Thierry Ardisson - Thierry Ardisson

Thierry Ardisson
Thierry Ardisson.jpg
Thierry Ardisson na scéně Salut les Terriens! 20. února 2014 (Plaine Saint-Denis)
narozený (1949-01-06) 6. ledna 1949 (věk 71)
Bourganeuf, Creuse, Francie
Národnostfrancouzština
obsazeníTelevizní hostitel
Televizní producent
Filmový producent
RodinaBéatrice Ardisson (rozvedená)[1]
Audrey Crespo-Mara (od roku 2009)

Thierry Ardisson (Francouzská výslovnost:[tiʁi aʁdisɔ̃]; narozen 6. ledna 1949 v Bourganeuf, Creuse ), je Francouz televizní producent a hostitel [2] a filmový producent.[1]

Mnoho z jeho pořadů má jedny z nejdelších dob ve francouzské televizi, jako např Paris Dernière, Tout le monde en parle, a Na eseji. Je autorem několika knih, včetně nejprodávanějších (Louis XX - Contre-enquête sur la Monarchie a Confessions d’un Babyboomer). V roce 2013 vydal a produkoval francouzský film Max.[3]

Životopis

Jeho rodiče byli původem z Pěkný, v jižní Francii. Jeho otec, stavební dělník a matka se na krátkou dobu usadili v Bourganeuf (Creuse), kde se narodil Thierry Ardisson.[4]

Počáteční kariéra v reklamě a žurnalistice

V roce 1969 se Thierry Ardisson přestěhoval do Paříže, aby zahájil kariéru v reklamě. Nejprve byl najat v BBDO, poté v TBWA a později v Ted Bates, než založil vlastní agenturu Business v roce 1978 s Éricem Bousquetem a Henri Baché.[5]

Když pracoval pro Business, vynalezl formát 8sekundové televizní reklamy, aby umožnil nízkorozpočtovým inzerentům přístup k televizním médiím.[6] Jako copywriter napsal řadu nezapomenutelných sloganů pro francouzské spotřebitele. Podnik také prodával články do francouzských novin a časopisů. Jako spisovatel přispíval do undergroundového časopisu Façade.[5]

V roce 1984 byl najat jako zástupce ředitele publikací pro tiskovou skupinu Hachette-Filipacchi. Jeho redakční rozhodnutí byla považována za příliš provokativní a vedla k jeho absolutoriu.[5] Ale v roce 1992 navázal nové partnerství se společností Hachette-Filipacchi a uvedl časopis Entrevue.[1] V roce 1995 prodal své akcie společnosti zpět společnosti Hachette-Filipacchi.[7]

V roce 1998 spustil spotřebitelský časopis J’économise („I save up“), jehož vrchol dosáhl 420 000 výtisků.[8]

Kariéra v televizi

V roce 1980, během rozhovorů, které jeho agentura Business provedla pro francouzské noviny a časopisy, Thierry Ardisson provedl rozhovor s francouzským tenistou Yannickem Noahem, který přiznal, že kouří hašiš a že tenisté před hrami pravidelně užívali amfetaminy, což byl skandál, který vedl k jeho první vystoupení v televizi.[9]

V roce 1985 upravil své tiskové rozhovory (nazvané Descente de police) pro francouzskou televizní síť TF1, ale koncept - příliš brutální a provokativní - byl francouzskými mediálními orgány cenzurován. TF1 ho držel hostit show Scoop à la une.[10] Poté v letech 1986 až 1987 koprodukoval show À la folie pas du tout, kterou pořádal později slavný moderátor zpravodajství Patrick Poivre-d’Arvor.[11]

V roce 1987 prodal své akcie své reklamní agentuře Business a založil televizní produkční společnost Ardisson & Lumières.

