Tim Greve - Tim Greve
Tim Greve | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 27.dubna 1986 | (ve věku 58)
Národnost | Norština |
Známý jako | Ředitel, Norský Nobelův institut Tajemník, Norský Nobelov výbor Hlavní editor, Verdens Gang Židle, Rada pro vysílání |
Tim Greve (20 února 1928-27 dubna 1986) byl norský historik, autor životopisů, státní úředník, diplomat a redaktor novin.
Osobní život
Greve se narodil v Bergen jako syn konzula Arenta Wittendorfa Greve (1892–1950) a Anny Gadeové (1900–1977). Jeho bratr Egil Gade Greve byl pozoruhodný obchodník a Tim Greve byl také vzdálený potomek Arent Jansen Greve. V roce 1954 se oženil s právníkem Marit Nansen, dcera architekta Zvláštní Nansen[1] a vnučka Eva a Fridtjof Nansen.[2] Bydleli v Fornebu v Bærumu, mimochodem na silnici Fridtjof Nansens vei.[3]
Kariéra
Greve se zúčastnil Nansen Academy, a poté studoval historii na University of Oslo, kterou ukončil v roce 1952.[1] Byl připojen k Ministerstvo zahraničních věcí ČR od roku 1951 do roku 1974. Působil jako norský delegát pro NATO a do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a později byl tajemníkem pro ministr zahraničních věcí, Halvard Lange.[4] Od roku 1956 do roku 1960 působil jako první politický tajemník (dnes známý jako politický poradce) na ministerstvu zahraničních věcí.[5] Byl dva roky na norském velvyslanectví v Bonn, a později sloužil jako tajemník pro Stálý výbor pro zahraniční věci z Norský parlament. Poté se vrátil na ministerstvo zahraničních věcí jako asistent tajemníka v letech 1966 až 1967 a zástupce státního tajemníka v letech 1967 až 1974. Norský Nobelův institut od roku 1974 do roku 1977 a tajemník pro Norský Nobelov výbor.[1]
Byl šéfredaktorem novin Verdens Gang od roku 1978 do roku 1986. V roce 1978 dva dlouholetí spolueditoři Oskar Hasselknippe a Vegard Sletten rezignoval, ale Greve ano Andreas Norland jako spolueditor. Během Greveho období jako šéfredaktor Verdens Gang se stal největším deníkem v Norsku a překonal Aftenposten v roce 1981.[6] Údajně Greve nebyl s tímto vývojem skutečně spokojený. Prohlížel si senzační žurnalistika, která se dostala na přední stránku časopisu Verdens Gang tu a tam se zděšením.[1] Od roku 1982 předsedal Rada pro vysílání. Jeho nástupcem byl Helge Seip dne 1. ledna 1986.[7]
Greve napsal několik knih. Jeho životopis dědečka jeho manželky, polárního průzkumníka a Nobelova cena míru laureát Fridtjof Nansen, byl vydán ve dvou svazcích v letech 1973 a 1974. Dva svazky napsal dále druhá světová válka v Bergenu, Bergen i krig I-II (1978–1979) a kniha o špionáži v Norsku před válkou, Spionjakt i Norge (1982). Od roku 1982 až do své smrti byl místopředsedou představenstva Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru.[1]
Greve byl vyznamenán rytířem, první třídou Královský norský řád sv. Olava v roce 1968 stejně jako velitel dánské třídy I. třídy Řád Dannebrog. Také obdržel Bundesverdienstkreuz z západní Německo. Zemřel v dubnu 1986 v Oslu od rakovina.[1]
Vyberte bibliografii
- Det Norske Storting gjennom 150 před III. (1964)
- Riksrevisjonen 1816–1966. (1966)
- Fridtjof Nansen I-II. (1973–1974)
- Bergen i krig I-II. (Bergen, 1978–1979)
- Spionjakt i Norge. (1982)
- Verdenskrig. (Norge i krig, svazek 3. Oslo, 1985)
Reference
- ^ A b C d E F Bonde, Arne. „Tim Greve“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 15. října 2009.
- ^ "Nansen". Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Citováno 11. dubna 2014.
- ^ „Marit Greve 75. 8. prosince 8. listopadu“. Norská zpravodajská agentura. 17. října 2003.
- ^ „Tim Greve“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Citováno 15. října 2009.
- ^ „Norské ministerstvo zahraničních věcí - političtí poradci“. Vláda č. Citováno 22. října 2009.
- ^ „Verdens Gang“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Citováno 21. října 2009.
- ^ „Direktør Helge Seip blir ny formann i Kringkastingsrådet“. Norská zpravodajská agentura. 17. prosince 1985.