Váza Tita Vendia - Tita Vendia vase - Wikipedia

The Váza Tita Vendia je keramika impasto pithos[1] (nádoba na víno[2]), vyrobeno kolem 620-600 př.[3] s největší pravděpodobností v Řím.[4] Pitos, který existuje pouze jako neúplný soubor sherds,[5] nese jeden ze dvou nejstarších známých nápisů v latinský jazyk ( Vendia nápis)[2] a je obvykle, ale ne jednomyslně, interpretováno jako nejranější instance bipartity ženské latinské jméno s praenomen a gentilicum.[1]

Květy vázy byly nalezeny Raniero Mengarelli a uloženy ve sbírce Museo di Villa Giulia.[6] Přesné místo nálezu není známo, ale pravděpodobně k němu došlo v roce Cerveteri[6] (starověký Caere ).[7] Váza patří k typu nalezenému v Jižní Etrurie,.[6] Ve své původní podobě, na základě sbírky nalezených sherdů, bylo pravděpodobné, že byla přibližně 35 centimetrů vysoká a 45 centimetrů široká.[1] Dopisy vysoké 15 až 25 milimetrů byly poškrábané blízko dna.[1] Byly zapsány pravorukým řemeslníkem s použitím obrácené písmeno S (Ƨ) a s písmeny VH místo normální F (vhecet namísto plodný; podle Baccuma to vylučuje Faliscan původ vázy).[1] Nápis zní:

ECOVRNATITAVENDIASMAMAR EDVHE[1]

The mezera mezi MAMAR a EDVHE je široká deset až dvanáct písmen.[1] Pouze část byla spolehlivě naplněna tlumočníky. Chybějící část pravděpodobně obsahovala jméno druhého hrnčíře; první hrnčíř je jednomyslně označen jako Mamarcos nebo Mamarce.[6] S částečně vyplněnou mezerou je nápis rozšířen na:

ECO VRNA TITA VENDIAS MAMAR [COS M] ED VHE [CED][2]

Nejběžnější anglický výklad tohoto textu je:

Jsem urna Tita Vendie. Mamar (protože mě nechal udělat).[2][8]

V této interpretaci, archaické eko se používá tam, kde bychom očekávali normativní latinu ego, protože latina ještě nevyvinula samostatný symbol pro vyjádřený velar [g]; osobní jméno Vendias používá archaické genitiv skloňování (jako v paterfamilias ), který je v Tita, pravděpodobně kvůli chybě při psaní.[2] Existují také alternativní interpretace:

  • že vrna připojuje k tita tak jako vrna tvta, tj. „celá tato urna“.[2]
  • že tita by měl být vykládán jako adjektivum, význam prosperující.[1]
  • že vrna tita je prasátko na spoření.[1][9]
  • že tita je dudlík který napájí víno Vendia.[1]

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j Baccum, str. 583.
  2. ^ A b C d E F Baldi, str. 126.
  3. ^ Baldi, str. 126. Blanck, s. 24, datuje se 640-630 př. N. L.
  4. ^ Baldi, str. 126: „Pravděpodobně pochází z Říma, přibližně 620–600 př. N. L.“.
  5. ^ Viz fotografie v Blanck, str. 24.
  6. ^ A b C d Baccum, str. 584.
  7. ^ Caereanský původ považuje za samozřejmost, například Vogt-Spira, s. 38.
  8. ^ Clarkson a Horrocks, str. 29.
  9. ^ Watkins, str. 129.

Reference

  • Baccum, G. C. L. M. (2009). Latinský dialekt Ager Faliscus: 150 let stipendia, svazek 1. Amsterdam University Press. ISBN  90-5629-562-4.
  • Baldi, Philip (2002). Základy latiny. Walter de Gruyter. ISBN  3-11-017208-9.
  • Blanck, Horst (2008, v italštině). Il libro nel mondo antico. Ediziono Dedalo. ISBN  88-220-5814-3.
  • Clackson, James and Horrocks, Geoffrey (2007). Blackwell Dějiny latinského jazyka. Blackwell Publishing, Oxford. ISBN  1-4051-6209-0.
  • Vogt-Spira, Gregor (1989, německy). Studien zur vorliterarischen Periode im frühen Rom. Gunter Narr Verlag. ISBN  3-87808-340-8.
  • Watkins, Calvert (1995). Jak zabít draka: Aspekty indoevropské poetiky. Oxford University Press USA. ISBN  0-19-508595-7.