Od roku 1987 do roku 1988 produkoval pro televizní síť La Cinq show Face à Face, kterou pořádá Guillaume Durand, stejně jako Bains de minuit, show pozdě v noci natočenou v tehdy trendy nočním klubu Les Bains Douches, který hostil .[12] V letech 1988 a 1990 moderoval show Lunettes noires pour nuits blanches, natáčel v pařížském divadle Le Palace a vysílal na francouzské televizní stanici Antenne 2.[13] Pro tuto show vytvořil koncept „formátovaných rozhovorů“, například „rozhovor poprvé“, „rozhovor sám“ nebo „hloupé otázky“. Ve stejném období koprodukoval show Stars à la Barre.[14]

Poté hostil show Télé Zèbre, která představila dva slavné francouzské komiky: Yvan Le Bolloc'h a Bruno Solo.[15] Od roku 1991 do roku 1992 moderoval herní show Double jeu s Laurentem Baffiem, která byla také považována za příliš provokativní a byla zrušena televizní sítí Antenne 2 počátkem roku 1993.[16] Od roku 1992 do roku 1994 produkoval show Frou-Frou,[17] Graines de Stars[18] a Flashback.

V roce 1995 produkoval a hostoval Paris Dernière na francouzském kabelovém kanálu Paris Première.[19] V roce 1997 hostil Rive droite / Rive gauche s Frédéricem Beigbederem, Elisabeth Quin a Philippe Tessonem.[20]

V roce 1998 nastoupil do France 2 (dříve Antenne 2), kde každou sobotu v hlavním vysílacím čase hostoval Tout le monde en parle, vedle Laurenta Ruquiera, Lindy Hardyové, Kad et Oliviera a Laurenta Baffieho.[21]

Od roku 2003 do června 2007 hostil 93, faubourg Saint-Honoré na pařížské premiéře, večeři ve svém pařížském bytě s panelem různých osobností.[22]

Na konci sezóny 2005–2006 Thierry Ardisson opustil France 2 po smluvním nesouhlasu (ohledně jeho účasti v konkurenčním televizním kanálu Paris Première) a připojil se k francouzské napůl soukromé televizní síti Canal +.[23] Od listopadu 2006 produkuje a moderuje show Salut les Terriens! každou sobotu v noci v hlavním vysílacím čase.[24] Přehlídka přilákala 750K diváků první rok to běželo.[25]

Od prosince 2010 moderoval pořad Tout le monde en a parlé pro televizní kanál Jimmy. Přehlídka vysílala tři sezóny.[26]

V říjnu 2014 se diváci show Salut les Terriens! dosáhl 1,4 milionu diváků, což z něj učinilo nejoblíbenější show pro Canal +.[25]

Kariéra ve filmu

V roce 2005 vytvořil skupinu Ardimages k produkci celovečerních filmů a televizních seriálů.[27]

V roce 2012 produkoval svůj první celovečerní film, Max, režie Stephanie Murat s Joey Starr a Mathilde Seigner a distribuuje Warner Bros. [28][29]

V roce 2013 začal produkovat druhý celovečerní film, Dárek, režie Jean-Paul Rouve a hrál Michel Blanc, Annie Cordy, Chantal Lauby a Audrey Lamy[30].

Kariéra v rádiu

29. srpna 2014 se připojil Thierry Ardisson Laurent Ruquier „Les Grosses Têtes“ na RTL.[31]

Osobní život

V roce 2014 se Ardisson oženil s francouzským novinářem Audrey Crespo-Mara.[32]

Vysílání

Speciální vysílání
  • Červen 1990: Rolling Stones: nemožné les jumeaux na Anténě 2
  • Leden 1993: Cœur d'Ardishow na Francii 2
  • 2001 : La Nuit Gainsbourg na Francii 2
  • Říjen 2002: Bedos / Ardisson: na aura tout vu! na Francii 2
  • 2002 : Le père noël n'est pas une ordure na Francii 2
  • Červen 2002: Spéciale Maillan -Poiret na Francii 2
  • Duben 2003: Le Grand Blind Test na Francii 2
  • 2004 : 60E anniversaire du Débarquement (avec Michel Drucker ) ve Francii 2
  • Duben a květen 2005: Le Plus Grand Français de tous les temps na Francii 2
  • Duben 2008: Ardisson: 20 ans d'antenne na Jimmyho

Bibliografie

Romány

  • Thierry Ardisson, Cinemoi, Paříž, Éditions du Seuil, kol. «Cadre Rouge», 1. října 1973 (ISBN  2020012243)
  • Thierry Ardisson, La Bilbe, Paříž, Éditions du Seuil, 1975 (ISBN  9782020042253)
  • Thierry Ardisson, Rive droite, Paříž, Éditions Albin Michel, 11. února 1983, 216 s. (ISBN  2226016848)
  • Thierry Ardisson, Louis XX - Contre-enquête sur la Monarchie 1986 (ISBN  2855653347), prodalo se přes 100 000 kopií.[34]
  • Thierry Ardisson, Pondichéry, Éditions Albin Michel, 1994 (ISBN  2226061177),
  • Thierry Ardisson a Philippe Kieffer, Confession d'un Babyboomer, 2006 (ISBN  2744173185) se prodalo přes 100 000 kopií.[35]

