Un fil à la patte - Un fil à la patte - Wikipedia

muž s kalhotami, ale bez bundy ohrožující muž bez kalhot, ale s bundou a cylindrem
3. dějství: Bois-d'Enghien získává Bouzinovy ​​kalhoty v místě hračkářské zbraně

Un fil à la patte (Svázaný za nohu) je tři dějství fraška podle Georges Feydeau. Poprvé byl představen v Paříži v roce 1894 a kandidoval na 129 představení. Tato hra byla ve Francii často oživována a byla uváděna v překladech do USA a Británie.

Tato hra zobrazuje zběsilé úsilí mladého muže ve městě přerušit pouta se svou milenkou, když se připravuje na sňatek s aristokracií.

Pozadí a první produkce

V polovině 90. let 20. století Georges Feydeau se etabloval jako přední francouzský spisovatel fraška jeho generace. V době, kdy byl běh 100 představení v pařížských divadlech považován za úspěch,[1] Feydeau si užil nájezdy 434 na Champignol malgré lui (1892) a 371 pro L'Hôtel du libre échange (1894). Obě tyto hry byly napsány ve spolupráci s Maurice Desvallières.[2]

Un fil à la patte otevřel u Théâtre du Palais-Royal dne 9. ledna 1894, a se ucházel o 129 představení.[3] The fil nebo nit titulu je ta, která metaforicky váže Bois-d'Enghien na Lucette Gauthier, hvězdu hudebního sálu.[4]

Originální obsazení

portrétní fotografie hlavy a ramen (ne ve scénickém kostýmu) ženy a muže
Jeanne Cheirel (Lucette) a Perrée Raimond (Bois-d'Enghien)
  • Bouzin - Saint-Germain
  • Generál Irrigua - M Milher[n 1]
  • Bois-d'Enghien - Perrée Raimond
  • Lanterie - M Luguet
  • Chenneviette - Gaston Dubosc
  • Fontanet - M Didier
  • Antonio - M Garon
  • Jean - M Colombet
  • Firmin - M Bellot
  • Concierge - M Liesse
  • Gentleman - M Parizot
  • Émile - M Garnier
  • Lucette - Jeanne Cheirel
  • Baronka - paní Franck-Mel
  • Viviane - paní B Doriel
  • Marceline - Mme A Bode
  • Nini Galant - Mme Mèdal
  • Slečna sázení - paní Darville
  • Dáma - Elisa Louise Bilhaut
  • Sluhové, služky, svatební hostina
Zdroj: Les Annales du théâtre et de la musique.[6]

Spiknutí

1. dějství

Scéna je pařížským bytem zpěvačky Lucette. Její milenec, Fernand de Bois-d'Enghien, je zasnoubený s Viviane, dcerou baronky Duvergerové, ale je příliš zbabělý, než aby to oznámil Lucette. Jak ráno pokračuje, do bytu dorazí více postav. Bouzin je notářský úředník, který se věnuje psaní písní. I když nezná Lucette, přináší píseň, kterou pro ni napsal. Lucette odmítne jeho píseň jako hloupou a pošle ho pryč. Kytice a prsten jsou dodávány pro ni s připojenou Bouzinovou kartou. Zaslal je anonymně Lucettein obdivovatel, generál Irrigua, jihoamerický exil, ale Bouzin tajně vložil svou vizitku do kytice. Když se vrátí pro svůj zapomenutý deštník, je Lucette příjemnější a posílá ho zpět do svého bytu, aby získal píseň. Generál vstoupí. Říká, že zabije každého, kdo přijde mezi ním a Lucette. Bois-d'Enghien mu říká, že Bouzin je její milenec. Bouzin se vrací, generál na něj zaútočí, a když se ukáže, že kytice a prsten byly od generála, Lucette vyhodí Bouzina.

Zákon 2

muže ve večerních šatech našel v šatníku dvě šokovaně vypadající ženy
Bois-d'Enghien objevil ve skříni

V baronině městském domě se připravují na večírek u příležitosti zasnoubení Viviane. Viviane není nadšená z toho, že si vezme Bois-d'Enghien: myslí si, že je milksop, a přitahují ji jen temperamentní, pochybní muži. Přijíždí Bois-d'Enghien a je zděšen zjištěním, že Lucette byla objednána zpívat na večírku. Ona přijde a on se schová do šatníku, kde ho objeví. Bois-d'Enghien se snaží zoufale utajit zprávu o jeho zasnoubení, ale nakonec ji zjistí. Vezme z kytice bodlák a vrazí mu ho do zátylku. Za zástěnou si sundá košili, aby si sundal bodlák, a Lucette si sundá šaty, hlasitě protestuje z lásky, srazí obrazovku a obejme ho. Rozruch přivádí shromážděné hosty, kteří jsou zděšení.

Zákon 3

Bois-d'Enghien dorazí do svého bytu. Když přijde Bouzin, právě se převléká. Ten byl notářovým úředníkem při zasnoubení a doručuje směnku a kopii smlouvy. Přijde generál a před tím, než Bois-d'Enghien pošle generála špatným směrem, je honička. Přijde Lucette a neúspěšně se snaží získat zpět náklonnost Bois-d'Enghien. Předstírá sebevražednou nabídku s tím, co se ukázalo být hračkovou pistolí, a odchází krátce před tím, než se generál vrátí. Bois-d'Enghien řekne generálovi, že může vyhrát Lucette, a pošle ho za ní. Bois-d'Enghien je uvězněný, bez kalhot, když se za ním zavřou dveře bytu a nechají ho na chodbě. Pomocí dětské pistole kuje Bouzina, aby se vzdal kalhot. Recepční vyjde po schodech s policisty, kteří hledají muže ve spodním prádle, a Bouzin prchá, když dorazí Viviane, k překvapení Bois-d'Enghien. Poté, co zjistila, že Bois-d'Enghien má ve skutečnosti skandální pověst, po které touží, je odhodlána si ho vzít. Baronka je brzy objeví a je nucena souhlasit, že když se Viviane kompromitovala tím, že přišla do bytu Bois-d'Enghien, je jejich manželství nevyhnutelné.

