USS Fairfield (1828) - USS Fairfield (1828)

Pro ostatní lodě se stejným názvem viz USS Fairfield.
Dějiny
Spuštěno:28. června 1828
Uvedení do provozu:20. srpna 1828
Vyřazeno z provozu:3. února 1845
Osud:rozděleny, 1852
Obecná charakteristika
Přemístění:700 tun
Délka:39 m
Paprsek:33 ft 9 v (10,29 m)
Návrh:16 ft 6 v (5,03 m)
Pohon:Plachta
Doplněk:190
Vyzbrojení:4 8 ", 24 24 pdr

USS Fairfield byl šalupa války v Námořnictvo Spojených států. Fairfield byla zahájena 28. června 1828 společností New York Navy Yard; a poprvé vyplout na moře 20. srpna 1828, Velitel Foxhall A. Parker, Sr., ve velení.

Dosažení Port Mahon v Baleárské ostrovy 25. září 1828, Fairfield plavil se po Středozemním moři až do návratu do Hampton Roads 5. května 1831. Mezi jejími členy posádky byl praporčík George W. Taylor, později generál pěchoty v Armáda Unie Během americká občanská válka.

Její druhá plavba, od 15. Listopadu 1831 do 23. Července 1832, byla v Západní Indie tak jako vlajková loď pro Commodora Jesse Elliott. Po většinu této doby hlídkovala u pobřeží Mexika, aby chránila Američany a jejich majetek během politických nepokojů.

Dne 30. května 1833 Fairfield vyplul z New Yorku pro povinnost v Pacifická letka, dorazí na Valparaiso, Chile, 25. září. Během této plavby dohlížela na odzbrojení a demontáž skupiny lodí patřících ekvádorským revolučním silám poté, co americká mediace ukončila občanskou válku. Fairfield plul pro Norfolk ve Virginii 26. září 1835, příjezd do Hampton Roads 1. prosince. V Norfolku ležela obyčejně až do 25. dubna 1837, kdy odešla do Brazílie stanice, z nichž první 4 měsíce její velící důstojník Commodore Isaac Mayo byl vyšší důstojník letky. Jako ochránkyně amerického obchodu a zájmů hlídala blokádu Argentiny stanovenou francouzskými válečnými loděmi.

Návrat do New Yorku 1. dubna 1840, Fairfield byla opět v obyčejnosti až do 10. května 1841, kdy byla znovu uvedena do provozu. Odplula na Hampton Roads, odkud odjela 28. července do Středomoří a nesla Commodora Charles W. Morgan převzít velení eskadry založené na Port Mahonu. Od dubna do července 1842 sloužila jako jeho vlajková loď, zatímco vedl jednání s císařem Maroko získat nápravu za zatčení a zadržení konzula Spojených států v Tanger.

Samuel W. Downing je zaznamenán 29. listopadu 1844 jako jeden z posledních velitelů Fairfield sloužící s posádkou 16 dalších mariňáků.[1] Je ironií, že velitel Downing byl propuštěn na počátku své kariéry jako praporčík komodorem Morganem, který ho v roce 1814 přestoupil ze svého velení a nazval jej „nepříjemným“ a „zbytečným“.[2] Kapitán John Cassin viděl v Downingu další vlastnosti a mentoroval ho, aby se v roce 1847 stal poručíkem, velitelem a nakonec kapitánem.

Fairfield z této poslední plavby, 17. ledna 1845, a dne 3. února 1845 byla vyřazena z provozu v Norfolku, se vrátila na Hampton Roads. Později téhož roku krátce sloužila jako přijímající loď, pak ležela v Norfolku až do roku 1852, kdy byla rozdělena.

Reference

  1. ^ Muster Rolls americké námořní pěchoty 1798-1892, strana 421
  2. ^ Gentlemanly and Honourable Profession: The Creation of the US Naval Officer Corps, 1794-1815; Christopher McKee, Naval Institute Press, 1991, strana 190.
  • Tento článek včlení text z veřejná doménaSlovník amerických námořních bojových lodí. Záznam lze najít tady.
  • Poznámka pod čarou 1 - Muster Rolls amerického námořního sboru 1798-1892, strana 421
  • Poznámka pod čarou 2 - Gentlemanly and Honourable Profession: The Creation of the US Naval Officer Corps, 1794-1815; Christopher McKee, Naval Institute Press, 1991, strana 190