Tudžmanismus - Tudjmanism
Tudžmanismus (chorvatský: tuđmanizam) je forma Chorvatský nacionalismus. Franjo Tuđman definoval to jakoKomunistický nacionalismus s „přezkoumanou chorvatskou historií“.[1] Podle chorvatského historika Ivo Banac Tudžmanismus spojuje všechny formy chorvatštiny antiliberalismus, to je chorvatština fašismus a chorvatština komunismus.[2][ověření se nezdařilo ] Chorvatský politolog Slaven Ravlić definuje tuđmanismus jako název pro ideologii i pro režim.[2] Podle Ravliće obsahuje ideologie prvky zbožštění chorvatského lidu, které začalo Ante Starčević, pokračování konzervativní tradice 20. století, která odmítá liberální demokracii, a mix myšlenek, které představuje neokonzervatismus.[3] Výsledný režim byl autoritářský, vytvořil formu kumpánský kapitalismus, a zabýval se vytvořením ideologické hegemonie.[3]
„Přezkoumání chorvatských dějin“ bylo založeno většinou na Druhá světová válka v Jugoslávii.[1] Uvědomení si, že vytvoření samostatného chorvatského státu by vyžadovalo pomoc jak chorvatských nacionalistů, tak chorvatských komunistů, vedlo k takzvané politice usmíření, kterou přijal Tuđman i Vyrábí Luburić a později Bruno Bušić.[4]
Jeho politická platforma obsahovala několik jednoduchých, ale důležitých prvků: odmítnutí komunistické a fašistické ustašovské ideologie jako nadnárodních totalitních režimů pohřbených dějinami; posílení chorvatské diaspory, ale s vědomím, že v zemi bude veden boj za svrchované Chorvatsko; pokusil se uzavřít dohodu se Srby jako s nejpočetnějším a nejvlivnějším lidem v Jugoslávii a největší národnostní menšinou v Chorvatsku, spojující Chorvatsko a Bosnu a Hercegovinu jako země, které vzájemně geo politicky, ekonomicky a prostorově směřovaly.[Citace je zapotřebí ]
V mnoha důležitých rysech zůstaly jeho názory a program neúplné: například i když bylo zřejmé, že se totalita hroutí, stále nebylo jisté, jak dlouho bude tento proces trvat (totéž platilo pro bývalou Jugoslávii). Tudjman pravděpodobně vzal v úvahu obě možnosti: zůstat v nějaké konfederační Jugoslávii se socialisticko-kapitalistickým hybridním ekonomickým systémem a plně nezávislým chorvatským státem s principy ekonomického liberalismu (privatizační diskuse).[Citace je zapotřebí ]

Moderní chorvatská historie zaznamenala tři procesy. Prvním procesem byl tzv de-titoizace, po kterém začala éra tudjmanismu v roce 1989 a trvala až do roku 2000, po smrti Franjo Tuđmana a později Ivo Sanader se stal prezidentem Chorvatská demokratická unie (HDZ). Během Sanaderova prezidentství tzv. Proces detudjmanizace začal v Chorvatsku a trval až do jeho rezignace ze strany. Jeho nástupcem byl jeho zástupce, Jadranka Kosor a v květnu 2012 si HDZ zvolila nového prezidenta, Tomislav Karamarko, který oznámil tudjmanizaci HDZ.[5]
Reference
- Poznámky
- ^ A b MacDonald 2002, str. 100.
- ^ A b Ravlić 2006, str. 112.
- ^ A b Ravlić 2006, str. 113.
- ^ Plevnik, Danko (05.01.2013). „Desna koža - Piši Tuđman, pamti Boljkovac i Manolić“. Slobodna Dalmacija (v chorvatštině). Citováno 2013-04-14.
[Tuđman je išao] tragovima Maksa Luburića, koji je uvidio da bez pomirenja s komunistima neće doći do pomirenja svih Hrvata, što je preuzeo Bruno Bušić, Tuđmanov istomišljenik s Institutem za historiju radničkog pokreta u Zagrebu, ubijen od strany nadzirale tokove pomirenja.
- ^ Opačak-Klobučar, Tamara (8. května 2012). „Karamarko: Ni za Pavelića ni za Tita, moramo se vratiti Tuđmanu“. Seznam Večernji (v chorvatštině). Citováno 14. června 2012.
- Bibliografie
- MacDonald, David Bruce (2002). Balkánské holocausty?: Srbská a chorvatská propaganda zaměřená na oběti a válka v Jugoslávii. Manchester University Press. ISBN 9780719064678.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ravlić, Slaven (Červen 2006). „Eponimizacija ideološke promjene u Hrvatskoj 1989-2005“ [Eponymizace ideologických změn v Chorvatsku 1989-2005] (PDF). Anali Hrvatskog politološkog društva (v chorvatštině). 2 (1). Citováno 15. června 2012.CS1 maint: ref = harv (odkaz)