Smlouva Eger - Treaty of Eger - Wikipedia
 Krušné hory se současnou česko-německou hranicí | |
| Podepsaný | 25. dubna 1459 |
| Umístění | Eger (Cheb), Egerland |
| Signatáři |  Voliči Saska Království české |
The Smlouva Eger (Němec: Vertrag von Eger), také zvaný Hlavní kompromis Egeru (Hauptvergleich von Eger) nebo Peace of Eger (čeština: Chebský mír) byla uzavřena dne 25. dubna 1459 v Imperial City z Eger (Cheb), správní sídlo bezprostřední pěšec z Egerland (Reichspfandschaft Eger). Smlouva stanovila hranici mezi Království české a Voliči Saska na hlavním hřebeni Krušné hory táhnoucí se od Egeru k řece Labe. Hranice zůstávají až do současnosti do značné míry nezměněny, oddělují Česká republika a Německo, a je tak jednou z nejstarších dosud existujících hranic v Evropa.
Pozadí
V té době Wettin volič Frederick II Saska a jeho bratr Landgrave Vilém Durynský v roce 1445 znovu uspořádali svá panství Divize Altenburg a následující Saská bratrovražedná válka. V roce 1432 už Frederick dosáhl samostatné mírové dohody s Bohemianem Husité.
Po smrti Habsburg král Albert II Německa, Utrakvista vůdce Jiří z Poděbrad byl zvolen českým vladařem místními šlechtici v roce 1448 proti odporu katolík stoupenci Albertova nezletilého syna a dědice Ladislaus Posmrtný, vedená purkrabím Meinhard z Neuhausu. V saské bratrovražedné válce George podporoval mladšího bratra Landgrave Williama. Po náhlé smrti Ladislava byl roku 1458 korunován českým králem utrakvistickou šlechtou, zatímco William byl také kandidátem na nástupnictví.
Dohoda
V roce 1459 se bratři Wettinové dohodli s Georgem z Poděbrad na tom, že města, hrady, trhy a vesnice jižně od Krušných hor, které dříve patřily Země české koruny (jako Většina, Hrad Rýzmburk v Osek a Duchcov ) spolu se všemi duchovními a světskými orgány patřily důchody, úroky, povinnosti atd. panstvím krále Jiřího a panství a hradům na severní straně v Vogtland region a bývalý Markrabství Míšeň by měli zůstat u saských voličů. Dohodou se nakonec hraniční spory nakonec skončily, ale některá místa a panství severně od Krušných hor byla i nadále léna české koruny.
Následky
Po smrti kurfiřta Fridricha II. V roce 1464, jeho nejstaršího syna Ernest vládl společně se svým mladším bratrem Albert. Jejich říše zahrnovala všechny wettinské země, když jejich strýc Landgrave William Thuringia zemřel v roce 1482 bez mužských dědiců. Avšak do roku 1485 Smlouva z Lipska bratři znovu rozdělili saské země, přičemž západní Durynsko a Vogtland regiony přecházející k Ernestovi a východní Míšeň padly k Albertovi. Jiří z Poděbrad musel čelit neustálému odporu katolické šlechty podpořenému Papež Pavel II, který určil Matyáš Korvín Český král v roce 1469.
Nejvýznamnější změna hranice stanovená smlouvou z roku 1459 nastala v roce 1546, kdy vévoda Maurice Saska a král Ferdinand I. rozdělil Barony ze Schwarzenbergu, dřívější držení kurfiřta John Frederick I., jako součást válečné kořisti po Schmalkaldská válka, s Boží Dar a Horní Blatná předání do Čech.
Viz také
Literatura
- Erich Berlet: Die sächsisch-böhmische Grenze im Erzgebirge. Oldecopův Erben (Stockmar), Oschatz 1900 (Digitalizováno )
- Sven Rabeler, Alexandra Kursawe und Claudia Ulrich (Bearbeiter): Briefe der Herzogin Sidonia von Sachsen (1449–1510) a ihren Sohn Georg (1471–1539), Mitteilungen der Residenzen-Kommission der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Sonderheft 11, Kiel 2009, ISSN 1617-7312
- Richard Schmidt (prosinec 1942), Gebirgsvereinsverband Sudetenland-West (ed.), „Die Landesgrenze zwischen der Farbleite und dem Sonnenwirbel - ein Zeuge bedeutungsvoller Obererzgebirgischer Heimatgeschichte“, Erzgebirgs-Zeitung. Monatsschrift für Volkskunde und Heimatforschung, Wanderpflege und Fremdenverkehr (v němčině), Teplitz-Schönau, 11. und 12. Heft des 63. Jahrgangs, str. 81–87