Na věnec sněhu - To a Wreath of Snow

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek případně obsahuje původní výzkum. Prosím vylepši to podle ověřování vznesené nároky a přidání vložené citace. Výroky sestávající pouze z původního výzkumu by měly být odstraněny. (Prosinec 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) tento článek ne uvést žádný Zdroje. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Na věnec sněhu"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Prosinec 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) Tento článek je tón nebo styl nemusí odrážet encyklopedický tón použitý na Wikipedii. Viz Wikipedia průvodce psaním lepších článků pro návrhy. (Července 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

"Na věnec sněhu" je báseň, kterou napsal Emily Brontëová v prosinci 1837, ve stejném měsíci a roce Anne Brontëová vážně onemocněl v Srnčí hlava a její sestra ji musela stáhnout Charlotte Brontëová, který tam pracoval jako učitel.

Analýza

„Na věnec sněhu“ píše Emily jako postava Augusta Almeda, královna Gondalu. Gondal byl fantasy svět vytvořený Emily a Anne před třemi lety. Kontext, ve kterém byla tato báseň napsána, naznačuje, že se Emily pokoušela uniknout realitě nemoci své sestry tím, že se vrátila zpět do světa fantazie, který společně vytvořili.

Emily popisuje sníh jako „přechodného nebeského plavce“ a „jako anděla“, což naznačuje, že vidí, že sníh přichází přímo od Boha. Navíc skutečnost, že je báseň adresována sněhu, jí dodává status. To se pak posílí, když popisuje hory „korunované“ sněhem. Když byla Emily naživu, královská královská rodina byla vybrána, takže tato fotografie vykreslila sníh jako Boží dar. Použití výrazu „korunovaný“ a „stříbřitý“ také představuje sníh jako vzácný.

Sibilance se nejúspěšněji používá ve slokách jedna a pět. Emily pomocí sykavosti napodobuje zvuk a atmosféru, které se snaží popsat. Ve sloce jedna napodobuje „tiché znamení“ a ve sloce pět se snaží vytvořit klidnou atmosféru, která je „měkká“ a „sladce řečená“ opakovaným používáním měkkého „s“ zvuku.

Emily používá interpunkci, aby zdůraznila svůj význam. První dva řádky sloky jedna začínají písmenem „O“ a končí vykřičníkem, který naznačuje, že tyto řádky jsou záblesky emocí Augusty (a tedy možná i Emily). Emily také používá caesuru v prvním řádku ve sloce čtyři. Použitím opakování a čárky v textu „Po mnoho týdnů a mnoho denně“ napodobuje Emily délku, kterou popisuje.

Porovnávací a kontrastní obrázky se ve sloce čtyři používají velmi efektivně. Emily používá metaforu, jak se Augustino srdce „potopilo“, když ráno „vstalo“. Vytvoří se obraz, že když jedna věc klesá, musí jít něco jiného. To by tedy mohlo naznačovat, že k vyrovnání Božího daru padajícího sněhu musí být život Anny darem zpět Bohu.