Eseje

  • Thierry Ardisson, Louis XX, Paříž, Éditions Gallimard, kol. «Folio», 11. března 1988, 249 s. (ISBN  2070379124)
  • Thierry Ardisson, Pondichéry, 1994 (ISBN  2226061177)
  • Thierry Ardisson, Cyril Drouet a Joseph Vebret, dictionnaire des provocateurs, Paříž, Plon, 25. listopadu 2010 (ISBN  2259212131)
  • Thierry Ardisson (collectif), rockoví kritici, Paříž, Don Quichotte, 6. května 2010, 304 s. (ISBN  9782359490169)
  • Thierry Ardisson, Le Petit livre blanc. Pourquoi je suis monarchiste, Paříž, Plon, 4. října 2012 (ISBN  978-2259217484)

Autobiografie

  • Thierry Ardisson, Les années provoc, Paříž, Éditions Gallimard, kol. «Docs Témoignage», 1. listopadu 1998, 347 s. (ISBN  2080676350)
  • Thierry Ardisson a Philippe Kieffer, Confession d'un babyboomer, Paříž, Flammarion, 15. října 2004, 358 s. (ISBN  208068583X)

Televize

  • Thierry Ardisson a Laurent Baffie, Tu l'as dit Baffie! Concentré de vannes, Paříž, Le Cherche midi, kol. «Le Sens de l'humour», 21. dubna 2005 (ISBN  2749103851)
  • Thierry Ardisson a Jean-Luc Maître, Descentes de police, Paříž, Love Me Tender / Business Multimedia, 1984, 139 s. (ISBN  2749101441)
  • Thierry Ardisson (collectif), Paris dernière. Paris la nuit et sa bande son, Paříž, M6 Éditions, 10. listopadu 2010, 320 s. (ISBN  2915127808)
  • Thierry Ardisson a Philippe Kieffer, Tout le monde en a parlé, Paříž, Flammarion, 2012, 360 s. (ISBN  9782081221260)
  • Thierry Ardisson a Philippe Kieffer, Magnéto Serge!, Paříž, Flammarion, 2013, 300 s. (ISBN  9782081280298)

Příspěvky

  • Thierry Ardisson (collectif), Dix ans pour rien? Les années 80, Paříž, Éditions du Rocher, kol. «Lettre recommandée», 1990 (ISBN  2268009114)
  • Thierry Ardisson (postface), Peut-on penser à la télévision? La Culture sur un plateau, Paříž, Éditions Le Bord de l'eau / INA, kol. «Penser les médias», 2010, 290 s. (ISBN  2356870644)

Videografie

  • Thierry Ardisson, Paris interdit. Découvrez les endroits les plus interdits de Paris, documentaire, 1997. (VHS)
  • Thierry Ardisson, Les Années Double Jeu, Arcade Vidéo, 2010. (ASIN B00443PSOM)
  • Thierry Ardisson, Les Années Lunettes Noires pour Nuits Blanches, Arcade Vidéo, 2010. (ASIN B00443PSO2)
  • Thierry Ardisson, Les Années Tout le monde en parle, Arcade Vidéo, 2010. (ASIN B00443PSOW)
  • Thierry Ardisson, La Boite noire de l'homme en noir, Arcade Vidéo, 2010. (ASIN B00443PSNS)
  • Thierry Ardisson, Les Années Paris Première, M6 Vidéo, 2011. (ASIN B005JYUWSW)
  • Collectif, Où va la création audiovisuelle, BnF / Ina, 201168.,[36]

Hudba

  • Okamžitý sex. Le Disque souvenir de l'émission culte Double Jeu de Thierry Ardisson, vinyle, 1993.
  • La Musique de Tout le monde en parle, kompilace, Naivní, 2002.

Je citován v písni Renauda Lesa Bobose: „Ardisson et son pote Marco“ (référence à Marc-Olivier Fogiel).

