ Seguino, Stephanie (prosinec 1997). „Nerovnost mezd v pohlaví a růst vedený exportem v Jižní Koreji“. The Journal of Development Studies. 34 (2): 102–132. doi:10.1080/00220389708422513. ISSN  0022-0388.
  13. ^ Kang, Sung-Jin (2015). „Zpomaluje a vede v životní spokojenosti v Koreji: Když záleží na pohlaví“. Feministická ekonomie. 21: 136–163. doi:10.1080/13545701.2014.967708 - prostřednictvím Routledge.
  14. ^ "Konfucianismus | Význam, historie, přesvědčení a fakta". Encyklopedie Britannica. Citováno 2019-05-16.
  15. ^ Rudolf, Robert. „Zaměstnanost, pohoda a pohlaví: dynamika a interakce v rozvíjející se Asii“. Göttingenova studia rozvojové ekonomiky. 35.
  16. ^ „Vzdělávání v Jižní Koreji“. WENR. 2018-10-16. Citováno 2019-06-06.
  17. ^ "Zápis do školy, terciární (v% brutto) | Data". data.worldbank.org. Citováno 2019-06-06.
  18. ^ „Jak dominují„ SKY “univerzity“. Korea JoongAng denně. Citováno 2019-06-06.
  19. ^ Singh, Ana. „Pohroma Jižní Koreje“: Stres a sebevražda v korejské společnosti “. Citováno 2019-06-06.
  20. ^ A b C d Hwang, Soo Kyeong (2012). „Měření ukazatelů nezaměstnanosti a rozšířené nezaměstnanosti v Koreji *“. Recenze korejských sociálních věd. 2: 131–179. ProQuest  1314793469.