Ultra Orange & Emmanuelle - Ultra Orange & Emmanuelle - Wikipedia
Ultra Orange & Emmanuelle | |
---|---|
![]() obal alba pro Ultra Orange & Emmanuelle | |
Základní informace | |
Původ | Île-de-France, Francie |
Žánry | Indie Alternativní |
Štítky | SONY BMG |
Členové | Pierre Emery, Gil Lesage & Emmanuelle Seigner |
Ultra Orange & Emmanuelle byla spolupráce mezi francouzskou herečkou Emmanuelle Seigner a Ultra Orange.
Pozadí
Ultra Orange tohoto spojení je duo Pierre Emery a Gil Lesage, kteří před spojením se Seignerem vydali ve Francii dvě předchozí alba.[1] Jejich eponymní album vyšlo 26. března 2007.[2] Byli přirovnáváni k takovým umělcům jako Velvet Underground, Mazzy hvězda, sonic Youth a dokonce Brigitte Bardot.[3][4]
Diskografie
Ultra Orange & Emmanuelle
- „Sing Sing“ - 3:31
- „Jednoduchá slova“ - 4:42
- „Rosemary's Lullaby“ - 4:57
- „Zajíček“ - 3:06
- „Řádky mé ruky“ - 2:31
- „Touch My Shadow“ - 3:31
- „Don't Kiss Me Goodbye“ - 4:15
- „Wow Lovers Revolt Now“ - 3:30
- „Nikdo neví“ - 4:30
- „The Good from the Bad“ - 3:19
- „Jednoho dne“ - 2:34
Poznámky
První singl z alba byl „Sing Sing“, videoklip byl natočen černobíle. Mělo to omezený běh ABC Vztek Hudební program.
Ve filmu je uvedena píseň „Don't Kiss Me Goodbye“ Le Scaphandre et le papillon (Potápěčský zvon a motýl).[5]
Píseň „Rosemary's Lullaby“ je ukázkou základní melodie tématu z Roman Polanski film Rosemary's Baby.[6] Emmanuelle Seigner je vdaná za Polanského.
Reference
- ^ Premiéra (francouzsky). 2007. str. 114. Citováno 12. listopadu 2018.
- ^ Časopis Le figaro (francouzsky). Le Figaro. 2007. str. 82. Citováno 12. listopadu 2018.
- ^ „Bourges: les filles du printemps“. LExpress.fr (francouzsky). 23.dubna 2014. Citováno 12. listopadu 2018.
- ^ Les inrockuptibles (francouzsky). Edice Indépendantes. 2007. str. 61. Citováno 12. listopadu 2018.
- ^ Clau, La. „Parenthèse musicale pour l'actrice Emmanuelle Seigner“. La Clau (francouzsky). Citováno 12. listopadu 2018.
- ^ „Emmanuelle Seigner:“ Je ne suis pas qu'une comédienne qui chante"". LExpress.fr (francouzsky). 16. února 2010. Citováno 12. listopadu 2018.