Odborový svaz pracovníků v kovodělném průmyslu - Trade Union International of Workers in the Metal Industry

The Odborový svaz pracovníků v kovodělném průmyslu byl odborová mezinárodní přidružený k Světová federace odborových svazů.

Dějiny

TUI byla založena na konferenci v Turín, Itálie 2. června 1949 jako odborová internacionála kovopriemyslu a strojírenství.[1] (Jiné zdroje uvádějí 21. června.)[2]

V roce 1998 se TUI spojila s Odbory International of Chemical, Oil and Allied Workers a Odborový svaz pracovníků v energetice založit na konferenci v roce 2006 Mezinárodní odborový svaz pro energetiku, kovy, chemii, ropu a spojenecký průmysl Havana. V roce 2007 byla tato reformována jako Odborový svaz pracovníků v energetice. Pracovníci hutnictví a těžařství poté vytvořili Odborový svaz pracovníků v hornictví, hutnictví a hutnictví.[3][4]

Organizace

Nejvyšším orgánem TUI byla konference mezinárodního obchodu konaná každé čtyři roky, na které byl zvolen správní výbor a sekretariát.[5] Měl také specializované provize dne ocel, stavba lodí, automobilový průmysl, mechanická a elektroelektronická konstrukce a také Stálý výbor pro mír a odzbrojení.[6]

V roce 1955 byla jeho adresa označena jako Seilerstaette 3, Vídeň 1, Rakousko. Sdílelo adresu s Odbory International of Miners Unions, Mezinárodní odbory pracovníků v dopravě a Světová federace odborových svazů učitelů.[7] Do roku 1957 měla sídlo Janska 100, Praha 1, Československo kde opět sdílela adresu s TUI dopravních pracovníků, horníků a učitelů[8][9] V roce 1978 se přestěhovala do BP158 Moskva K9, Sovětský svaz,[10] adresu, kterou si ponechá nejméně do roku 1991.[11]

Členové

Na zakládající konferenci TUI v roce 1949 se zúčastnilo 62 delegátů zastupujících 16 zemí a sedm a půl milionu pracovníků. Pět dalších zemí bylo zastoupeno pozorovateli. Zastoupené státy zahrnovaly Sovětský svaz, Československo, Itálii, Francie a Holandsko.[12] V roce 1958 si vyžádalo 10 050 000 členů v 18 zemích.[13] V roce 1976 zahrnoval TUI 36 organizací ve 28 zemích zastupujících 20 milionů členů.[14] A v roce 1985 si vyžádalo 58 poboček ve 42 zemích, což představuje 22 milionů pracovníků.[15]

Vedení lidí

Generální tajemníci

1949: Henri Jourdain
1955: Marcel Bras
1956: Giovanni Roveda
1958: Giacomo Adduci
1964: Pierre Gensous
1966: Jean Desmaison
1969: Mauro Pacci
1973: Pierre Baghi
1981: Alain Stern
1987: Daniel Bailly
1989: Gilbert Le Bescond

Prezidenti

1949: Giovanni Roveda
1956: Livio Mascarello
1959: Pierre Gensous
1962:
1978: Reinhard Sommer
1989:

Viz také

Reference

  1. ^ Coldrick, A. Percy a Jones, Philip. Mezinárodní adresář odborového hnutí New York: Facts on File, [1978] str. 1991-2
  2. ^ Světová federace odborových svazů, 1945-1985. Praha; Vydalo WTFU ve spolupráci s PRACE československé odbory 1985 str.153
  3. ^ Kniha světového roku Evropy Londýn; Taylor & Francis, 2004, s. 342
  4. ^ Světová federace odborových svazů Zpráva o činnosti za období 2006–2010 str. 104
  5. ^ Coldrick a Jones str. 1991
  6. ^ Světová federace odborových svazů, 1945-1985 str.154
  7. ^ Adresář Světové federace odborových svazů Washington Úřad pro mezinárodní záležitosti práce, Červen 1955, s. 47-8
  8. ^ Fakta o mezinárodních komunistických frontových organizacích str. 55
  9. ^ Adresář Světové federace odborových svazů 1958, s. 53-6
  10. ^ Coldrick a Jones str.192
  11. ^ Upham, Martin Světové odbory, 1992-1993. Harlow, Essex, Velká Británie: Longman; Detroit, Mich.: Distribuováno výhradně v USA a Kanadě společností Gale Research Inc., 1991 s. 558
  12. ^ Coldrick a Jones str. 1991
  13. ^ Adresář Světové federace odborových svazů 1958 s. 53
  14. ^ Coldrick a Jones str. 1991
  15. ^ Světová federace odborových svazů, 1945-1985 str. 153-4