Theophylact I, hrabě z Tuscula - Theophylact I, Count of Tusculum

Teofylakta I. (před lety 864 - 924/925) byl středověký počet Tusculum kdo byl efektivní vládce Řím od asi 905 až do své smrti v roce 924. Jeho potomci ovládali papežství na příštích 100 let.

Životopis

Theophylact byl dědičný počet Tusculum, malé městečko na kopci poblíž Říma. Poprvé je zmíněn v dokumentu 901 as palatine iudex (palácový soudcenebo vůdce milice) císaře Louis Blind. Zůstal v Římě a velil skupině vojáků po císařově návratu do Provence v 902, a byl prominentní v svržení Antipope Christopher v lednu 904, kterého s největší pravděpodobností nařídil ve vězení později téhož roku zabít. Theophylact uzavřel spojenectví s Vévoda Alberic I ze Spoleta, as jejich kombinovanou podporou, Papež Sergius III byl zvolen místo Christophera.^[1] Během svého pontifikátu se Theophylact stal Sergiusovým oběť palatii vestararius a magister militum, účinně převzít kontrolu nad městem. Získal také další čestné tituly, jako např senátor, glorissimus dux, a dominus urbis.^[2]

Někdy mezi koncem pontifikátu Sergia III a začátkem roku John X.,^[3] Theophylact byl zvolen za hlavu Říma pod staletým titulem Římský konzul šlechtou města. Podle starodávné kanceláře to muselo být jen rok, protože v roce 915 je označován pouze jako senátor, i když jako první mezi uvedenou šlechtou.^[4] V této funkci mohl Theophylact ovládnout papežský volební proces, přičemž všichni papežové až do své smrti v roce 925 byli vybráni poté, co je ručně vybral.

Vláda Theofylakta v Římě byla do značné míry sdílena s jeho manželkou Theodora, který byl stylizovaný senatrix a serenissima vestaratrix Říma. Bylo to na její návrh, že papežové, kteří následovali Sergia III., Anastasius III a Lando, byly vybrány jejím manželem pro papežský stolec. Pak v roce 914 zvítězila nad ním, aby podpořila svého údajného milence jako papeže, který ho nechal nainstalovat jako John X. (ačkoli to bylo navrhl, že John byl ve skutečnosti příbuzný jeden Theodora nebo Theophylact).^[5] Theophylact úzce spolupracoval se schopným Janem X., který podporoval celkové cíle Theophylactu s ohledem na posílení imperiální přítomnosti v Itálii podporou Berengar I z Itálie. Bojoval po boku Jana X proti Saracéni na Bitva o Garigliano v roce 915 a byl hlavní papežovou politickou podporou až do své smrti v roce 924 nebo 925.^[6]

Theophylact měl dvě dcery s Theodorou: Marozia a Theodora. Z dlouhodobého hlediska by dědici Theophylact, Tusculani, byli soupeři Crescentii při ovládání Říma, a umístil několik papežů na židli svatého Petra. Jejich případnými dědici byli Rodina Colonna.

Pověst

Nyní se věří, že vliv Theodory na Theophylact byl nadhodnocen současnými kronikáři, jako je Liutprand z Cremony, kteří chtěli zveličit korupci římského a papežského dvora, jako kontrapunkt k vládcům jako např Alberic I ze Spoleta a budoucí císař Otto I., kterého Liutprand později sloužil. K pošpinění vlády byla použita obvinění z cizoložství proti Theodoře, používání výrazu „nevěstka“ a domněnka, že používala své „ženské lsti“ k prostituci, aby mohla ovlivnit svého manžela a jmenovat do důležitých funkcí mnoho milenců. Theophylact a jeho následovníků. Pozdější historici, ovlivnění morálním tónem této kritiky, popsali vliv Theodory a jejích potomků na papežství jako „pornokracii“ nebo „Vláda nevěstek “. Moderní historici nyní místo toho používají tento termín Saeculum obscurum popsat období, kdy bylo papežství pod přímou kontrolou římské šlechty, zejména když bylo pod nadvládou rodu Theophylact.

Rodokmen

Reference

• Williams, George L., Papežská genealogie: Rodiny a potomci papežů (2004)
• Gregorovius, Ferdinand, Dějiny města Říma ve středověku Sv. III (2010)
• *Lindsay Brook, „Popes and pornocrats: Rome in the Early Middle Ages“

Poznámky