Toftes dal - Toftes Gave

Toftes Gave c. 1903

Toftes dal byl Nor sirotčinec za vynucené umístění nepřizpůsobených dětí nebo dětí v deficitu rodičovské péče. Byla založena v roce 1844 v Munkedamsveien v Christiania. Instituce byla přemístěna do Ullensaker v roce 1858 a znovu na ostrov Helgøya v roce 1876. Instituce byla uzavřena v roce 1947.[1]

Dějiny

Instituce byla založena velkoobchodníkem a bývalým starosta Christiania Andreas Tofte v roce 1844 jako „záchranný ústav pro morálně zkorumpované děti obou pohlaví“. Původně byl umístěn na Munkedamsveien 31 v Christiania, v Holmen v Pipervika.[2] V roce 1847 byla instituce, včetně sedmi budov, věnována obci Christiania.[3] Dar byl přijat 9. června 1847 a instituce byla nadále povolána Toftes dal (Tofteův dárek), pojmenovaný po dárci. V roce 1858 byl přesunut na farmu Risebro v Ullensaker. V roce 1876 bylo rozhodnuto o opětovném přemístění instituce na farmu Nedre Sund na ostrově Helgøya v jezeře Mjøsa, v Hedmark. Proces stěhování proběhl na podzim roku 1877. Podle nových předpisů přijatých v roce 1878 instituce od té doby přijímala pouze chlapce.[2]

Zatímco klientelu v roce 1888 tvořilo 58 chlapců, v roce 1899 se to zvýšilo na 151 chlapců. V roce 1912 se počet snížil na 86 chlapců. V roce 1912 hospodářská zvířata na farmě obsahovala 78 kusů dobytka, 14 koní a 65 prasat. Po desetiletích pěstování zemědělská půda sestávala z asi 900 rozpadá se orné půdy a 400 deka produktivních lesů.[4] Z tohoto období je instituce známá mimo jiné prostřednictvím pamětí Johannes S. Andersen.[5] Strávil čtyři roky v Toftes Gave, počínaje deseti lety, a popisuje režim přísné disciplíny. Děti byly využívány jako dělníci na farmě pod dohledem místních farmářů z Helgøyi a měl dojem, že jsou považováni za podřadné vůči těm nejprimitivnějším zvířatům. Děti se přizpůsobily režimu, aby přežily. Jejich instinkty pudu sebezáchovy je také přiměly naučit se vyrábět krumpáče, aby získali přístup ke skladům brambor nebo tuřínu, aby uklidnili svůj hlad.[6] V zásadě se v instituci naučili dvě věci: nenávist všeho druhu útlak a tyranie, a solidarita proti tomu, co volal otrokáři a popravčí.[7]

Od roku 1896 provozoval Toftes Gave stát Norsko, dokud nebyl uzavřen v roce 1947.[1][8]

Pozdější použití

Od roku 1951 místo v Helgøyi využívalo město Oslo jako domov pro mentálně postižené osob.[8] Tato stránka byla převedena do obce Ringeraker v roce 1991.[1]

Reference

  1. ^ A b C Godal, Anne Marit (vyd.). "Toftes dal". Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Norsk nettleksikon. Citováno 23. června 2013.
  2. ^ A b Femtiaars-Beretning om Christiania Kommune pro aarene 1837–1886 (v norštině). Christiania: Christiania Magistrat. 1892. str. 362–363.
  3. ^ Boye, jinak. „Andreas Tofte“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 29. června 2013.
  4. ^ Beretning om Kristiania Kommune pro aarene 1887–1911 (v norštině). Kristiania. 1914. str. 350–351.
  5. ^ Bjørnsen, Bjørn. „Johannes Andersen“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 15. ledna 2010.
  6. ^ Andersen, Johannes (1946). Vi kommer oss. Memoar Av Gulostens - Fortalt til en venn (v norštině). Oslo: Jacob Dybwad Forlag. str. 29–30.
  7. ^ Andersen 1946, str. 51
  8. ^ A b Arstal, Aksel; Jen, Carle, eds. (1966) [1938]. "Toftes gt. (-" Toftes Gave ")". Oslo byleksikon (v norštině) (2. vyd.). Oslo: Aschehoug.