Smlouva z Canterbury (1416) - Treaty of Canterbury (1416)
The Smlouva z Canterbury byla diplomatická dohoda uzavřená mezi Zikmund, císař Svaté říše římské, a Anglický král Jindřich V. dne 15. srpna 1416. Smlouva vyústila v obranné a útočné spojenectví proti Francii.
Srážející události
Zikmund začal přesouvat své spojenectví z Francie na Anglie po francouzské porážce u Bitva o Agincourt. Po odletu z Koncil v Kostnici, Dorazil Zikmund Paříž dne 1. března 1416. Nebyl schopen dosáhnout dohody s francouzskou vládou, protože Bernard d'Armagnac chtěl zachovat svou námořní blokádu Harfleur a zabránit Angličanům v udržování námořní základny v Normandie. Kromě toho Zikmund nemohl uzavřít dohodu, která by uspokojila oba protivníky Orleanist a Burgundský vládní frakce.
V důsledku svých bojů o vytvoření dohody odcestoval Zikmund dne 3. května 1416 do Londýna, aby vyjednával s Jindřichem V Anglií. Po svém příjezdu byl Zikmund vyroben Rytíř podvazku, prohlédl si zasedání parlamentu a dostal nadaný zlatý náhrdelník vytvořený Hermann Ruissel představovat bílou smalt medvědi, jeden z Henryho heraldická zařízení.[1] Zikmund však stále chtěl mírové urovnání a pokračoval v jednání také s Francií. V červenci 1416 Zikmund přesvědčil Jindřicha V. a francouzskou vládu, aby mezi nimi uspořádali konferenci v Paříži Charles VI Francie, Zikmunda a Jindřicha V. diskutovat o možné mírové smlouvě.
Bernard z Armagnacu však poté, co prohrál bitvu u Valmont, přesvědčil Karla VI. a francouzskou vládu, aby velvyslanectví odmítli, protože věřil, že jde pouze o schéma, jehož výsledkem bude, že Angličané získají území Harfleuru. Rozhněván tímto odmítnutím se Zikmund uchýlil k vytvoření Canterburské smlouvy pouze s Anglií s odůvodněním, že Francie upřednostňuje rozkol a staví se proti jakékoli mírové dohodě s Anglií.[2]
Motivace
Zikmund chtěl sjednotit katolickou církev a ukončit Papežský rozkol. Věřil však, že napětí mezi Angličany a Francouzi sloužilo jako hlavní překážka dosažení sjednocení. Kromě toho si Zikmund přál vytvořit sjednocenou Evropu, aby mohla bojovat v tažení proti Turkům.[2]
Podmínky smlouvy
Smlouva byla podepsána 15. srpna 1416. Jindřich V. a Zikmund se navzájem zavázali, že poskytnou podporu, aby získali zpět všechna území držená Francouzi. Poddaní obou vládců dostali možnost svobodně obchodovat a pohybovat se mezi sebou navzájem. Dohodli se, že žádná ze stran nebude chovat zrádce nebo rebely druhé, ale bude si navzájem pomáhat během invaze.[2]
Výsledek
Smlouva z Canterbury tím, že upřednostňovala Anglii a vypověděla Francii, fakticky ukončila přátelství mezi lucemburským a francouzským domem, které Zikmundův dědeček, Jan Čech, založil.[3] Před koncem vlády Jindřicha V. však byly politiky zavedené Canterburskou smlouvou opuštěny, protože Zikmund se více zapojil do Koncil v Kostnici a jeho kontrola nad českým územím a menší zájem o anglo-francouzskou politiku. Všechna tato rozptýlení znamenala, že Zikmund nikdy nebyl schopen vytvořit žádnou vojenskou podporu a že skutečný záměr smlouvy nebyl naplněn.[2]
Reference
- ^ Palmer, M. R. (2007). „International Gothic: Art and Culture in Medieval England and Hungary c. 1400“ (PDF). Eger Journal of English Studies. VII: 28.
- ^ A b C d Wagner, John (2006). Encyklopedie stoleté války. Westport, CT: Greenwood Press. str. 76. ISBN 0-313-32736-X.
- ^ Creighton, Mandell (1882). Historie papežství v období reformace, sv. 1. Boston: Houghton, Mifflin. str.366 –368.
smlouva z Canterbury.