Viz také

Reference

  1. ^ A b C "Životopis Thierryho Ardissona". IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  2. ^ Damien, Mercereau. „Thierry Ardisson enfonce Jean-Luc Delarue“. Le Figaro. Citováno 3. ledna 2015.
  3. ^ „Max (I) (2012)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  4. ^ (Thierry Ardisson a Philippe Kieffer 2004, str. 29)
  5. ^ A b C Technikart. „Ex-fan des eighties“. Technikart. Archivovány od originál dne 8. prosince 2014. Citováno 4. ledna 2015.
  6. ^ Emmanuel, Berretta. „Thierry Ardisson, de A à Zèbre“. Le Point. Citováno 4. ledna 2015.
  7. ^ Garrigos, Raphaël. „De Warhol à Laetitia Casta“. Osvobození. Citováno 4. ledna 2015.
  8. ^ Fontaine, Gilles. "" J'économise "karton". Expanze. Citováno 4. ledna 2015.
  9. ^ „Plateau Thierry Ardisson“. ina.fr. Citováno 4. ledna 2015.
  10. ^ „Scoop à la Une (1985–1986)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  11. ^ „À la folie, pas du tout (1987)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  12. ^ „Bains de minuit (1987–1988)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  13. ^ „Lunettes noires pour nuits blanches (1988–1990)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  14. ^ „Stars à la barre (1988–1990)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  15. ^ „Télé-Zèbre (1990–)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  16. ^ „Quand Thierry Ardisson passe aux aveux“. Le Point. Citováno 4. ledna 2015.
  17. ^ „Frou-Frou (1992–1994)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  18. ^ „Graines de star (1996–)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  19. ^ „Paris dernière (1999–)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  20. ^ „Rive droite - rive gauche (1997–)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  21. ^ „Tout le monde en parle (1998–2006)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  22. ^ „93 Faubourg Saint-Honoré (2003–)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  23. ^ Garrigos, Raphaël; Roberts, Isabelle. „C'est un miracle que tu fusilles“. Osvobození fr. Citováno 4. ledna 2015.
  24. ^ „Salut les Terriens (2006–)“. IMDb. Citováno 4. ledna 2015.
  25. ^ A b Kessous, Mustapha. „Thierry Ardisson:„ Quand vous êtes créateur en France, vous vous demandez à quoi vous servez “En savoir plus sur http://www.lemonde.fr/televisions-radio/article/2014/10/24/tv-quo- entretien-ardisson-4-pages-quand-vous-etes-createur-en-france-vous-vous-demandez-a-quoi-vous-servez_4512178_1655027.html # ZsPZ0StCtI1P55j8.99 ". Le Monde. Citováno 4. ledna 2015. Externí odkaz v | název = (Pomoc)
  26. ^ „Ardisson animera“ Tout le monde en a parlé „sur Jimmy“. jeanmarcmorandini. Citováno 4. ledna 2015.
  27. ^ Gonzales, Paule. „Thierry Ardisson se lance dans le cinéma“. Le Figaro. Citováno 3. ledna 2015.
  28. ^ „Premiérový film Thierryho Ardissona a jeho syna“. Le Figaro. Citováno 3. ledna 2015.
  29. ^ Bruno, Maxime. „Premiér Thierry Ardisson produkuje syna, Max". L'Express. Citováno 3. ledna 2015.
  30. ^ „Annie Cordy et Audrey Lamy plongent dans les Souvenirs de Jean-Paul Rouve“. PurePeople.com. Citováno 3. ledna 2015.
  31. ^ „Franz-Olivier Giesbert et Thierry Ardisson, vládce Laurent Ruquier“. RTL.fr. Citováno 3. ledna 2015.
  32. ^ http://www.femmeactuelle.fr/actu/news-actu/thierry-ardisson-marie-avec-audrey-crespo-mara-17938
  33. ^ „Bains de minuit“. Toutelatele.com. Citováno 2. ledna 2015.
  34. ^ Perrin, Elizabeth. „La télé refait le D-Day“. TV Mag. Archivovány od originál dne 29. října 2014. Citováno 4. ledna 2015.
  35. ^ Revel, Renaud. "Sinistrose". L'Express. Citováno 4. ledna 2015.
  36. ^ [video] Vysílání Tout le monde en parle, 8

externí odkazy