Zdroj: Pronko, Georges Feydeau.[7]

Recepce

muž s kalhotami, ale bez košile obklopen vyděšenými lidmi ve správném večerním kostýmu
2. dějství: Bois-d'Enghien překvapen a bez trička

Autoři Les Annales du théâtre et de la musique řekli, že si zoufali, že mohou svým čtenářům sdělit, jak vtipný byl ten kousek.[6] v Le Figaro Henry Fouquier vzal mírnou výjimku z vtipů o zápachu malé postavy, ale dospěl k závěru: „Vyšel jsem z toho závratě a třásl jsem se smíchem“ při naprostém mladistvém potěšení z díla, což vyvolalo „vzácný a okouzlující dojem“, který si autor užíval sám napsal hru tak, jak se diváci rádi dívali.[8] Pařížský korespondent londýnských novin Éra uvedla, že hra „nás poslala pryč se smíchem… kousek rozdělený na stranu, jehož široká zábava činí kritiku nadbytečnou“.[4]

Oživení a úpravy

Během Feydeauova života byla hra oživena v Paříži Théâtre Antoine v roce 1911, s Marcelem Simonem jako Bois-d'Enghien, Armande Cassive jako Lucette a M. Sulhac jako Bouzin.[9] Ucházelo se o 111 představení.[10] Feydeauova práce prošla po jeho smrti roky zanedbávání a Un fil à la patte nebylo v Paříži dosaženo zásadního oživení až do roku 1961, kdy Jacques Charon nasměroval to pro Comédie-Française. Charon hrál podpůrnou roli Fontanet, jehož zápach z úst je zkouškou pro všechny, kdo s ním hovoří; autorův vnuk Alain Feydeau střídal se v části s Charonem. Micheline Boudet hrála Lucette, Robert Hirsch Bouzin a Jean Piat Bois-d'Enghien.[11][č. 2] Od té doby proběhlo v Paříži, Bruselu a francouzských provinčních městech minimálně 24 nových inscenací, včetně režisérů Jérôme Deschamps, Pierre Mondy a Francis Perrin.[13]

Anglické verze

První americká adaptace hry byla uvedena v roce 1910 pod názvem Dáma z Lobster Square.[14] To se ucházelo o 24 představení na Broadwayi.[15] John Mortimer verze, tzv Kočka mezi holuby, bylo poprvé provedeno v Londýně v roce 1969.[14] Adaptace Normana Shapira, tzv Ne samotnou postelí, byla zveřejněna v roce 1970.[16]

Kino

Poznámky, reference a zdroje

Poznámky

  1. ^ Umělecké jméno Ange Édouard Hermil.[5]
  2. ^ Přinejmenším v jednom oživení inscenace hrál Charon Bois-d'Enghien.[12]

Reference

  1. ^ „Edmond Audran“, Opérette - Théâtre Musical, Académie Nationale de l'Opérette. Citováno 29. července 2020
  2. ^ Noël and Stoullig (1893), str. 278; (1894), str. 410; (1895), str. 363; a (1896), str. 260;
  3. ^ Noël and Stoullig (1895), s. 321 a 335
  4. ^ A b "Divadlo v Paříži", Éra, 13. ledna 1894, s. 9
  5. ^ "Milher", Les Archives du podívaná. Vyvolány 13 August 2020
  6. ^ A b Noël et Stoullig (1895), str. 321
  7. ^ Pronko, s. 109–113
  8. ^ Fouquier, Henry. „Palais-Royal“, Le Figaro, 10. ledna 1894, s. 6
  9. ^ Stoullig (1912), str. 335
  10. ^ Stoullig (1912), str. 345
  11. ^ „Un fil à la patte“, Les Archives du podívaná. Vyvolány 13 August 2020
  12. ^ "Superb ve francouzské frašce", Časy, 23. března 1964, s. 6
  13. ^ „Un fil à la patte“, Les Archives du podívaná. Vyvolány 13 August 2020
  14. ^ A b Pronko, str. 115
  15. ^ „The Lady from Lobster Square“, Internet Broadway Database. Vyvolány 13 August 2020
  16. ^ "Čtyři frašky", WorldCat. Vyvolány 13 August 2020

Zdroje

  • Noël, Edouard; Edmond Stoullig (1893). Les Annales du théâtre et de la musique, 1892. Paříž: Charpentier. OCLC  172996346.
  • Noël, Edouard; Edmond Stoullig (1895). Les Annales du théâtre et de la musique, 1894. Paříž: Charpentier. OCLC  172996346.
  • Noël, Edouard; Edmond Stoullig (1896). Les Annales du théâtre et de la musique, 1895. Paříž: Charpentier. OCLC  172996346.
  • Pronko, Leonard (1975). Georges Feydeau. New York: Ungar. ISBN  978-0-8044-2700-5.
  • Stoullig, Edmond (1897). Les Annales du théâtre et de la musique, 1896. Paříž: Ollendorff. OCLC  172996346.
  • Stoullig, Edmond (1912). Les Annales du théâtre et de la musique, 1911. Paříž: Ollendorff. OCLC  172996346.