Traian Stoianovich - Traian Stoianovich

Traian Stoianovich (20. července 1921 - 21. prosince 2005) byl Američan historik a a profesor z Dějiny na Rutgersova univerzita. Specializoval se na historie Balkánu.

Životopis

narozený Trajan Stojanović (Srbská cyrilice: Трајан Стојановић) v Gradešnica, pak část Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (nyní součást Severní Makedonie ), jeho rodina se přestěhovala do Rochesteru v New Yorku, kde byl vychován. V době, kdy bylo pro pracující a přistěhovalce obtížné dosáhnout vyššího vzdělání, získal vysokoškolský diplom z University of Rochester. Po podávání v Armáda Spojených států v době druhá světová válka (1942–45[1]), vzal a magisterský titul na Newyorská univerzita a získal doktorát z Université de Paris v roce 1952, kde se stal významnou osobností mezinárodně vlivného Annales School historie. Jeho doktorským mentorem byl Fernand Braudel.

Stoianovich byl po čtyři desetiletí učitelem evropských a světových dějin na Rutgersově univerzitě. Učil také na Newyorská univerzita, University of California, Berkeley, Stanfordská Univerzita, a Sir George Williams University (přejmenováno Concordia University ) v Montrealu v Kanadě. Učil na univerzitě v Soluni v Řecku v letech 1958–1959 na stipendiu Fulbright.

Aplikoval své vzdělání na studium Balkánu a vydal knihu „Studie balkánské civilizace“ (1967), která je považována za klasický i hlavní vzdělávací text. Po svém odchodu do důchodu vydal čtyřdílnou sbírku článků a esejů „Mezi východem a západem, balkánským a středomořským světem“ (1992–1995) a také „Balkan Worlds: The First and Last Europe“ (1994) bohatý na své postřehy a porozumění pro Balkán i pro evropskou civilizaci. Mnoho z jeho děl bylo přeloženo do srbštiny a publikováno v bývalé Jugoslávii i v dalších hlavních jazycích.[1]

Dr. Norman Markowitz, Ředitel JRI, profesor historie, Rutgers University, si ho dobře pamatuje:

Měl jsem tu čest poznat Traiana Stoianoviche jako vynikajícího kolegu a přítele Rutgersova univerzita, před i po jeho odchodu do důchodu. Traian, laskavý a gentleman, byl nešovinistickým způsobem hrdě hrdý na své srbské dědictví a na úspěchy srbského lidu. Nenáviděl nejen válku NATO, která zpustošila Srbsko a rozdělila Jugoslávii, ale také to, co považoval za rasistické urážky na cti a pomluvy namířené proti srbskému lidu během války i po ní. Když budou politici a generálové, kteří tuto agresivní válku řídili, ošklivými poznámkami pod čarou k historii, jeho práce jako učence a jeho nesmírně pozitivní úspěchy jako učitele budou nadále žít.

Byl členem Jasenovac Poradní výbor Výzkumného ústavu. Pracoval jako vědec až do své smrti 21. Prosince 2005 v New Brunswick, New Jersey, po dlouhém boji s rakovinou.

Rodina

Traian Stoianovich byl ženatý s francouzským malířem Marcelle Stoianovich, aktivní převážně v Paříž.[1] Jeho dcera Diana Stoianovich se provdala v roce 1986 za Charlese H. Revsona mladšího, dědice Charles Revson a oni mají dva syny, Charles H. Revson III a Alexander Traian Revson.[2] Jeho syn Christian Stoianovich je scenárista.[1]

Hlavní publikace

  • Vzor srbské intelektuální evoluce 1830-1880. 1959.
  • Dobytí balkánského pravoslavného obchodníka. 1960.
  • Studie balkánské civilizace. Knopf, 1963.
  • Francouzská historická metoda. Cornell University Press, 1976.
  • Mezi východem a západem: Balkánský a středomořský svět. 1992–1995, 4 svazky.
  • Balkánské světy: první a poslední Evropa. Armonk, New York a Londýn, Anglie: ME Sharpe, 1994.
  • Úvod do Balkán od roku 1453tím, že Leften Stavros Stavrianos. New York: New York University Press, 2009.

Reference

  1. ^ A b C d Bell 2006.
  2. ^ Slečna Stoianovich se ožení s investorem. New York Times.

Zdroje

  • Vryonis, Speros (2006). Přeložil Kostić, Veselin. „Трајан Стојановић пионир историје балканских народа“. Зборник Матице српске за друштвене науке. Matica srpska. 120: 11–16. ISSN  0352-5732.
  • Đokić, Vlastimir (2006). „Трајан Стојановић: (1921-2005)“. Зборник Матице српске за друштвене науке. Matica srpska. 120: 7–9. ISSN  0352-5732.

externí odkazy